„No, nazdar. Ráda tě vidím.“
„Jsme se neviděli snad dvacet let.“
„Dvacet dva.“
„Ty se vůbec neměníš. Jestli tedy seš to ty?“
„A ty si zase pořád stejně vtipnej.“
„Stejně jsi udělala blbost, žes mě tehdy nechala.“
„Já tebe?! Zase fór, jo?“
„No, jasně, že ty mě.“
„Já tebe?! Zase fór, jo?“
„No, jasně, že ty mě.“
„Dyť já byla jak kráva hodinu na tom rohu, ty si vůbec nedorazil a pak mi jen vzkážeš po Karlovi, že sis našel nějakou buchtu na to svým pitomým volejbale.“
„Teď si děláš srandu ty?! Karel mě ten den vezl z volejbalu do nemocnice a slíbil, že ti všechno vyřídí a taky ti řekne, kde ležím. Byl jsem tam tehdy tři týdny a ty ses na mě úplně vyprdla. Každý den jsem doufal, že dorazíš. Karel se stavil po týdnu a jen mi vzkázal, že prý nemáš čas a že by ten vztah stejně dlouho nefungoval. Na tu dobu do smrti nezapomenu. Bylo mi děsně.“
„Cože? Tak tohle je divný. Už je to dávno a každý jsme jinde, ale stejně, to musíme dořešit. Počkej chvíli, někdo mi volá. Ahoj. Děti jsem vyzvedla a odvedla k babičce. Teď ale musím ještě něco zařídit. Dneska na mě, Karle, s večeří nečekej. Přijdu dost pozdě. Čau.“
„Teď si děláš srandu ty?! Karel mě ten den vezl z volejbalu do nemocnice a slíbil, že ti všechno vyřídí a taky ti řekne, kde ležím. Byl jsem tam tehdy tři týdny a ty ses na mě úplně vyprdla. Každý den jsem doufal, že dorazíš. Karel se stavil po týdnu a jen mi vzkázal, že prý nemáš čas a že by ten vztah stejně dlouho nefungoval. Na tu dobu do smrti nezapomenu. Bylo mi děsně.“
„Cože? Tak tohle je divný. Už je to dávno a každý jsme jinde, ale stejně, to musíme dořešit. Počkej chvíli, někdo mi volá. Ahoj. Děti jsem vyzvedla a odvedla k babičce. Teď ale musím ještě něco zařídit. Dneska na mě, Karle, s večeří nečekej. Přijdu dost pozdě. Čau.“
