 |
| Podívejte se na video z této scénky |
“Zdravím tě, Semjone.”
“Pojď dál a vysvleč si ten mokrý kabát.”
“Nechci tě dlouho zdržet. Vidím, že pracuješ, stůl máš zavalený dopisy.”
“No to víš, platu mnoho nepřidali, ale práce naložili, že ji nosím z úřadu domů. Ale ty už pojď a sedni si ke krbu. Přiložím pár polínek a postavím na čaj.”
“Vodku nemáš?”
“To jsi celý ty, Semjone, starý poctivec. Nepiješ, pracuješ, bude ti čtyřicet a… “
“Chceš si mě dobírat? Proč jsi vlastně přišel, Klausi? Ale ne, nemusíš nic říkat, dobře vím, že si milý bratříček přišel vypůjčit. Tak z kterých novin tě vyhodili tentokrát? Na koho sis otevřel hubu? Jen ti chci připomenout, že svou apanáž po rodičích jsi prohýřil už nejmíň trojnásobně. Ne ne, Klausi, s penězi je konec.”
“Ale no tak, Semjone, nechtěl jsem tě popudit. Nalej mi sklenku čaje, už jako malému jsi mi ho vařil. Copak už tenkrát jsem všem neříkal, jak skvělého bratra v tobě mám?
“Řeči, řeči…. Ty nic nestojí.”
“Já…umírám, Semjone.”
“No výborně, Klausi, to tu ještě nebylo.”
“Zlehčuješ to bratře.”
“Ani v nejmenším, Klausi. Ale jen mluv, do toho.”
“Víš, jak jsem sloužil na frontě a střepina mi rozdrtila rameno?”
“Ovšem, staral jsem se o tebe šest měsíců.”
“Nějaké úlomky v těle zůstaly.”
“No a?”
“A jeden z nich se začal pohybovat. Občas se to stává, dostane se do krevního řečiště a je jen otázkou času, kdy ho hlavní tepna dopraví do srdce a způsobí zástavu.”
“Chceš mi říct, Klausi, že staré zranění z války ti způsobí v nejbližší době smrt?”
“Přesně, Semjone. Zbývají mi dny, možná hodiny. Chtěl bych odejít s čistým štítem a vyrovnat své dluhy.”
“No dobrá, Klausi, kolik?”
“Padesát tisíc. “
“Phe…”
“Vypadá to jako hodně, Semjone, ale když uvážíš, že je to naposledy, co vidíš svého mladšího bratříčka živého.”
“Dám ti dva tisíce, Klausi, ale jenom proto, že jsi byl tentokrát originálnější než jindy. ”
