Lidé ho zdraví ze tří metrů a aniž by si to uvědomovali, s mírnou úklonou. Nikdy na nikoho nezvýšil hlas, a přesto působí velmi autoritativně. Nemá rád slabosti a také by žádnou neprojevil. Když už všichni okolo padají únavou a jemu položíte citlivou otázku, zda by si nechtěl odpočinout, podívá se na vás pohledem: „To opravdu mluvíš ke mně?“
Nesnáší úřady, tvrdí, že když překročí jejich práh, osype se, a tak velmi často nechává věci vyhnít. Ano, někdy mu to vyjde a projdou samovolným ozdravným procesem, nebo se ztratí.
Někdy naopak, pak je nucen zasáhnout do skoro odumřelé tkáně, ale to už tolik neřeší. Je to totiž už situace vážná, takže hodna jeho zájmu. A tento jasný princip aplikuje na celý život. Vždyť jeho životním krédem je citát od Bukowského: „Svět patří těm, co se neposerou.“
A zkuste se ho zeptat, jestli se někdy z něčeho…., tedy jestli má z něčeho strach. Pravdu se nedozvíte, jen… vzpomeňte si na jeho odpověď na citlivé otázky všeho druhu: „To opravdu mluvíš ke mně?“
