Schody do patra vyběhnu po dvou rázně vejdu do jejího pokoje. Ale nikdo tu není. Klika mi vyletí z ruky a dveře se s hlasitým prásknutím zabouchnou. Plakát, s neonovým nápisem Stranger Things, se odlepí a s podivným šustěním dopadne na zem. Má tu hrozný bordel. Kolikrát jsem jí říkala, aby si odnesla to špinavé prádlo do sušárny? Chvíli prostě chodím po pokoji a sbírám všechen ten nepořádek na jednu hromadu.
Mezi oblečením se povaluje i několik tužek a pastelek a v rohu pokoje najdu několik obalů od sušenek. Po nějaké době si sednu na postel a chvíli jen civím na bledě modrou zeď naproti mně. Cítím, jak mě vztek pomalu opouští. Zadívám se na skicy poházené všude kolem nočního stolku. Jednu z nich zvednu. Je na ní malá holka, která objímá zvláštní košatý strom s pokrouceným kmenem a s růžovým listím. Najednou se mi spustí slzy. Už vlastně vůbec nechápu, proč jsme se pohádaly.
