"Budeš tak laskavá a necháš toho luxování, než skončí zprávy?"
"Tak tobě ještě vadí, že tady uklízím?"
"Aha! Zase začínáš svý oblíbené hrátky, co? Ani ty podělaný zprávy mě nenecháš v klidu dokoukat."
"Kdo začíná? Ty začínáš! Válíš se tu jako vorvaň, prstem nehneš a ještě máš blbý kecy."
"Kdo tady nehne prstem? Já??? Jednou za tejden vytáhneš lux a předstíráš, jak pečuješ o domácnost. Přitom ti jde jen o to mě zkazit tu chvíli odpočinku. Jsi prostě nemožná."
"No né, vaše výsost byla vyrušena z relaxování. Tak teda abych podle tebe už ten lux nevytahovala, že. Nebejt mě, tak shniješ ve špíně."
"Jsi nejen nemožná. Jsi navíc sprostá. Kdyby nebylo mne, tak jen lítáš po kamarádkách nebo sedíš na mobilu. Tobě práce vždycky smrděla. Kdyby..."
"Kdyby, jaký kdyby... Tohle odvoláš nebo..."
"Nebo co? Vyhrožuješ? Rozvedeš se? To bych měl spíš já. Už mě vážně hrozně dlouho sereš!"
"Tak já tě seru? A sebe nevidíš, co? Kdy jsi mi naposledy řekl něco hezkýho, někam mě pozval... Ocenil, jsi někdy, co všechno pro tebe a rodinu dělám?"
"Nedala jsi mi k tomu žádnej důvod už pořádně dlouho . Ocenil bych, ale kdyby bylo co!!! Jak je tejden dlouhej dřu v práci jak mezek, a když se večer utahanej vrátím, plotna studená, prádlo nevypraný leží v koši už měsíc, a milostivá buď v tahu nebo se vykecává o píčovinách. Kámošky a drby jsou ti milejší. Ty jsi vlastně vždycky myslela jen na sebe."
"Ty zatracenej psychopate! Tak kamarádky mi vyčítáš? To jsi už zapomněl na Milušku? Na tu couru? Bylo ti úplně fuk, že jsem v šestým měsíci a že Pavlíkovi diagnostikovali astma. Byla jsem na dně, ale hlavně, že sis to užíval, co?"
"Proboha, co to sem taháš? To s Mílou dávno skončilo. Je to už víc než patnáct let! A taky jsem to snad mockrát odčinil. Nevydělávám dost? Nežiješ si jako bavlnce? Do hospod na rozdíl od tebe nechodím... Tak já jsem podle tebe psychopat. A co jsi teda ty? Líná zlá hysterka, abys věděla!!!"
"To... to jsi vážně přehnal. Ruku do vohně bych nedala, že máš pořád za mými zády nějaký ženský. Kdo jednou zradil, zrazuje pořád. A mně chceš kázat morálku?"
"Řekla sis o to sama... Teď už jsem na dně já. Najdi si advokáta, žádost o rozvod dávám já. Zejtra. Dětem to vysvětlím sám, a ty už mě ode dneška nehledej..."
---------------------------------------
Nedělní odpoledne. Muž se slastně natáhnul na gauč a pustil televizi. Už se nemohl dočkat, až po zprávách začne přímý přenos z fotbalového utkání, e kterém měl jeho klub velkou šanci na vítězství. Žena se zaškaredila. Ten pohled na manželovu siestu nesnášela. Vytáhla lux a zapnula do zásuvky. „Budeš tak laskavý a zvedneš svůj ctěný zadek z toho gauče?“
Prudce se posadil : „Budeš tak laskavá a vyluxuješ, až skončí fotbal?“
Zapnula vysavač na nejvyšší otáčky a založila si ruce v bok. „Tak tobě ještě vadí, že tady uklízím?“
„Aha! Zase začínáš svý oblíbené hrátky, co? Ani ty podělaný zprávy mě nenecháš v klidu dokoukat!“ Vstal, kopnul do nohy křesla, cvakl ovladačem, umlčel televizi a rozčileně přešel na druhý konec pokoje. „Kdo tady nehne prstem? Já??? Jednou za tejden vytáhneš lux a předstíráš, jak pečuješ o domácnost. Přitom ti jde jen o to mě zkazit tu chvíli odpočinku. Jsi prostě nemožná.
