Sedím v lese. Člověk by čekal, jaký to nebude idilický, ale víc než kdy jindy jsem vděčná za život v domě. Sice je polovina července, ale zima se mi ozývá v konečcích prstů a leze i do nosu. Spolu se zimou do nosu leze i nějakej mravenec. Ty tady cejtim všude. Cejtim i houby, což je ale celkem fajn. Přemýšlím, jestli bych se neměla začít bát divokých prasat, když se ne úplně daleko ode mě ozve výstřel. Výborný. Takže je tu divoký prase a ještě po něm střílící myslivec.
No, a už jsem zmiňovala, jaká je tu zima? Myslim, že jde hlavně od toho šumícího potoka, kterej slyším pod kopcem. Zítra budu hrozně poštípaná, pravděpodobně na mě už teď letí roj krvelačných komárů.
