Už minulý pátek jsem si myslela, že to je snad zlý sen!!! Přeletím řádky dopisu, který mě překvapil, až na větu: Těší se na vás Pavel Trávníček a Sabina Laurinová. V tomhle musí mít prsty jedině Ivča, má kamarádka. Vyrážím rozezpívat Pražáky.
Slyším zpívat své soupeře a přepadá mě panika. Fakt profíci. Porotce ani neznám. Jeden z nich na mě stále civí.
Slyším zpívat své soupeře a přepadá mě panika. Fakt profíci. Porotce ani neznám. Jeden z nich na mě stále civí.
V upnutém tílku a podivné čepičce na hlavě, prostě slizoun.
„Kdo je to?“ ptám se dalších soutěžících.
Kroutí hlavami, nikdo ho tu nezná.
Jdu na řadu jako třetí. Moje Marioneta roztančila celé publikum. Body mě nadchly.
Osm, osm.
Ale pozor, pan Slizoun na mě lačně hledí a pronese: „Slečna zpívala krásně, že bych skládal i básně.”
Dovrší své hodnocení 6 body.
Uff , mám to za sebou. Odcházím do zákulisí za kamarádkou. Najednou se v přítmí chodby objeví silueta postavy.
Z pohledu celebrity:
Konečně omladina, pomyslím si, když na pódiu přichází kráska krev a mlíko.. Tak kterou skolím dnes, letí mi v hlavě. Blondýnka s písní Zagorky či slečna černovláska. Mladší jsou sice povolnější. Ale pravda, ty paničky už přeci ví co dělat.
Už aby byl konec, dnes je šatna jenom má. Černovláska zpívá a její dmoucí hrudník mě doslova hypnotizuje. Začínám se potit. Song dávno skončil a kolegové už bodují 8-8. „Slečna zpívala krásně, že bych skládal básně...“Mozek mi vypíná, zvedám kartu s šesti body. Sál mě vypíská.
Uff , mám to za sebou. Odcházím do zákulisí za kamarádkou. Najednou se v přítmí chodby objeví silueta postavy.
„Slečno? Pojďte se s námi vyfotit,“ odvádí mě do šatny.
Nic netuším.
„Prosím, posaďte se, zavolám kolegy...“
„Prosím, posaďte se, zavolám kolegy...“
Poslušně usedám na pohovku.
Slizoun nás beze slov zamyká.
Nemůžu se hnout, zamrzla jsem.
Chytá mě lehce za ramena se slovy: „A teď byste si mohla lehnout...“
Nevěřím vlastním uším.
Nevěřím vlastním uším.
„Ležet budu až doma!!!“ slyším svůj hlas při odchodu ze šatny.
V sále mě čeká kamarádka, v náruči puget růží.
„Doris byla jsi úžasná!“
„Tak co byl to adrenalin?“ Ano, to tedy byl. Zlatá městská policie... Díky za všechno hoši, co jste mě na kursu sebeobrany naučili.
Háčky k příběhu Bohdany:
„Idiot," taková krásná píseň. A on ji ohodnotí tak mrzce. Malej skřet, asi nějaký mindrák...
(Jana Štybnarová)
Srazila jsem na zem porotce. No pecka. Ještě že už mám odzpíváno.
„Omlouvám se,“ zadrmolím na mrňouse, který se válí na zemi.
„V pořádku, slečno, nechcete si přilehnout?“
No k tobě určitě, říkám si, vždyť si mi dal nejmíň bodů…
(Sofie Epsteinová)
„Idiot," taková krásná píseň. A on ji ohodnotí tak mrzce. Malej skřet, asi nějaký mindrák...
(Jana Štybnarová)
Srazila jsem na zem porotce. No pecka. Ještě že už mám odzpíváno.
„Omlouvám se,“ zadrmolím na mrňouse, který se válí na zemi.
„V pořádku, slečno, nechcete si přilehnout?“
No k tobě určitě, říkám si, vždyť si mi dal nejmíň bodů…
(Sofie Epsteinová)
Tréma? Strach? Podceňování se? Ale kde! Všechno jsem to hodila za hlavu. Kostky jsou vrženy. Děj se vůle boží. Jedu do Prahy. Budu zpívat v televizi. Nedočkavost přebíjí obavy. Obavy, že se ztrapním. Před celým národem. Ale co by, zpívat umím, vypadám dobře. Tak jedu.
(Jan Kössl)
Stojím na pódiu, v divadle se odehrává pěvecká soutěž. Klepu se jak ratlík, začíná hrát hudba a já vydávám první hlásku. Mám ledové vlhké ruce. Zpívám písničku, kterou jsem trénovala snad 100x. Věřím si! A s přibývajícími tóny se uklidňuji. Zvládla jsem to. V obecenstvu burácí hlavně moji kamarádi, kteří přijeli se mnou, aby mě podpořili. A už ke mně přichází moderátoři Sabina a Pavel, aby mě vyzpovídali a poslechli si se mnou, hodnocení porotců.
"Osm, skvěle zazpívané," hodnotí Martin Zounar. Osm, další skvělé body od druhého porotce. "Osm" v duchu si říkám, že to není možné. Asi jsem fakt dobrá.
"Šest," poslední porotce. "Nebylo to špatné." Celebrita z poroty, kterou ani neznám. Zaprcatělý chlapík v kšiltovce, co mu je o dvě čísla větší a v tílku. Tyhle týpky nesnáším.
(Marie Kuchařová)
Konečně omladina, pomyslím si, když na pódiu přichází kráska krev a mlíko.. Tak kterou skolím dnes, letí mi v hlavě. Blondýnka s písní Zagorky či slečna černovláska. Mladší jsou sice povolnější. Ale pravda, ty paničky už přeci ví co dělat.
Už aby byl konec, dnes je šatna jenom má. Černovláska zpívá a její dmoucí hrudník mě doslova hypnotizuje. Začínám se potit. Song dávno skončil a kolegové už bodují 8-8. „Slečna zpívala krásně, že bych skládal básně...“Mozek mi vypíná, zvedám kartu s šesti body. Sál mě vypíská.
(Bohdana Pufferová)
