„Nepůjdeš se mnou? Nemusíš, jdu jen vyměnit ten obleček pro malou. Roste jak z vody a bláhově jsem si myslela, že až přijede, že jí to bude. Nebude. Už teď to vidím. Ještě, že zde jsou ochotní a vymění mi ten nákup za větší čísla. Chceš tam něco?“ manželka ani nebere vozík, má v úmyslu být zpět do pár minut.
„Ne. Mně nic neber. Leda, kdybys narazila na něco, však víš…?“
„Ne, nevím. Honí tě mlsná? Zeleninu, ovoce, nebo něco od masa?“
„Ne. Nezdržuj se. Já nic nechcu.“
„Tak jo.“
„Ne, nevím. Honí tě mlsná? Zeleninu, ovoce, nebo něco od masa?“
„Ne. Nezdržuj se. Já nic nechcu.“
„Tak jo.“
Manželka odchází a vedle našeho auta zastavuje „oktávka-kombík“. Tatínek, maminka, na zadních sedadlech dva kluci. Ten menší je upoután do dětské autosedačky. Dveře auta zůstávají zavřené. Otec se otáčí dozadu a něco klukům říká. Už na pohled je vidět, že to říká hodně důrazně. Teď se k němu připojila i matka. Ano, i ona pronáší krátké kázání. Dokonce zvedá varovně ruku a hrozicí prst je toho důkazem. Maminka se poté otáčí a opouští své místo spolujezdce na předním sedadle. Zavírá za sebou, a to už i otec rázně přibouchl dveře řidiče.
Venku je horko. Nad střechami parkujících aut se rozpálený vzduch tetelí. Je konec srpna, půlka odpoledne a rozhodně by bylo lepší být někde u vody než trčet na parkovišti. Kluci nejspíš dostali kázání, že nesmí za žádných okolností opouštět auto. Je to nebezpečné. Jsou malí, provoz na parkovišti je veliký, snadno by mohlo dojít k úrazu. A je příšerné vedro.
Maminka si to uvědomuje první. Vrací se k autu, naklání se dovnitř a klukům pootevírá okno. Jasně. Kdoví jak dlouho se v obchodě zdrží a kluci by se mohli za skly pod neúprosným slunečním žárem upéct. Nevím, proč je nevzali s sebou. Třeba jdou také jen na skok, pro nějakou drobnost a nejedná se o žádný dvouhodinový velkonákup.
Parkoviště je živoucí tepnou. Auta přijíždějí, couvají, méně zkušení řidiči na parkovací místo najíždějí i třikrát než se jakž takž trefí, mezi auty se proplétají plné nákupní vozíky a mnoho párů nohou.
Sedím, přemýšlím, i mně je horko, i já mám otevřené okno, a to i na straně řidiče, aby vzduch cirkuloval, aby byl tak zvaně luft. Přemýšlím o pivu a těším se, že až budeme doma, tak si přímo z ledničky hned jedno orosené dám.
Sedím, přemýšlím, i mně je horko, i já mám otevřené okno, a to i na straně řidiče, aby vzduch cirkuloval, aby byl tak zvaně luft. Přemýšlím o pivu a těším se, že až budeme doma, tak si přímo z ledničky hned jedno orosené dám.
Náhle zaznamenávám u škodovky nějaký rychlý pohyb. Kluci sedí na svých sedačkách, máchají rukama, kývají těly, hlavy schovávají ke kolenům a mezi paže. Hned mně to došlo! Vosa, nebo dvě. Vlétly pootevřenými okny do vozu a zvědavě krouží kolem dětských hlav.
Prudké pohyby dětí začínají vosy dráždit. Starší z hochů přestává vosí nálet zvládat. Rázně otevírá dveře a vyskakuje z auta. Obíhá jej a otevírá i bráškovi. Toho odepíná ze sedačky a i mladší chlapec se záhy ocitá mimo automobil. Chlapci však, patrně vědomi si příkazu rodičů, zůstávají v těsné blízkosti vozu. Nechávají pootevřené dveře a čekají, až si vosí pár najde jinou zábavu.