Vypnula přístroj a odhodila vztekle hadic na zem. „ No né, vaše výsost byla vyrušena z relaxování. Tak teda abych podle tebe už ten lux nevytahovala, že. Nebejt mě, tak shniješ ve špíně,“ hlas jí přešel do nepříjemné fistulky.
Obličej se mu napnul, prsty mimovolně stiskl do pěsti, až mu zbělely klouby. „Jsi nejen nemožná. Jsi navíc sprostá,“ zasýpal. „ Tak já shniju. A ty? Tobě práce vždycky smrděla. Ani o toho kluka jsi se pořádně nestarala. Jen lítáš po kamarádkách nebo sedíš na mobilu.“
„Já že se nikdy nestarala? Tohle odvoláš nebo...“
„Nebo co? Vyhrožuješ? Chceš se rozvíst? To jsem měl udělat spíš já, a dávno. Už mě vážně hrozně dlouho sereš!
„Tak já tě seru?“ zaječela a vykročila proti němu. „ A sebe nevidíš, co? Kdy jsi mi naposledy řekl něco hezkýho, někam mě pozval... Ocenil, jsi někdy, co všechno pro tebe a rodinu dělám?“
Zachechtal se a uvolnil pěsti. „Nedala jsi mi k tomu žádnej důvod už pořádně dlouho . Ocenil bych, ale kdyby bylo co!!! Jak je tejden dlouhej dřu v práci jak mezek, a když se večer utahanej vrátím, plotna studená, prádlo nevypraný leží v koši už měsíc, a milostivá buď v tahu nebo se vykecává o píčovinách. Kámošky a drby jsou ti milejší. Ty jsi vlastně vždycky myslela jen na sebe.“
Oči se jí zalily slzami zloby. „Ty zatracenej psychopate! Tak kamarádky mi vyčítáš? To jsi už zapomněl na Milušku? Na tu couru? Bylo ti úplně fuk, že jsem s Pavlíkem v šestým měsíci. Byla jsem na úplným dně, ale tobě bylo všechno jedno. Hlavně, že sis to užíval, co?“
„Proboha, co to sem taháš?“ udeřil prudce do konferečního stolu a zvýšil taky hlas. „To s Mílou dávno skončilo. Je to už víc než patnáct let! A taky jsem to mockrát odčinil. Kdo ke klukovi vstával, co? Kdo s ním dělal úkoly, kdo mu vařil, když jsi byla v luftu?“ Zmlkl, aby nabral ztracený dech a zuřivě pokračoval. „Nevydělávám dost? Nežiješ si jako bavlnce? Do hospod na rozdíl od tebe nechodím... Tak já jsem podle tebe psychopat. A co jsi teda ty? Líná hysterka, abys věděla. Mrcha jseš!!!
„To... to jsi vážně přehnal..“ Zakryla si rukama obličej. „To si vymejšlíš. Ale já vím proč! Ruku do vohně bych nedala, že máš pořád za mými zády nějaký ženský. Kdo jednou zradil, zrazuje pořád. A mně chceš kázat morálku?“
„Nehraj to ne mě. Řekla sis o to sama... Teď už jsem na dně já. Najdi si advokáta, žádost o rozvod dávám já. Hned zejtra. Pavlovi to vysvětlím sám, už je dost velkej a už taky hodně věcí chápe. A ode dneška už ode mě nic nečekej...“ Otočil se a prásknul za sebou dveřmi.
Prudce se posadil : „Budeš tak laskavá a necháš toho luxování, než skončí zprávy?“
Hajzl jeden, jen by si hověl, a mně nechá, abych snad už dělala úplně všechno. Já ti dám zprávy. A hlavně fotbal, viď? Já ti ukážu, co je pohodička. „Tak tobě ještě vadí, že tady uklízím?“ Zapnula lux na nejvyšší obrátky.
