Zažil jsem staré vlaky s koženými červenými sedadly a
nízkým stropem. Ale ty nové vlaky se mi líbí. Jsou relativně čisté, všude jsou
odpadkové koše a zásuvky na různé elektronické serepetičky. Nevím, proč by
někdo potřeboval zásuvku tak krátkou jízdou osobákem. Můj mobil bez nabíjení
vydrží i týden, a to ho už mám přes osm let.
Sedím sám u okna až na jednoho pána, který je zrovna naproti
mně a čte nějakou skifi knížku. Na obálce je nápis Xenos a pod tím mě neznámý
autor. O tento typ knížek mám pramalý zájem. Fantasy nebo ,,skifi”, já se radši
držím v realitě a zabřednu mimo ni maximálně tehdy, když čtu filozofii či
teoretickou literaturu. Bohužel nemám u sebe žádnou knížku a moje pozornost se
drží u okna a krajiny, která se v něm míhá.
Jsou čtyři odpoledne a zimní slunce je relativně nízko.
Ozařuje mě a musím mít přivřené oči abych se vůbec dokázal na krásnou
prosvětlenou krajinu. Paprsky mě hřejí a mám pocit, jako by mi vypalovaly
vrásky z mých unavených očí. Sem tam je přeruší oschlé stromy nebo keře,
jak vlak projíždí přes jejich stíny.
Dívám se na tu zimní krajinu a jak je i po pěti minutách
jízdy stejná. Všechny stromy jsou suché mrazem a bez barvy. Tráva je spíše žlutá
než zelená a i když je slunečno, celý kraj je odbarvený lehkou tintou
atmosférické šedi. Míjíme hodně prázdných polí, ze kterých občas trčí suchá
žlutá stébla. Hnědá studená půda spí a zvířata pod ní nejspíš také. Sem tam
jsou roztroušené zbytky zamrzlého sněhu a kluzké ledové louže, ve kterých se
leskne modrá obloha. Bledou modř té oblohy občas narušují velké šedé mraky.
Vypadají jako špinaví zanedbaní beránci, kteří každou chvílí ze sebe shodí svůj
kabát. Předpověď v rádiu dnes ráno říkala, že bude sněžit.
Zadání: popis jízdy vlakem
