A kdo zničí kousek vlastního srdce? - napsala Hana Hermanová

Eleonora je architekta, všechny její návrhy jsou zaoblené, barevné a organických tvarů. Sama Eleonora se obléká do výrazných barev, chrastí bižuterií a nevyjde z domu bez karmínové rtěnky, jejíž otisky nechává na šálcích od espresa v business saloncích všech světových letišť. Kouří cigarety značky Vogue. Ve dvaceti šla na potrat a dodnes toho lituje. Všechny její realizace jsou jen snahou něco tu po sobě nechat. Když se nikdo nedívá, krade v obchodech drobné předměty, nikdo ji ale nikdy nepodezřívá. V architektonických soutěžích, v jejichž porotě je členkou, záměrně škodí mladým kolegyním.

Haló? Vadime, to jsi ty? Proč mi voláš z neznámýho čísla? Z předplacený karty? Trošku se to vymklo? Cože? Že nemám chodit? Že nevíš, jak to tam bude vypadat? Ty seš fakt miliónovej, to mi říkáš až teď? Tak já ti teda řeknu, jak to tady vypadá, protože voláš pozdě. Já už tady jsem, ty krétene korunovanej! Ty Griškovy gorily tu nechaly bordel jak v tanku a dědek je asi mrtvej, tak to tady vypadá! Co? Ježíš, já nevím, no nehejbe se a má hlavu na stole, tak je asi mrtvej. Ne, není tady krev, jenom všechno přeházený. Jo, je možný, že ho prostě klepla pepka. Si děláš srandu, ne? Ne, nebudu na něj šahat, nebudu tady na nic šahat. Rukavice? Jasně, mám s sebou rukavice v půlce května, ses posral v kině! Ne, počkej, možná mám s sebou rukavice. Teď dělej vtipy na bordel v mý kabelce, haha, masovej hrob, kam se vejde půlka mraženýho kuřete, se směju, až se za břicho popadám, ti řeknu, vtipálku. Ty vole, fakt že jo, mám rukavice. Zkontrolovat tep? Jak se to dělá, kde se to dělá? Zápěstí, krk, aha. Ne, nic necejtim, ale tak může to bejt těma rukavicema. Zrcátko? Zrcátko mám s sebou určitě. Hrabu, jo, tady je. Před nos, sakra, prd vidím. Jste tady dědkovi vypnuli elektřinu, že jo? Ne, nezamlžuje se.

Fuj, nech toho! Fuj, říkám, fuj! Ne, to nebylo na tebe, to bylo na Igora. No jasně, že jsem s sebou vzala čokla, kam sem ho asi měla dát? Měla jsem do tohohle Chánova jít jako úplně sama podle tebe? Ale jo, já vim, že jsem v Bohnicích. Pro mě je Chánov jako Bohnice, sídlák jako sídlák, králíkárny a depka. Jestli mě někdo viděl? Jak to mám do prdele vědět? Jestli jsem byla nenápadná? Tak určitě, děsně nenapádná, bloncka s perským chrtem a Vuittonkou v týhle sockárně. 

Příště mi řekni, ať se převlíknu za pošťačku. Já jsem proště taková kráva, naivní padesátiletá kráva, fakt. Takovej vedlejšáček, jsi říkal, všechno je to naplánovaný. Griškovi lidi dědka trochu předpřipravěj, naťuknou, o tom ty nemusíš nic vědět, s tím ty si vůbec nemusíš dělat starosti, Elenko. Já jsem měla jenom nakráčet jako architekta světovýho renomé a přesvědčit dědka, že ta hnusná prosklená krabice, kterou vám navrhnul nějakej stážista v Autocadu, navazuje na nejlepší tradice českýho funkcionalismu. A voilá, dědek podepíše glejt, poslední nájemník vystrnaděnej a můžete začít stavět tu obludnost. Jsem úplně zapomněla, jak se to jmenuje, už to mám, Golden Valley, vaše vstupenka do světa luxusu. A moje vstupenka k šestimístný a, jak jsi mi sliboval, úplně easy peasy získaný sumičce na mým účtu. Ty jenom poskytneš svoje renomé, Elenko. 

