„Nazdar, no konečně jsi doma,“ pronese ironicky ve dveřích do obýváku Marie a ještě stihne zahlédnout ruce ušpiněné od barev, než je mladík rychle ponoří do kapes plandavých kalhot.
„Už jsme měli trochu nahnáno, než z bráchy vypadlo, kde asi lítáš - no nic - dobře mě poslouchej,“ postaví se přímo před něj a pokračuje teď už rozčíleně: „To kouzelný nádobíčko, co uklízečka minule našla narovnaný v koupelně za skříní na ručníky, nebylo žádnýho tvýho kamaráda. To už mi teď je jasný.“
„Mami, ale ty tomu nerozumíš,“ spěchá Erik s odpovědí.
„… ale rozumím. Prostě chodíš s kapucou na hlavě čmárat všude možně po fasádách a technický služby nestíhaj nakupovat čistidla, aby ten hnus dostali z baráků dolů.“
„Ale mami, měli by to ocenit, ne se toho zbavovat.“
„Jak ocenit? Vždyť já se za tebe stydím, kdyby se ve městě vědělo, že to pako, co tady po všem matlá barvama, seš ty, tak si táta už znova ve výběrkách na radnici neškrtne. Koukej toho nechat, nebo přivedeš celou rodinu do obrovskýho maléru…“
„Mami, prosím tě, poslouchej mě aspoň chvíli,“ sáhne po mobilním telefonu na stolku vedle gauče, rychlými tahy prstem po displeji vyhledá patřičnou stránku a nahlas čte úryvek místního zpravodajství:
„Obyvatele středočeské Loučeně šokoval v pondělí neobvyklý nález. Na vysoké zdi vedle brány do zámeckého parku se objevil obraz neznámého pouličního výtvarníka, tzv. graffiti. Podle názoru odborníků jde o dílo mimořádné umělecké hodnoty. Fotografie obrazu se bleskově šíří na sociálních sítích a znalci se nyní snaží ověřit, zda jde skutečně o dílo světově uznávaného anonymního výtvarníka, který pracuje pod přezdívkou Banksy… tak co tomu říkáš?“
Matka nevěřícně zírá: „Počkej, světově uznávaného… vždyť je jasný, že jsi to tam načmáral ty! A oni si myslí, že to tam udělal někdo, koho zná celý svět? Jako že jsi skoro tak dobrej ?“
Hoch se vítězoslavně pousměje. „Vidíš, mami, není to tak špatný, co dělám… a mám v plánu i další věci.“
„Tak na to zapomeň, pořád platí, že jsem ti to zakázala. Konec diskuse. A mimochodem, za trest jsem už včera změnila heslo na wifi. Řeknu ti ho, až přijdeš k rozumu.“
„… ale rozumím. Prostě chodíš s kapucou na hlavě čmárat všude možně po fasádách a technický služby nestíhaj nakupovat čistidla, aby ten hnus dostali z baráků dolů.“
„Ale mami, měli by to ocenit, ne se toho zbavovat.“
„Jak ocenit? Vždyť já se za tebe stydím, kdyby se ve městě vědělo, že to pako, co tady po všem matlá barvama, seš ty, tak si táta už znova ve výběrkách na radnici neškrtne. Koukej toho nechat, nebo přivedeš celou rodinu do obrovskýho maléru…“
„Mami, prosím tě, poslouchej mě aspoň chvíli,“ sáhne po mobilním telefonu na stolku vedle gauče, rychlými tahy prstem po displeji vyhledá patřičnou stránku a nahlas čte úryvek místního zpravodajství:
„Obyvatele středočeské Loučeně šokoval v pondělí neobvyklý nález. Na vysoké zdi vedle brány do zámeckého parku se objevil obraz neznámého pouličního výtvarníka, tzv. graffiti. Podle názoru odborníků jde o dílo mimořádné umělecké hodnoty. Fotografie obrazu se bleskově šíří na sociálních sítích a znalci se nyní snaží ověřit, zda jde skutečně o dílo světově uznávaného anonymního výtvarníka, který pracuje pod přezdívkou Banksy… tak co tomu říkáš?“
Matka nevěřícně zírá: „Počkej, světově uznávaného… vždyť je jasný, že jsi to tam načmáral ty! A oni si myslí, že to tam udělal někdo, koho zná celý svět? Jako že jsi skoro tak dobrej ?“
Hoch se vítězoslavně pousměje. „Vidíš, mami, není to tak špatný, co dělám… a mám v plánu i další věci.“
„Tak na to zapomeň, pořád platí, že jsem ti to zakázala. Konec diskuse. A mimochodem, za trest jsem už včera změnila heslo na wifi. Řeknu ti ho, až přijdeš k rozumu.“
