Hřib a hřib - naspala Hana Hermanová

Na okraji lesa vyrostl statný hřib dubový (Boletus aestivalis). Jednoho dne se k němu připlazila larva bedlobytky houbové (Mycetophila fungorum) a už už se chystala do hřibu zakousnout. 

„Červe nehodný, copak nevidíš, jaký jsem krasavec?“ ohradil se hřib. „Já nejsem žádná potrava pro takovou lůzu, jako jsi ty! Mým osudem je skončit v michelinské restauraci po boku lanýžů v Risottu ai porcini e tartufo nero!“ 

Larva se jen zachechtala: „Tak za prvé jsem červice a ne červ a za druhé máš smůlu, kamaráde! Nejdřív byla dlouho pandemie a teď je zase drahota, většina luxusních restaurací krachuje!“

„To není pravda, ty se mě jenom tak snažíš napálit,“ oponoval hřib. 

„Ale houby! Mám to z první ruky od kámoše potemníka moučného (Tenebrio molitor). Ale když jinak nedáš, najdu si jinou oběť, stejně toho teď všude roste,“ odfrkla si larva a odplazila se. 

Hřib sice trochu znejistěl, ale byl to hřib optimista. Takové světské lapálie, jako jsou pandemie a hospodářské krize, to se přežene jako májový deštík. 

Když tu vedle hřibu začal růst jiný hřib, rostl závratnou rychlostí, byl přímo obří a měl velmi nezvyklé barvy. 

„Poslechni, sousede, ty se mi vůbec nelíbíš. Nejsi ty náhodou hřib satan (Rubroboletus satanas)?“ zeptal se náš hřib vyděšeně. 

„Kdepak, já jsem hřib atomový (Pseudoboletus nucleus).“

Poučení: Když čekáte lepší časy, přijde blbá doba.