Ležím v zákopu, teprve svítá, ale všichni jsme dávno vzhůru. Dnes to přijde, dnes se to stane. Zákopy se táhnou přes celé údolí, na levé straně ohraničené řekou, na pravé pak lesem, ale na ten skoro nedohlédnu. Ležíme tady všichni a čekáme.. už jsme si tu za ty tři týdny zvykli, je to pro nás známé místo, bezpečí. Vím, že to zní divně – cítit bezpečí v zákopu, ale tak to prostě je... ve srovnání s tím, co se děje všude kolem.
