„Co tu dělá? Nemá být dávno ve své kanceláři?“ zaznělo místo pozdravu z úst Kim.
„Omlouvá se, nechtělo jsem se zdržet, jen jsem kontrolovalo hladinu kyslíku v komoře. Přístroje ukazovaly jistý výkyv,“ blekotalo Seiko ve snaze vyhnout se konfliktu se svým bossem.
„No dobrá, víckrát ať se to neopakuje. Ten výkyv jim popíše ve své zprávě, kterou očekávají do tří hodin na stole,“ uslyšelo šéfovu odpověď.
„Tak to bylo o fous,“ prolétlo hlavou Seiko, které už spěchalo do bezpečí své kanceláře, „příště si musí dávat větší pozor!“ Vtom za sebou zaslechlo za sebou klapnutí, které způsobilo bezpečnostní zavření dveří zevnitř. Do místnosti s hibernační komorou nyní nemohl nikdo jiný vejít.
„To je divné.“
Seiko to vrtalo hlavou.
Hned po návratu do kanceláře chtělo zkontrolovat kameru v hibernační místnosti. Ta byla ale najednou vypnutá.
Než Seiko dopsalo tu smyšlenou zprávu pro Kim, kamera se zase zapla.
Než Seiko dopsalo tu smyšlenou zprávu pro Kim, kamera se zase zapla.
„Tomuhle musí přijít na kloub. Má dojem, že mu tady někdo leze do zelí,“ opakovalo si v duchu Seiko.
Druhý den po pravidelné kontrole všech zařízení, které mělo Seiko na starosti, se vrátilo do hibernační komory. Tajně nainstalovalo skrytou mini infra kamerku pod stávající kameru. Odteď mohlo sledovat vše, co se v místnosti děje, dokonce i za tmy.
Netrvalo dlouho a byl tu nečekaný záznam. Seiko valilo oči jako nafouknutá žába. Takový materiál předčil jeho očekávání.
Druhý den po pravidelné kontrole všech zařízení, které mělo Seiko na starosti, se vrátilo do hibernační komory. Tajně nainstalovalo skrytou mini infra kamerku pod stávající kameru. Odteď mohlo sledovat vše, co se v místnosti děje, dokonce i za tmy.
Netrvalo dlouho a byl tu nečekaný záznam. Seiko valilo oči jako nafouknutá žába. Takový materiál předčil jeho očekávání.
Kim zcela nazí obcovali v komoře s posledním exemplářem muže na planetě. Pak vyšli ven, začali se oblékat a česat si vlasy.
Seiko na nic nečekalo. Vyběhlo ze své kanceláře a na chodbě dohonilo svého šéfa.
„Zdravím, mohlo by si s nimi domluvit schůzku dnes po pracovní době? Potřebuje s nimi probrat něco důležitého, co dost spěchá. Bude ve své kanceláři, tak ať si ho, až sami skončí, vyzvednou, prosím,“ proneslo Seiko nekompromisně, aniž by čekalo na odpověď.
Kim zůstali zaraženě stát bez vydání hlásky. Nezmohli se na žádnou odpověď, protože nečekali, že by někdy někdo z jejich podřízených dávalo příkazy jim. Přesto počkali na konec pracovní doby, protože nechtěli vyvolat případný konflikt před dalšími svědky.
Když už jim přišlo, že je v budově minimum zaměstnanců, došli za Seiko do kanceláře. Seiko se usmívalo a gesty je zvalo dál, aby se posadili.
„Asi není potřeba nic oddalovat,“ začalo Seiko místo pozdravu, „kouknou se na toto video a pak se domluví, co dál,“ mrklo jedním okem na své nadřízené.
Kim zkoukli video, zhluboka se nadechli a pouze ze sebe vypravili: „Dobrá, co požaduje?“
„Ono to vidí jednoduše. Ono je to vlastně chápe a rozumí jim. Samo je asi v podobné situaci.“
„Co? V jaké podobné situaci?“
„Asi takhle. Není potřeba si tady nyní cokoliv nalhávat, ne? Na tom se jistě shodnou. Ono zjistilo, že už ho nebaví být bezpohlavní. Chtělo zkusit něco jiného, něco nového. Zjistilo, že asi nebylo zas tak špatné, když dávno a dávno nebylo X počet pohlaví, ale jenom dvě – muži a ženy. Chtělo to vyzkoušet. A ne pouze s těmi pomůckami a šidítky, které se nyní všude a každodenně používají. Prostě v reálu. A kde jinde to zkusit než na posledním exempláři muže.“
Do řeči tomu skočili Kim: „Takže ono mělo stejný nápad jako oni? Ale co s tím budou dělat?“
„Ono by to vidělo tak, že oni budou mít k dispozici pondělky, středy a pátky a ono úterky, čtvrtky a soboty.“
„Jako aby si exemplář, říkejme mu Muž s velkým M, v neděli odpočinul?“
„No, i tak by se to dalo brát. Ono by ho to nazvalo spíš Mužem s velkým P.“
„Proč Pé?“
„Jako pinďour, ne? Tak se tomu přece říkalo – pinďour, penis, péro. Všechno jsem si to nastudovalo. Dokonce se budou moct zavést zpátky rody mužský a ženský. Úplně nám to změní jazyk. Už nebudou jenom Ono a Oni. Ale i ONA a ON. To bude takový nezvyk se s tím naučit mluvit.“
„Tak to ne. Takhle mluvit nemůže. A my taky nemůžeme. To bychom se prozradili. Co když by to pak chtěli vyzkoušet i ostatní?“
„Povolený přístup k Péčku máme ale jenom my.“
„K jakému Péčku?“
„No přece k našemu muži s velkým Pé!“
„Jo tak, oni už jsou z toho celí zmatení.“
„No, to vidí. Skoro to vypadá, že už se z nich tím skutečným sexem stává skutečná žena. Dokonce blondýna. Četlo o tom ve starých historických análech.“
„Ono je dneska nějaké extra chytré, ne? Kam na ta slova chodí? Anály se dnes přece používají k něčemu zcela jinému.“
„Kouká, že oni jsou sice nadřízení, ale s vědomostmi na tom zas tak dobře nejsou. Jestli chtějí, tak je ono může trochu zaučit.“
„V čem myslí zaučit? Jsou přece jejich kápo.“
„To by se vidělo. Ono se zajímá o spoustu věcí, které se v práci neřeší. Napadlo to, že by si mohli Péčko třeba naklonovat. Když už všechny muže vyhubila ta Omega nemoc, tak ho můžou zkusit tajně namnožit, aby se o něj nemuseli dělit, ne? A třeba by se pak časem dala vytvořit zase i nějaká skutečná žena a nemusely by se děti vyrábět pouze uměle v laboratořích,“ mrklo Seiko na Kim a bylo rádo, že se konečně o své myšlenky mohlo s někým podělit. Ta individualita, snaha o jinakost a všemožné odlišování, zatajování a předstírání už mu lezlo krkem.
