Vtom za ním štika: „Nechvátej, nemáš stejně šanci.“ A předvedla svou zubatou čelist.
„Jasně, neuplaval bych ti, ale sežrat se nenechám.“ Okoun zahlédl na hladině žížalu na háčku a na to vsadil. Chňap a už letí vzduchem.
„O tebe jsem nestál, ty čudlo! Za tebou jela aspoň půlmetrová štika,“ láteří na břehu rybář.
„Pusť mě, jsem podměrečný. A není zrovna náhodou tamhle porybný?“
Rybář vztekle hodí úlovek zpět právě ve chvíli, kdy nad řekou letí racek.
„No prosím, v zimě tvrdý chleba a na jaře mi lidi házejí rybičky!“ A jak byl zvyklý, chytil snídani v letu.
„Pusť mě, slyšel jsi, jsem čudla, malý sousto.“
„Chacha, malý?“
„O tebe jsem nestál, ty čudlo! Za tebou jela aspoň půlmetrová štika,“ láteří na břehu rybář.
„Pusť mě, jsem podměrečný. A není zrovna náhodou tamhle porybný?“
Rybář vztekle hodí úlovek zpět právě ve chvíli, kdy nad řekou letí racek.
„No prosím, v zimě tvrdý chleba a na jaře mi lidi házejí rybičky!“ A jak byl zvyklý, chytil snídani v letu.
„Pusť mě, slyšel jsi, jsem čudla, malý sousto.“
„Chacha, malý?“
Neměl se chechtat. Jak otevřel zobák, padal okoun směrem k řece. Dopadl do písčité kaluže v korytě řeky.
„To je den, jaro plné adrenalinu! Teď už jen se správně odrazit.“
„To je den, jaro plné adrenalinu! Teď už jen se správně odrazit.“
Mrskl sebou v louži, ale bohužel na druhou stranu. Suchý písek ho při dalších pokusech o záchranu obaloval, slunce pražilo a bralo mu sílu.
A tak pro ubohého okouna skončilo nejen jaro.
Poučení: Víc než třikrát za sebou štěstí nečekej.
A tak pro ubohého okouna skončilo nejen jaro.
Poučení: Víc než třikrát za sebou štěstí nečekej.
Původní verze:
Tak to je to jaro, o kterém si vyprávěly staré ryby v tůňce pod vrbou, probíhalo hlavou malému okounkovi. Proháněl se korytem řeky, které včerejší déšť naplnil čerstvou vodou, až k mělčinám, kam by se dříve nedostal, a prohříval se ve sluncem prohřáté vodě.
Vtom za ním štika: „Nechvátej, nemáš stejně šanci,“ a předvedla svou zubatou čelist.
Vtom za ním štika: „Nechvátej, nemáš stejně šanci,“ a předvedla svou zubatou čelist.
„Jasně, neuplaval bych ti, ale sežrat se nenechám.“ Okoun zahlédl na hladině žížalu na háčku a na to vsadil. Chňap a už letí vzduchem.
„O tebe jsem nestál, ty čudlo! Za tebou jela aspoň půlmetrová štika,“ láteří na břehu rybář.
„Pusť mě, jsem podměrečná. A není zrovna náhodou tamhle porybný?“
Rybář vztekle hodí úlovek zpět právě ve chvíli, kdy nad řekou letí racek.
„No prosím, v zimě tvrdý chleba a na jaře mi lidi házejí rybičky!“ A jak byl zvyklý, chytil snídani v letu.
„Pusť mě, slyšel jsi, jsem čudla, malý sousto.“
„Chacha, malý?“ Neměl se chechtat. Jak otevřel zobák, padala ryba směrem k řece. Dopadla do písčité kaluže v korytě řeky.
„To je den, jaro plné adrenalinu! Teď už jen se správně odrazit.“ Mrskla sebou v louži, ale bohužel na druhou stranu. Suchý písek ji při dalších pokusech o záchranu obaloval, slunce pražilo a bralo jí sílu.
A tak pro ubohou rybičku skončilo nejen jaro.
Poučení: Když čekáte lepší časy, přijde blbá doba.
„O tebe jsem nestál, ty čudlo! Za tebou jela aspoň půlmetrová štika,“ láteří na břehu rybář.
„Pusť mě, jsem podměrečná. A není zrovna náhodou tamhle porybný?“
Rybář vztekle hodí úlovek zpět právě ve chvíli, kdy nad řekou letí racek.
„No prosím, v zimě tvrdý chleba a na jaře mi lidi házejí rybičky!“ A jak byl zvyklý, chytil snídani v letu.
„Pusť mě, slyšel jsi, jsem čudla, malý sousto.“
„Chacha, malý?“ Neměl se chechtat. Jak otevřel zobák, padala ryba směrem k řece. Dopadla do písčité kaluže v korytě řeky.
„To je den, jaro plné adrenalinu! Teď už jen se správně odrazit.“ Mrskla sebou v louži, ale bohužel na druhou stranu. Suchý písek ji při dalších pokusech o záchranu obaloval, slunce pražilo a bralo jí sílu.
A tak pro ubohou rybičku skončilo nejen jaro.
Poučení: Když čekáte lepší časy, přijde blbá doba.