„Aha! Zase začínáš svý oblíbené hrátky, co? Ani ty podělaný zprávy mě nenecháš v klidu dokoukat!“ Rozbolela ho najednou hlava, jak měl chuť po ní něčím těžkým hodit. Klid jí vadí! Musí provokovat! Vstal, kopnul do nohy křesla a umlčel aspoň televizi. „Kdo tady nehne prstem? Já??? Jednou za tejden vytáhneš lux a předstíráš, jak pečuješ o domácnost. Přitom ti jde jen o to mě zkazit tu chvíli odpočinku. Jsi prostě nemožná.
Ještě je sprostej, pomyslela si a také i jí zlost nad tou manželovou reakcí vytočila stejně jako byl vytočený do nejvyšších obrátek lux. „ No né, vaše výsost byla vyrušena z relaxování. Tak teda abych podle tebe už ten lux nevytahovala, že. Nebejt mě, tak shniješ ve špíně!“ V hlase měla jed.
Já jí snad vážně zabiju. Myšlenku, která se mu sama vnutila potlačil jen s velkým úsilím. Ztišil hlas a taky přikápnul jed. „Jsi nejen nemožná. Jsi navíc sprostá! Tak já shniju. A co ty? Tobě práce vždycky smrděla. Ani o kluka jsi se pořádně nestarala. Jen lítáš po kamarádkách nebo sedíš na mobilu.“
No to snad ne? On si dovolí mi tvrdit do očí, že jsem kašlala na rodinu. Na Pavlíka? Tolik sem se pro ně obětovala, a nikdy žádnej vděk. Ty kamarádky, to byla a je jeho vina. Ne, nebudu brečet, tu radost ti hajzle neudělám. „Tak já se podle tebe nikdy nestarala? Tohle odvoláš nebo...“
Tak vona mi ještě vyhrožuje! Fakt ji snad budu muset zabít... Hlas se mu proti jeho vůli opět zvýšil. „Nebo co? Vyhrožuješ? Chceš se rozvíst? To jsem měl udělat spíš já, a dávno. Už mě vážně hrozně sereš!“
„Tak já tě seru?“ zaječela a vykročila proti němu. „ A sebe nevidíš, co? Kdy jsi mi naposledy řekl něco hezkýho, někam mě pozval... Ocenil, jsi někdy, co všechno pro tebe a rodinu dělám?“ Ne, nebudu brečet. Ne...
Zachechtal se a uvolnil pěsti. „Nedala jsi mi k tomu nikdy žádnej důvod. Ocenil bych, ale kdyby bylo co!!! Jak je tejden dlouhej dřu v práci jak mezek, a když se večer utahanej vrátím, plotna studená, prádlo nevypraný leží v koši už měsíc, a milostivá buď v tahu nebo se vykecává o píčovinách. Kámošky a drby jsou ti milejší. Ty jsi vlastně vždycky myslela jen na sebe.“
Oči se jí zalily slzami sebelítosti a taky překypělé zloby. Ne, ne, budu slušná, klidná... Vůle to nezvládla. „Ty zatracenej psychopate!“ vyletělo z ní Tak kamarádky mi vyčítáš? To jsi už zapomněl na Milušku? Na tu couru? Bylo ti úplně fuk, že jsem s Pavlíkem v šestým měsíci. Byla jsem na úplným dně, ale tobě bylo všechno jedno. Hlavně, že sis to užíval, co?“
„Proboha, co to sem taháš?“ udeřil prudce do konferečního stolu. Nesmím se nechat vyprovokovat, o to jí teď nejspíš jde. Abych praštil ji. Toho se ale mrcha nedočká. „To s Mílou dávno skončilo. Je to už víc než patnáct let! A taky jsem to mockrát odčinil. Kdo ke klukovi vstával, co? Kdo s ním dělal úkoly, kdo mu vařil, když jsi byla v luftu?“ Zmlkl, aby nabral ztracený dech a zuřivě pokračoval. „Nevydělávám dost? Nežiješ si jako bavlnce? Do hospod na rozdíl od tebe nechodím... Tak já jsem podle tebe psychopat. A co jsi teda ty? Líná hysterka, abys věděla!!!
