Nepřejela a neříkej mi ty vole.
Přejela, vždyť jsem to viděl.
Prdlačky od Kačky jsi viděl, celou dobu tady chrápeš.
Nechrápu.
A i kdybys nakrásně nechrápal, ze sedadla spolujezdce jsi to nemohl vidět.
Dobře, tak jsem to neviděl, ale cítit to bylo. Takové jako dvakrát zavrčení.
I kdybych ho přejela, tak co?
Tak co? Tak nic, akorát, že se to nesmí, a mě vytáčí to tvoje věčné drobné porušování pravidel jen pro tu radost, že je porušuješ.
Mě vytáčí věcí. A když už tak dbáš na ta pravidla, tak bys měl vědět, že jsem nepřejela ho, ale ji, protože to není dvojitý pruh, ale dvojitá čára.
--------------------------------------
Krásný, slunečný den, prázdná silnice a dlouhá nudná cesta. Najednou auto krátce vybočí, ale rychle se vrátí do správného směru.
„Ty vole, tys ho přejela,“ zazní ze sedadla spolujezdce, kde provedený manévr probudil nejčestnějšího na světě.
„Nepřejela a neříkej mi ty vole,“ opáčí půvabná řidička.
„Přejela, vždyť jsem to viděl.“
„Prdlačky od Kačky jsi viděl, celou dobu tady chrápeš.“
„Nechrápu.“
„A i kdybys nakrásně nechrápal, ze sedadla spolujezdce jsi to nemohl vidět.“
„Dobře, tak jsem to neviděl, ale cítit to bylo. Takové jako dvakrát zavrčení.“
Následuje krátké ticho, které si řidička schovává na otázku, jež přinese očekávanou odpověď: „I kdybych ho přejela, tak co?“
„Tak co? Tak nic, akorát, že se to nesmí a mě vytáčí to tvoje věčné drobné porušování pravidel jen pro tu radost, že je porušuješ.“
Půda pro triumfální zakončení dialogu je připravena.
„Mě vytáčí věcí. A když už tak dbáš na ta pravidla, tak bys měl vědět, že jsem nepřejela ho, ale ji, protože to není dvojitý pruh, ale dvojitá čára.“
A cesta najednou není tak nudná.
--------------------------------------
VERZE 2
Krásný, slunečný den, prázdná silnice a dlouhá nudná cesta. Půvabná řidička pohlédne periferně na svého podřimujícího spolujezdce a s potutelným úsměvem se zamyslí: „Mám mu to udělat? Nejčestnějšímu na celém světě.“
Nakonec neodolá a auto krátce vybočí a rychle se vrátí do správného směru.
„Ty vole, tys ho přejela,“ zazní ze sedadla spolujezdce.
„Nepřejela a neříkej mi ty vole,“ opáčí půvabná řidička.
„Přejela, vždyť jsem to viděl.“
„Prdlačky od Kačky jsi viděl, celou dobu tady chrápeš.“
„Nechrápu.“
„A i kdybys nakrásně nechrápal, ze sedadla spolujezdce jsi to nemohl vidět.“
„Dobře, tak jsem to neviděl, ale cítit to bylo. Takové jako dvakrát zavrčení.“
Následuje krátké ticho, které si řidička schovává na otázku, jež přinese očekávanou odpověď: „I kdybych ho přejela, tak co?“
„A je to tady zase,“ pomyslí si spolujezdec, „dělá si legraci nebo to myslí vážně? I kdybych ho přejela tak co?“
Nahlas pak pronese: „Tak co? Tak nic, akorát, že se to nesmí a mě vytáčí to tvoje věčné drobné porušování pravidel jen pro tu radost, že je porušuješ.“
Řidička se v duchu pousměje. Nezklamal, chytil se. Cesta najednou není taková nuda, obzvláště, když jí nahrál na smeč.
„Mě vytáčí věcí. A když už tak dbáš na ta pravidla, tak bys měl vědět, že jsem nepřejela ho, ale ji, protože to není dvojitý pruh, ale dvojitá čára.“
Tak co? Tak nic, akorát, že se to nesmí, a mě vytáčí to tvoje věčné drobné porušování pravidel jen pro tu radost, že je porušuješ.
