Martin Paruch
Jsem v Quitu, hlavním městě Ekvádoru a v hlavě mám plány na spoustu týdnů v téhle neuvěřitelně rozmanité zemi. Tak trochu tomu ještě pořád nemůžu uvěřit. Stále mám pocit, že je nutné něco zařídit, udělat a odpovědět na maily. Vypadnout z každodenního soukolí velké korporace není jenom tak. To, že jsem teď tady, je souhra mnoha okolností, za které jsem osudu vděčný...
První verze (příliš reklamní)
Měli jste někdy chuť opustit každodenní rituály a vyzkoušet něco úplně jiného? Odejít z vaší firmy, bouchnout dveřmi v korporaci, dát vale státní správě? Láká vás představa prázdnin od rodiny, s veškerou láskou ale zároveň s jednosměrnou letenkou v kapse? Jestli ano, může být tohle čtení lehkou inspirací...
Přeplněný vlak dráždí všechny smysly. Barvy, pachy, hluky, chutě, doteky chtěné i nechtěné…
Petra Petrlíková
Nemusím cestovat daleko
Čtenáři, který očekáváš obrazy a líčení z míst, která jsou jen málo dotčena civilizaci, nečti už dál.
Držím se zásady, že není důležité kam, ale s kým. Důležitější než exotické suverýry nebo trofeje z lovů jsou pro mě setkávání s lidmi a sběr neobvyklých zážitků. Tajuplná cesta temným bludištěm pod jihočeským kostelíkem, kam nás vešlo dvanáct a vrátilo se třináct, je toho příkladem.
Držím se zásady, že není důležité kam, ale s kým. Důležitější než exotické suverýry nebo trofeje z lovů jsou pro mě setkávání s lidmi a sběr neobvyklých zážitků. Tajuplná cesta temným bludištěm pod jihočeským kostelíkem, kam nás vešlo dvanáct a vrátilo se třináct, je toho příkladem.
Zdena Součková
Dech se mi zastavil, ale srdce bušilo jako splašené.
Pohled, který se před námi právě rozevřel, mě donutil na malý moment zapomenout na všechny katastrofy, které mu předcházely.
Kateřina Sedláčková