„To je ale převratné. To by bylo něco, kdybychom to uskutečnili právě v našem institutu,“ zazářily oči Kim, kteří už si představovali tu slávu a možná další povýšení.
Když už jim přišlo, že je v budově minimum zaměstnanců, došli za Seiko do kanceláře. Seiko se usmívalo a gesty je zvalo dál, aby se posadili.
„Asi není potřeba nic oddalovat,“ začalo Seiko místo pozdravu, „kouknou se na toto video a pak se domluví, co dál,“ mrklo jedním okem na své nadřízené.
Kim zkoukli video, zhluboka se nadechli a pouze ze sebe vypravili: „Dobrá, co požaduje?“
„Ono to vidí jednoduše. Ono je to vlastně chápe a rozumí jim. Samo je asi v podobné situaci.“
„Co? V jaké podobné situaci?“
„Asi takhle. Není potřeba si tady nyní cokoliv nalhávat, ne? Na tom se jistě shodnou. Ono zjistilo, že už ho nebaví být bezpohlavní. Chtělo zkusit něco jiného, něco nového. Zjistilo, že asi nebylo zas tak špatné, když dávno a dávno nebylo X počet pohlaví, ale jenom dvě – muži a ženy. Chtělo to vyzkoušet. A ne pouze s těmi pomůckami a šidítky, které se nyní všude a každodenně používají. Prostě v reálu. A kde jinde to zkusit než na posledním exempláři muže.“
Do řeči tomu skočili Kim: „Takže ono mělo stejný nápad jako oni? Ale co s tím budou dělat?“
„Ono by to vidělo tak, že oni budou mít k dispozici pondělky, středy a pátky a ono úterky, čtvrtky a soboty.“
„Jako aby si exemplář, říkejme mu Muž s velkým M, v neděli odpočinul?“
„No, i tak by se to dalo brát. Ono by ho to nazvalo spíš Mužem s velkým P.“
„Proč Pé?“
„Jako pinďour, ne? Tak se tomu přece říkalo – pinďour, penis, péro. Všechno jsem si to nastudovalo. Dokonce se budou moct zavést zpátky rody mužský a ženský. Úplně nám to změní jazyk. Už nebudou jenom Ono a Oni. Ale i ONA a ON. To bude takový nezvyk se s tím naučit mluvit.“
„Tak to ne. Takhle mluvit nemůže. A my taky nemůžeme. To bychom se prozradili. Co když by to pak chtěli vyzkoušet i ostatní?“
„Povolený přístup k Péčku máme ale jenom my.“
„K jakému Péčku?“
„No přece k našemu muži s velkým Pé!“
„Jo tak, oni už jsou z toho celí zmatení.“
„No, to vidí. Skoro to vypadá, že už se z nich tím skutečným sexem stává skutečná žena. Dokonce blondýna. Četlo o tom ve starých historických análech.“
„Ono je dneska nějaké extra chytré, ne? Kam na ta slova chodí? Anály se dnes přece používají k něčemu zcela jinému.“
„Kouká, že oni jsou sice nadřízení, ale s vědomostmi na tom zas tak dobře nejsou. Jestli chtějí, tak je ono může trochu zaučit.“
„V čem myslí zaučit? Jsou přece jejich kápo.“
„To by se vidělo. Ono se zajímá o spoustu věcí, které se v práci neřeší. Napadlo to, že by si mohli Péčko třeba naklonovat. Když už všechny muže vyhubila ta Omega nemoc, tak ho můžou zkusit tajně namnožit, aby se o něj nemuseli dělit, ne? A třeba by se pak časem dala vytvořit zase i nějaká skutečná žena a nemusely by se děti vyrábět pouze uměle v laboratořích,“ mrklo Seiko na Kim a bylo rádo, že se konečně o své myšlenky mohlo s někým podělit. Ta individualita, snaha o jinakost a všemožné odlišování, zatajování a předstírání už mu lezlo krkem.
„To je ale převratné. To by bylo něco, kdybychom to uskutečnili právě v našem institutu,“ zazářily oči Kim, kteří už si představovali tu slávu a možná další povýšení.
Seiko už nic neříkalo. Jen pokývalo souhlasně hlavou a přitom si myslelo: „Některé věci se prostě nemění v žádné době. Někdo potřebuje jenom moc a slávu, jinému stačí někoho ojebávat.“