Mě vytáčí věcí. A když už tak dbáš na ta pravidla, tak bys měl vědět, že jsem nepřejela ho, ale ji, protože to není dvojitý pruh, ale dvojitá čára.
--------------------------------------
Zadání:
Napište o hádce dvou lidí. Jeden je zamilovaný a druhý ne, nebo jeden chce něco, co ten druhý nechce. Cokoli, ale ať to mezi nimi pěkně jiskří!
A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry bez uvozovacích vět.
Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:
B/ Napište verzi s trochu popisnějšími větami. Použijte uvozovací věty, přidejte akci a popis.
C/ Napište verzi s přístupem k myšlenkám postav. Takzvaně jim vidíme do hlav.
Každá verze bude mít pravděpodobně velmi odlišný účinek co do dramatičnosti.
A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry bez uvozovacích vět.
Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:
B/ Napište verzi s trochu popisnějšími větami. Použijte uvozovací věty, přidejte akci a popis.
C/ Napište verzi s přístupem k myšlenkám postav. Takzvaně jim vidíme do hlav.
Každá verze bude mít pravděpodobně velmi odlišný účinek co do dramatičnosti.
VERZE 2
„Ty vole, tys ho přejela,“ zazní ze sedadla spolujezdce, kde provedený manévr probudil nejčestnějšího na světě.
„Nepřejela a neříkej mi ty vole,“ opáčí půvabná řidička.
„Přejela, vždyť jsem to viděl.“
„Prdlačky od Kačky jsi viděl, celou dobu tady chrápeš.“
„Nechrápu.“
„A i kdybys nakrásně nechrápal, ze sedadla spolujezdce jsi to nemohl vidět.“
„Dobře, tak jsem to neviděl, ale cítit to bylo. Takové jako dvakrát zavrčení.“
Následuje krátké ticho, které si řidička schovává na otázku, jež přinese očekávanou odpověď: „I kdybych ho přejela, tak co?“
„Tak co? Tak nic, akorát, že se to nesmí a mě vytáčí to tvoje věčné drobné porušování pravidel jen pro tu radost, že je porušuješ.“
Půda pro triumfální zakončení dialogu je připravena.
„Mě vytáčí věcí. A když už tak dbáš na ta pravidla, tak bys měl vědět, že jsem nepřejela ho, ale ji, protože to není dvojitý pruh, ale dvojitá čára.“
A cesta najednou není tak nudná.
--------------------------------------
VERZE 2
Krásný, slunečný den, prázdná silnice a dlouhá nudná cesta. Půvabná řidička pohlédne periferně na svého podřimujícího spolujezdce a s potutelným úsměvem se zamyslí: „Mám mu to udělat? Nejčestnějšímu na celém světě.“
Nakonec neodolá a auto krátce vybočí a rychle se vrátí do správného směru.
„Ty vole, tys ho přejela,“ zazní ze sedadla spolujezdce.
„Nepřejela a neříkej mi ty vole,“ opáčí půvabná řidička.
„Přejela, vždyť jsem to viděl.“
„Prdlačky od Kačky jsi viděl, celou dobu tady chrápeš.“
„Nechrápu.“
„A i kdybys nakrásně nechrápal, ze sedadla spolujezdce jsi to nemohl vidět.“
„Dobře, tak jsem to neviděl, ale cítit to bylo. Takové jako dvakrát zavrčení.“
Následuje krátké ticho, které si řidička schovává na otázku, jež přinese očekávanou odpověď: „I kdybych ho přejela, tak co?“
„A je to tady zase,“ pomyslí si spolujezdec, „dělá si legraci nebo to myslí vážně? I kdybych ho přejela tak co?“
Nahlas pak pronese: „Tak co? Tak nic, akorát, že se to nesmí a mě vytáčí to tvoje věčné drobné porušování pravidel jen pro tu radost, že je porušuješ.“
Řidička se v duchu pousměje. Nezklamal, chytil se. Cesta najednou není taková nuda, obzvláště, když jí nahrál na smeč.
„Mě vytáčí věcí. A když už tak dbáš na ta pravidla, tak bys měl vědět, že jsem nepřejela ho, ale ji, protože to není dvojitý pruh, ale dvojitá čára.“
