Mladý čáp se vrací z teplých krajin zpátky do České republiky, a protože neudržel kurz, ocitl se v Ostravě.
Usadil se na vysokym komínu a začal stavět hnízdo.
Když měl domov dostavěný, zjistil, že mu podivně smrdí.
„Hernajz, ale proč! Vždyť sem si neuprdnul.“
V tom k němu přiletí vrána: „Hele, tohle místo jsem si vyhlídla první já!“
„Bylo tu volno? Bylo, tak co.“
„Ale…“
„Mimochodem, co tu děláš? Vždyť vrány bydlí na stromech.“
„Víš, musela jsem z tý Prahy emigrovat sem. Jednoho dne jsem na sídlišti našla hromadu jídla. Tak jsem něco hladově zblajzla a něco si odnosila do hnízda na horší časy. To snědený sem zapila vodou z louže. Netrvalo dlouho a udělalo se mi tak špatně, až jsem myslela, že bude po mě. Nechápu, proč nám lidi pořád cpou pečivo a jiný jejich jídlo.“
„No jo, tak to nemáš jíst, když to je tohle.“
„Copak se to dá poznat, když to chytře nakrájí na kolečka?! Vypadalo to, jako kousky skvělýho sýra.“
„Tak se nerozčiluj, lidi bohužel nezměníš.“
„Musim je změnit! Dřív, než nás vyhubí. Přidám se ke Greenpeace a pomůžu jim lidi změnit!“
Čáp jenom kroutil hlavou: „To se vám nepovede, bohužel.“
V tom zjistil, že jeho hnízdo smrdí čim dál víc a ucítil sílící teplo.
Oba stihli jen tak tak nadskočit, když komín začal chrlit obrovské množství temně šedých až černých mraků.
„Vidíš vidíš, lidi jsou zlí.“
„A to jsem měl zítra jednim z nich nést chlapečka.“
„Že se na to nevykašleš. Já nošení holek už dávno vzdala. Oni si poradí i beze mě.“
„Asi máš pravdu. Ale jsou i takový, který si bez nás neporadí.“
„Myslíš ty, kterým to nejde?“ zašeptala vrána.
„Jo, přesně ty.“
„Tak ať si napíšou Ježíškovi. Ten plní přání na počkání.“
Poučení: NEUBLIŽUJME PŘÍRODĚ, ANI PLANETĚ, OBĚ VRACÍ I S ÚROKY.