„To... to jsi vážně přehnal..“ Zakryla si rukama obličej. „To si vymýšlíš! Ale já vím proč! Ruku do vohně bych nedala, že máš pořád za mými zády nějaký ženský. Kdo jednou zradil, zrazuje pořád. A mně chceš kázat morálku?“ Napětí uvolnil příval dušených slz a nahlas se rozbrečela. „Tak to mám za všechno. Lhář jeden. Psychouš.
„Nehraj to ne mě. Řekla sis o to sama... Najdi si advokáta, žádost o rozvod dávám já. Hned zejtra. Pavlovi to vysvětlím sám, už je dost velký a už taky hodně věcí chápe. A ode dneška už ode mě nic nečekej...“ Otočil se a prásknul za sebou dveřmi. Ještě na schodech začal listovat v mobilu, aby zavolal Milušce. Nedávno se rozvedla. Třeba ho u sebe nechá bydlet, než si něco najde, a třeba...
Civěla na dveře jako Lotova žena na zkázu Sodomy. To přece není žádná pravda! On ale uměl vždycky všechno dobře prodat. Vždyť já bych pro ně dýchala. To už neví, jak jsem s klukem lítala po doktorech, jezdila s ním na výlety sama, když on byl v práci nebo na fotbale? Byla jsem tak blbá... Ty kámošky, to je taky jeho vina. Zanedbával mě. Nikdy mě neocenil... Vytočila na mobilu Marii. „Maruško, můžu k tobě přijít? Stalo se něco strašného!“
"No né, vaše výsost byla vyrušena z relaxování. Tak teda abych podle tebe už ten lux nevytahovala, že. Nebejt mě, tak shniješ ve špíně."
"Jsi nejen nemožná. Jsi navíc sprostá. Kdyby nebylo mne, tak jen lítáš po kamarádkách nebo sedíš na mobilu. Tobě práce vždycky smrděla. Kdyby..."
"Kdyby, jaký kdyby... Tohle odvoláš nebo..."
"Nebo co? Vyhrožuješ? Rozvedeš se? To bych měl spíš já. Už mě vážně hrozně dlouho sereš!"
"Tak já tě seru? A sebe nevidíš, co? Kdy jsi mi naposledy řekl něco hezkýho, někam mě pozval... Ocenil, jsi někdy, co všechno pro tebe a rodinu dělám?"
"Nedala jsi mi k tomu žádnej důvod už pořádně dlouho . Ocenil bych, ale kdyby bylo co!!! Jak je tejden dlouhej dřu v práci jak mezek, a když se večer utahanej vrátím, plotna studená, prádlo nevypraný leží v koši už měsíc, a milostivá buď v tahu nebo se vykecává o píčovinách. Kámošky a drby jsou ti milejší. Ty jsi vlastně vždycky myslela jen na sebe."
"Ty zatracenej psychopate! Tak kamarádky mi vyčítáš? To jsi už zapomněl na Milušku? Na tu couru? Bylo ti úplně fuk, že jsem v šestým měsíci a že Pavlíkovi diagnostikovali astma. Byla jsem na dně, ale hlavně, že sis to užíval, co?"
"Proboha, co to sem taháš? To s Mílou dávno skončilo. Je to už víc než patnáct let! A taky jsem to snad mockrát odčinil. Nevydělávám dost? Nežiješ si jako bavlnce? Do hospod na rozdíl od tebe nechodím... Tak já jsem podle tebe psychopat. A co jsi teda ty? Líná zlá hysterka, abys věděla!!!"
