 |
| Olaf Leillinger |
Mola nejde za letu trefit
Páč lítá jako by byl rozbitej
Po kašmíru cítí se fit
Sežral ho kus, tak je zas nabitej
Mraky
Plná je obloha lujících mraků
S lehkostí děje se i přes jejich váhu
Za přítomnosti upírajících se zraků
Změní se shoda na dolní vláhu
Ruce
V rukou mám čáry svého života
K činnosti kurkou patří i ochotaDívám se na prsty, jak se hýbají
Jak vedle sebe navzájem se hlídají
Vaření
Miluju vaření každičký den
Však raději sleduji, když někdo vaří
A kdybych si mohl splnit ten sen
Tak prosím plný stůl, ať se nám daří