No, to jsem poskytla, protože jestli se tohle prolákne, tak už žádný renomé nemám, jsem v prdeli, finito, sbohem a šáteček. A to všechno ze starýho přátelství, vzpomínka na starý dobrý časy, že jo. Já tě teď tak nenávidím. Cože? Jak se opovažuješ? Já že ze sebe dělám svatou? Že už jsem jela v podobnejch levárnách? No možná, ale milej Vadimku, v Anglii se tohle dělá mnohem elegantněj, s takovejhlema amatérama jsem se zapletla poprvý a naposledy. S mrtvolou teda určitě jednám poprvý.

Ne, počkej, nezavěšuj. Mluv na mě. Já nemůžu dejchat. Ne, nedělám si srandu, fakt nemůžu dejchat. Já nevim, nevim, do prdele, panická ataka asi. Pytlík? Dejchat do pytlíku? Mám, určitě, mám s sebou pytlíky na Igorovy bobky, kde to jen, kurva…

Co? Jo, zapálila jsem si. Pytlíky jsem nenašla, ale cigára jo. Pomáhá to. Asi líp než to soustředěný dejchání do pytlíku na psí lejna. Hele, on tady má popelník z Ditmarky. Ten tady nenechám. To mě nepřekvapuje, že nevíš, co to je. Popelník s ledním medvědem, za kterej ti dražitelé v Sotheby´s utrhaj ruce. Ale tenhle bude pro mě, aspoň něco z toho dobrodrůža budu mít. Zlatá Neverfullka, tam se vejde všechno. 

No jasně, jsem úplně blbá, nechám tady nedopalek s mou rtěnkou, aby našli moje DNA, ty ses minul povoláním, ty jsi neměl bejt developer, ale detektiv CSI New York, ty vole. Jo, jo, je mi líp, už jsem dobrá, sorry, tohle ale nebylo v plánu. Igore, fuj, nech to! Ale, Igor čenichá kolem. Ty brďo, on si mě napsal do kalendáře. 

Tady to má, normálně papírovej stolní kalendář, to je vážně retro: Ing. arch. Eleanora Gerasimová, schůzka, 17:30. Ne, nic dalšího tam napsaný nemá. Jo, kalendář beru. Jojo, už mizím, už stejně slyším policejní houkačky. Ne, teď si fakt dělám srandu. Ale leknul ses, že jo, parchante? Jo, otrnulo mi. Pojď, Igore, padáme, abmarsch, teď hned.

Večeře? To nemyslíš vážně? Abych po odpoledni s mrtvolou přesvědčovala bábu Slámovovou z urbanizační komise ve Fieldu, na to zapomeň. To považuj za zrušený. Já si dám večer jen vanu a whiskey a ráno se vracím prvním letem do Londýna. Bábu Slámovou budeš muset obluzovat sám, to ti půjde, neboj, hučet do ženskejch ti vždycky šlo. Já už jsem s tímhle dealem skončila. 

Počkej, ještě jedna věc. Jak se jmenovala ta vnučka? No ta, jak jsi mi vyprávěl, že pro ni dědek držel tuhle kůču, aby měla kde bydlet, až půjde na studia do Prahy. To je vlastně jedno, jak se jmenuje. Prostě slečna vnučka dostane tu mou šestimístnou sumičku pěkně na účet. Ale to mi je úplně jedno, Vadime, že to bude vypadat jako doznání. To ať si tvoji právníci nějak pořešej, od toho jsou placený. Proč? Protože čára, co dělí dobro od zla, protíná srdce každého člověka, tak proto. Ne, to jsem nevymyslela já, to je Solženicyn, to si dostuduj, Vadime. 

Dobře se to čte třeba v base.





Zadání: 

Vámi stvořená postava je v paneláku. Projde kolem otevřených dveří bytu a vstoupí do pokoje. V pokoji leží mrtvola. Všechno je zpřeházené. Začne zvonit telefon. Vaše postava telefon zvedne. Co bude postava říkat? 

Z monologu musí vyvstat následující fakta: 1) jak se postava jmenuje, 2) kolik je jí let, 3) její životní motto, 4) její neřest/úchylka, 5) proč má s sebou kabelku a psa, 6) co bude večeřet.