"Ach, listí, kdo zjistí odkud padáš? Z nebes jako voda, sníh? Ze stromů jak poeta, co sní o krásách a vnadách mladých žen, jež žádá o přízeň?"
"Odkud asi? Zatracený listí."
"Nebuďte tak nerudný, sic se nám krátí dny, halí se do barev těch, až se tají dech!"
"To se teda tají, jen pomyslím, kolik mě čeká práce. Až mi padne, bude krásně."
"Krásné jak barvy z duhy, však si vysloužíte ostruhy."
"Kdyby mi radši pořádně zaplatili. Zatracený listí. Jen co zametu ulici, abych začal znova. Mám z toho rudo před očima."
"Jak se na červený koberec dívá, už chybí jen načančaná filmová diva."
"Mlčte už. Radši vemte do rukou koště, až jste alespoň jednou co platný."