„Ahoj, ty už si doma? Neměl si být dneska na praxi?“
„Mami, je úterý a praxe máme ve středu. Ale dřív doma jsem, to je pravda. Odpadla nám jedna hodina.“
„Jak to?“
„Ále, baba, co nás učí anatomii je nemocná a nemá ji kdo suplovat. Protože nikdo nemá koule na to, vyprávět nám o koulích.“
„Jak se to vyjadřuješ?! Jaká baba? Snad pani profesorka ne?“
„Když ona je to fakt baba. Štíhlá, prsa akorát.“
„No a už je to jasný! Jak máš nosit dobrý známky, když tě při hodině ruší hučení v klacku!“
„Au mami, nebij mě!“
„On ti sem-tam záhlavek neuškodí.“
„Ale ona je oproti mojí opičí sestře opravdu baba.“
„Tak ty si nedáš pokoj, jo? Já ti jí nevyženu z hlavy?“
„Mami to je těžký, já jí pustim z hlavy a ona mi zítra přijde před oči.“
„Tak já ti něco řeknu jo.“
„OK OK mami, já ten tablet už nezapnu.“
„Ale počkej,…“
„Jasně, už nepůjdu ani jednou s klukama na pivo.“
„Ale já jsem ti chtěla…“
„Samozřejmě, ty hry si z počítače odinstaluju. Přísahám. Jenom mě nepřemlouvej a nebij. Prosím mami.“
„Necháš mě konečně domluvit?!!“
„Samozřejmě maminko. Hlavně nekřič.“
„Chtěla jsem ti jenom říct, že když ti půjde učení, tak si můžeš koukat komu chceš po čem chceš. Konec konců, kdybych já tenkrát nekoukala po našem přírodopisáři, neměl bys tátu, kterej tě může doučovat brouky.“
„Cože? Mami, to nemyslíš vážně!“
„Ale jo, srdci totiž neporučíš.“
„Fajn, tak já jí jdu napsat, jestli by o víkendu nejela stanovat, abych měl koho doučovat tu češtinu, která mě tak baví.“
„No to se opovaž!!! Sem koukala do tvýho indexu, to je šííílený! Masti se učit!“
„Au, au, au, mami ne, do hlavy ne!!!!!!!!! Vždyť ona mě o víkendu bude taky učit…“
„O tom nepochybuju! A vůbec, dělej si, co chceš, ty budeš muset vydělávat na alimenty.“