Stalo se. Obtížný hmyz mizí a hoši hned nasedají zpět na svá místa. To už se blíží oba rodiče. Oba také viděli před momentem kluky venku, mimo vůz. Takže neposlechli jasně formulovaný příkaz! Otec přistupuje k zadním dveřím. Staršího syna vytahuje ven za límec a sází mu pár pohlavků a něco ran na zadek. Táta je rozčílený. Matka zatím provádí podobnou exekuci na mladším z bratrů.
Rány padají. Není to žádný surový výprask, ale výprask to je. Žádný předchozí dotaz, proč opustili auto, proč porušili zákaz. Chlapci pláčou, mladší o něco víc. Nechápou, proč jsou biti - snad proto, že se chtěli zachránit před vosím bodnutím, což se jim podařilo.
Stalo se. Obtížný hmyz mizí a hoši hned nasedají zpět na svá místa. To už se blíží oba rodiče. Oba také viděli před momentem kluky venku, mimo vůz. Takže neposlechli jasně formulovaný příkaz! Otec přistupuje k zadním dveřím. Staršího syna vytahuje ven za límec a sází mu pár pohlavků a něco ran na zadek. Táta je rozčílený. Matka zatím provádí podobnou exekuci na mladším z bratrů.
Rány padají. Není to žádný surový výprask, ale výprask to je. Žádný předchozí dotaz, proč opustili auto, proč porušili zákaz. Chlapci pláčou, mladší o něco víc. Nechápou, proč jsou biti - snad proto, že se chtěli zachránit před vosím bodnutím, což se jim podařilo.
Rodiče už sedí v autě. Probíhá tam vášnivá debata. Spíše jednostranná. Kluci zřejmě ještě nestihli vylíčit důvod porušení rodičovského příkazu.
Matka se náhle otáčí k manželovi. Něco mu říká a on zastavuje auto, které se už pomalu dávalo do pohybu. Paní vyskakuje ven a bere ze střechy auta velkou kytici, kterou tam bezděky odložila ještě před potrestáním kluků. Koupila ji v květinářství uvnitř marketu – možná je určena babičce k narozeninám. Otevírá kufr „kombíku“, kytice mizí za pátými dveřmi a ona si opět sedá vedle řidiče.
Matka se náhle otáčí k manželovi. Něco mu říká a on zastavuje auto, které se už pomalu dávalo do pohybu. Paní vyskakuje ven a bere ze střechy auta velkou kytici, kterou tam bezděky odložila ještě před potrestáním kluků. Koupila ji v květinářství uvnitř marketu – možná je určena babičce k narozeninám. Otevírá kufr „kombíku“, kytice mizí za pátými dveřmi a ona si opět sedá vedle řidiče.
Vtom ji vidím, jak zuřivě máchá rukama a i já na tu dálku pěti metrů vidím rozkuráženou vosu před jejím obličejem.
Dveře se opět otevírají, maminka utíká před vosou. Chová se mnohem méně disciplinovaně než její synové před chvílí. Jako smyslů zbavená vybíhá před auto, v tomtéž okamžiku jiné auto musí prudce brzdit a málem je neštěstí na světě. Ještě, že zde vozy jedou tak pomalu.
Paní se jen rukou opřela o přední kapotu cizího auta a s úlekem, který ji po vosím extempore vrátil do klidu, se vrací do škodovky k rodině. Prohlíží si svůj zkřivený obličej v zrcátku a je jasné, že před vosím žihadlem neunikla.
Tak tedy - tresty padly, ovšem nepadly všem. Kluci rozhodně potrestáni byli a možná teprve teď budou vypovídat o tom, co je vedlo k porušení příkazu. Vždyť máma se chovala ve stejné situaci stejně, ba ještě hůř.
Asi nebudou nic platná slova o předpokladech a o tom, co si kdo myslel, než padla první rána. Bratři určitě už teď cítí hlubokou křivdu. Jsou v právu a mají pravdu.
Jsou v právu a mají pravdu?
Tak tedy - tresty padly, ovšem nepadly všem. Kluci rozhodně potrestáni byli a možná teprve teď budou vypovídat o tom, co je vedlo k porušení příkazu. Vždyť máma se chovala ve stejné situaci stejně, ba ještě hůř.
Asi nebudou nic platná slova o předpokladech a o tom, co si kdo myslel, než padla první rána. Bratři určitě už teď cítí hlubokou křivdu. Jsou v právu a mají pravdu.
Jsou v právu a mají pravdu?
