Paša zvedl ruku a trojice v černých fráčcích ztuhla. Prostorem prolétla vůně jídla.
„Jelen,“ vydechl zbožně Erich.
„Kdepak, kanec,“ znalecky mlaskl Paša.
„Klobásky,“ přisadil si Eugen.
„Někdo jde,“ sykl Paša. „Rychle, do výklenku. Za truhlu,“ zavelel.
„Nohy, ano, mé nohy,“ brumlal si obtloustlý vychovatel, když míjel černou komodu. „Nikoho, prosím, nezajímají mé nohy. Dr. Hasllere, přiveďte mladé pány k večeři. Dr. Hasllere, sežeňte prince do kostela k modlitbě. Dr. Hasllere, skočte, sežeňte... U čerta, kdyby ten zámek byl alespoň o kousek menší, alespoň o malý, malilinkatý…“
Slova i zvuk střevíců se vzdalovaly, až utichly docela.
„Čistý vzduch,“ vystrčil Paša hlavu z úkrytu.
Mezitím v zámecké kuchyni…
„Presto… rychla musite byt. Ale posor na ruka se sůl. Ták, to je ono. Si.“
Vládce kuchyně Columbseim procházel mezi kotlíky. Ochutnal račí polévku, narovnal plněné vejce na studené míse. Vedle pece zvedl z ošatky čerstvě upečený chléb a poklepal na spodní stranu.
„Si,“ přivřel oči. „Jako svony u nás doma v Milano.“
U dalšího stolu odkrojil plátek pečeného masa. Pomalu žvýkal a pochvalně kýval hlavou, když něco v koutu kuchyně, až u dveří do spíže, upoutalo jeho pozornost.
„Dora, ty spala?“ obořil se na děvečku, která se zakoukala stejným směrem.
„Ta kréma husta dost, na co ty šlehat dál?“
„Ale…tam!“ ukázala děvečka prstem ke komoře.
„Ty brambora, sítra celý den jen brambora… loupat a pak uklízet kuchyň.“
Děvečka našpulila ret, ale raději si hleděla svého.
… a v zámecké spižírně.
Paša vyskočil Erichovi na ramena, Eugen mu podal svůj lovecký nůž a ten už se chystal odříznout pěkně vysušenou, ale stále ještě macatou zvěřinovou klobásku, která se houpala na nejvyšší polici, když se za jejich zády otevřely dveře a…
… a v zámecké spižírně.
Paša vyskočil Erichovi na ramena, Eugen mu podal svůj lovecký nůž a ten už se chystal odříznout pěkně vysušenou, ale stále ještě macatou zvěřinovou klobásku, která se houpala na nejvyšší polici, když se za jejich zády otevřely dveře a…
„Bestia familia, jako vlsi sou, malá ale chytra, smečka jedna.“
Kluci leknutím popadali na jednu hromadu. Pašovi vypadl nůž z ruky a zazvonil o kamennou podlahu.
Columseim se pro něho shýbl, přejel palcem ostří a pobaveně zatřepal hustým černým knírem.
„Tupa nůž, ale chytra hlava. Tak co tu chse dnes tahle vyprava. Vypadate v tom oblek jako musikant.“
Trojice bratrů poklekla jako při mši. Sepjali ruce a nasadili prosebné výrazy. Tři malé postavy v černých večerních šatech a proti nim chlapík v kuchařském, celý bělostný, naoko vážný, jako mikuláš, co hubuje třem malým raráškům. Eugenovi zakručelo v břiše. Columseim se rozesmál. „Já řikat, vy opravdu musikanti.“
Odřízl tři pěkné klobásky a položil do nastavených dlaní.
„A teď vy sypat nebo bude problema. Nůž já si nechat, vy přijít sítra, on být ostrá jako jazyk vaše mamá. A posor vy na chodba, už vás hledat ta tlusta ušitel.“
Bratři vyběhli z kuchyně.
„Kluci, stejně mám hlad i po té klobásce,“ řekl Paša.
„A to počkej po večeři, chřest, rýže a kozí mléko, fuj,“ otřásl se Eugen.
„Kluci, večeře ještě počká, jdeme sportovat, „ zastavil všechny Erich.
„To je fakt,“ pokýval hlavou Paša. „Jestli z nás mamá ucítí pach kuchyně, je z kapesným konec. A to bych nepřežil.“
“Stejně ti vydrží jen první týden. Všechno necháš u žida za čokoládu a bonbóny. Proboha svatýho, sto zlatých,“ pokřižoval se a zakroutil hlavou Eugen.
Paša při pomyšlení na sladké slastně přivřel oči.
„Tomu nemůžeš rozumět,“ řekl a rozběhl se. Bratři vyrazili za ním.
Kluci leknutím popadali na jednu hromadu. Pašovi vypadl nůž z ruky a zazvonil o kamennou podlahu.
Columseim se pro něho shýbl, přejel palcem ostří a pobaveně zatřepal hustým černým knírem.
„Tupa nůž, ale chytra hlava. Tak co tu chse dnes tahle vyprava. Vypadate v tom oblek jako musikant.“
Trojice bratrů poklekla jako při mši. Sepjali ruce a nasadili prosebné výrazy. Tři malé postavy v černých večerních šatech a proti nim chlapík v kuchařském, celý bělostný, naoko vážný, jako mikuláš, co hubuje třem malým raráškům. Eugenovi zakručelo v břiše. Columseim se rozesmál. „Já řikat, vy opravdu musikanti.“
Odřízl tři pěkné klobásky a položil do nastavených dlaní.
„A teď vy sypat nebo bude problema. Nůž já si nechat, vy přijít sítra, on být ostrá jako jazyk vaše mamá. A posor vy na chodba, už vás hledat ta tlusta ušitel.“
Bratři vyběhli z kuchyně.
„Kluci, stejně mám hlad i po té klobásce,“ řekl Paša.
„A to počkej po večeři, chřest, rýže a kozí mléko, fuj,“ otřásl se Eugen.
„Kluci, večeře ještě počká, jdeme sportovat, „ zastavil všechny Erich.
„To je fakt,“ pokýval hlavou Paša. „Jestli z nás mamá ucítí pach kuchyně, je z kapesným konec. A to bych nepřežil.“
“Stejně ti vydrží jen první týden. Všechno necháš u žida za čokoládu a bonbóny. Proboha svatýho, sto zlatých,“ pokřižoval se a zakroutil hlavou Eugen.
Paša při pomyšlení na sladké slastně přivřel oči.
„Tomu nemůžeš rozumět,“ řekl a rozběhl se. Bratři vyrazili za ním.
Chvíli na to už uháněli zámeckým parkem, ve snaze dostat do svým obleků svěží vzduch.
Předháněli jeden druhého, závodili, kdo bude první u javoru, lípy a dubu a za nimi v dálce ševelil hlas dr. Hasllera.
„Pánové, tak pánové, počkejte přece. Co moje ubohé nohy?!“
Předháněli jeden druhého, závodili, kdo bude první u javoru, lípy a dubu a za nimi v dálce ševelil hlas dr. Hasllera.
„Pánové, tak pánové, počkejte přece. Co moje ubohé nohy?!“
