Vládu nad řekou převzala továrna a zamořila řeku. Ubylo ryb, i žab a nakonec se z kraje odstěhovala i zemanská rodina vyder. Ale svět je spravedlivý a žádná továrna netrvá věčně až se časem továrna zrušila a řeka byla znovu čistá.
A tak se stalo, že se do řeky vraceli zvířata, vodní, břehová a luční i lesní. A všichni očekávali příchod vydřího panstva do svého kraje. Zeman se ovšem nevracel. Zvířata kolem řeky i v řece ho vyhlížela, cítili se bez něj opuštěná. Až jednou zpozorovali obyvatelé, že do kraje přišel nový zeman. Měl oválný ocas, plný šupin, ale ten již nepoužívat jako kormidlo a divné bylo, že již nepořádal lovy na ryby. Nejhorší však bylo, že neobnovil vodní tvrz a nepostavil hráz. Jeho hlavní zábavou bylo vybírat kořeny a trávu z břehu, až se břeh rozdrobil a zvířatům zničil nory.
„Jak to, že se o nás zeman nestará?“ stěžovala si zvířata.
Tou dobou se řeka vyčistila tak, že zase přišly žáby. Světaznalé žáby kvákaly a kvákaly a za břicho se popadaly, že hloupá zvířátka, ryby i měkkýši postavily do čela řeky na místo vydry jen vodní krysu nutrii. Hloupá zvířata, sloužit šlechtici nutrii, které se dole na řece říká taky vodní krysa.
Poučení: Žáby mají vždycky pravdu.
(Ale větší poučení je, že si dávejte pozor na to, abyste neočekávali vydry, protože na místo nich mohou přijít jen nutrie.)
