Osm stanů mezinárodní jeskyňářské expedice postavených jako korálky v půlkruhu na hraně sněhového pole je ponořeno do mrazivého stínu. První skupina jeskyňářů tráví v podzemí již čtyři dny, druhá skupina začala slaňovat do propasti do bivaku v hloubce 800 m včera v šest hodin večer a on v táboře osaměl.
Čekal do deseti hodin u polního telefonu, než se mu členové druhé skupiny oznámili, že jsou všichni v pořádku na místě. Pak šel spát, co taky dělat, že? S kolegy z první skupiny se spojil ráno v sedm hodin. Hlásili, že začínají pomalu vylézat a má je čekat kolem jedné hodiny. Rychle si rozehřál sníh na ranní čaj a vrátil se do spacáku. Od té doby nedělá nic, jen leží a užívá si tepla.
Jestlipak se první skupině podařilo dosáhnout hloubky tisíce metrů? Vchod je téměř ve dvoukilometrové nadmořské výšce, potenciál by tam byl. Měl se jich ráno zeptat. Ale co, dozví se to, až vylezou. Kolem dvanácté bude muset vstát a začít rozpouštět sníh na čaj a polévku. Něco teplého se jim bude hodit. Kdyby aspoň to sluníčko vykouklo.
Vzdušný proud dnes vynáší z údolí mlhu, jindy sebou bere motýly. Pozoroval je v předchozích dnech, jak občas zamávali křídly, aby aspoň naznačily boj o život, ale pokračovali neměnným tempem vzhůru vstříc nevyhnutelné smrti. Jak vlastně umírají? Udusí se? Zmrznou? A co se s nimi děje pak? Rozpadnou se v prach nebo někde nenápadně prší motýlí křídla?
Kdyby aspoň to sluníčko vykouklo. Jestlipak si ještě vzpomene na všechny osmitisícovky? Jako kluk je uměl. Mt. Everest, K2, Kančendženga, Makalu, Manaslu, Gašerbrum I a II, Broad Peak, Čo Oju. Devět ze čtrnácti, to není moc dobrý výsledek.
A co sestava brazilských mistrů světa z roku 1970? Narodil se sice o osm let později, ale z nějakého důvodu si ji jako dítě zamiloval.
V bráně Felix, kapitán Carlos Alberto, dále Gerson, Tostao, Clodoaldo, Rivelino, Garincha, ne ten už tam nebyl, ale jasně, Pelé. To je sedm z jedenácti, taky nic moc. Ještě před pár lety si jich pamatoval devět.
Sklízel tehdy v Anglii čínské zelí s Brazilcem Rubensem a díky jazykové bariéře se jejich komunikace omezovala na ranní bom dia a odpolední te vejo. Jednou při polední pauze ho napadlo vyjmenovat všech devět mistrů světa, na které si vzpomněl. Rubens bez zaváhání doplnil zbylé dva a padli si do náručí jako bratři. Od té doby se jejich komunikace rozšířila. Čas od času jeden z nich prohodil jméno nějakého brazilského fotbalisty a oba pak uznale pokývali hlavami.
Jo, Rubens, co asi teď dělá?
Mlha se dál valí z údolí a sluníčko osvětluje pouze okolní štíty. První den expedice je prolézali a hledali nové jeskyně. Když na jednu ze skalních stěn koukali ze sedla, přišlo jim to nebezpečné a ptali se vedoucího expedice Bernta, jestli to myslí vážně. Bernt se na ně podíval a svou roztomilou německou češtinou prohlásil: „Mužou kamzyky, mužeme taky.“
Celý den pak šplhali po skalách, obcházeli kraje sněhových polí, s nadšením běhali ke každé tmavé skvrně pod balvany, aby se zklamáním zjistili, že se nejedná o jeskynní vchod ale pouhý stín. Hory svá další tajemství nevydaly, ale Bernt měl pravdu. Mužou kamzyky, mohli taky.
A ty osmitisícovky? Že by je nedal? Mt. Everest, K2, Kančendženga, Makalu, Manaslu, Gašerbrum I a II, Broad Peak, Čo Oju, Dhaulágirí, Nanga Parbat, Šiša Pangma. Dvanáct, to už je lepší.
Poledne, jde se na to, sbohem teplý spacáku. Kdyby aspoň to sluníčko vykouklo.
Mlha se dál valí z údolí a sluníčko osvětluje pouze okolní štíty. První den expedice je prolézali a hledali nové jeskyně. Když na jednu ze skalních stěn koukali ze sedla, přišlo jim to nebezpečné a ptali se vedoucího expedice Bernta, jestli to myslí vážně. Bernt se na ně podíval a svou roztomilou německou češtinou prohlásil: „Mužou kamzyky, mužeme taky.“
Celý den pak šplhali po skalách, obcházeli kraje sněhových polí, s nadšením běhali ke každé tmavé skvrně pod balvany, aby se zklamáním zjistili, že se nejedná o jeskynní vchod ale pouhý stín. Hory svá další tajemství nevydaly, ale Bernt měl pravdu. Mužou kamzyky, mohli taky.
A ty osmitisícovky? Že by je nedal? Mt. Everest, K2, Kančendženga, Makalu, Manaslu, Gašerbrum I a II, Broad Peak, Čo Oju, Dhaulágirí, Nanga Parbat, Šiša Pangma. Dvanáct, to už je lepší.
Poledne, jde se na to, sbohem teplý spacáku. Kdyby aspoň to sluníčko vykouklo.
Zadání:
Vyberte si postavu a popište běžnou hodinu v jejím životě. Nevybírejte si dobu, kdy se postavě stalo něco významného (např. spáchala vraždu nebo se zamilovala). Místo toho si vyberte obyčejnou hodinu v životě člověka, kde se nic zvlášť důležitého neděje. Ale snažte se o svém hrdinovi napsat co nejvíce podrobností, včetně vzpomínek nebo flashbacků, které vyprovokovala například vůně nebo zaslechnutá poznámka, písnička... (Omezením časového úseku - jedna hodina - získáte strukturu, která se nespoléhá na zápletku, ale pokud zahrnete významné detaily, můžete být příjemně překvapeni, kolik toho o postavě můžete získat.)