"To... to jsi vážně přehnal. Ruku do vohně bych nedala, že máš pořád za mými zády nějaký ženský. Kdo jednou zradil, zrazuje pořád. A mně chceš kázat morálku?"
"Řekla sis o to sama... Teď už jsem na dně já. Najdi si advokáta, žádost o rozvod dávám já. Zejtra. Dětem to vysvětlím sám, a ty už mě ode dneška nehledej..."
--------------------------------------
Zadání:
Napište o hádce dvou lidí. Jeden je zamilovaný a druhý ne, nebo jeden chce něco, co ten druhý nechce. Cokoli, ale ať to mezi nimi pěkně jiskří!
A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry bez uvozovacích vět.
Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:
B/ Napište verzi s trochu popisnějšími větami. Použijte uvozovací věty, přidejte akci a popis.
C/ Napište verzi s přístupem k myšlenkám postav. Takzvaně jim vidíme do hlav.
Každá verze bude mít pravděpodobně velmi odlišný účinek co do dramatičnosti.
A/ V první verzi pište dialog jako scénář hry bez uvozovacích vět.
Poté do tohoto úvodního dialogu budete přidávat vrstvy:
B/ Napište verzi s trochu popisnějšími větami. Použijte uvozovací věty, přidejte akci a popis.
C/ Napište verzi s přístupem k myšlenkám postav. Takzvaně jim vidíme do hlav.
Každá verze bude mít pravděpodobně velmi odlišný účinek co do dramatičnosti.
---------------------------------------
VERZE 2
Prudce se posadil : „Budeš tak laskavá a vyluxuješ, až skončí fotbal?“
Zapnula vysavač na nejvyšší otáčky a založila si ruce v bok. „Tak tobě ještě vadí, že tady uklízím?“
„Aha! Zase začínáš svý oblíbené hrátky, co? Ani ty podělaný zprávy mě nenecháš v klidu dokoukat!“ Vstal, kopnul do nohy křesla, cvakl ovladačem, umlčel televizi a rozčileně přešel na druhý konec pokoje. „Kdo tady nehne prstem? Já??? Jednou za tejden vytáhneš lux a předstíráš, jak pečuješ o domácnost. Přitom ti jde jen o to mě zkazit tu chvíli odpočinku. Jsi prostě nemožná.
Vypnula přístroj a odhodila vztekle hadic na zem. „ No né, vaše výsost byla vyrušena z relaxování. Tak teda abych podle tebe už ten lux nevytahovala, že. Nebejt mě, tak shniješ ve špíně,“ hlas jí přešel do nepříjemné fistulky.
Obličej se mu napnul, prsty mimovolně stiskl do pěsti, až mu zbělely klouby. „Jsi nejen nemožná. Jsi navíc sprostá,“ zasýpal. „ Tak já shniju. A ty? Tobě práce vždycky smrděla. Ani o toho kluka jsi se pořádně nestarala. Jen lítáš po kamarádkách nebo sedíš na mobilu.“
„Já že se nikdy nestarala? Tohle odvoláš nebo...“
„Nebo co? Vyhrožuješ? Chceš se rozvíst? To jsem měl udělat spíš já, a dávno. Už mě vážně hrozně dlouho sereš!
„Tak já tě seru?“ zaječela a vykročila proti němu. „ A sebe nevidíš, co? Kdy jsi mi naposledy řekl něco hezkýho, někam mě pozval... Ocenil, jsi někdy, co všechno pro tebe a rodinu dělám?“
Zachechtal se a uvolnil pěsti. „Nedala jsi mi k tomu žádnej důvod už pořádně dlouho . Ocenil bych, ale kdyby bylo co!!! Jak je tejden dlouhej dřu v práci jak mezek, a když se večer utahanej vrátím, plotna studená, prádlo nevypraný leží v koši už měsíc, a milostivá buď v tahu nebo se vykecává o píčovinách. Kámošky a drby jsou ti milejší. Ty jsi vlastně vždycky myslela jen na sebe.“
Oči se jí zalily slzami zloby. „Ty zatracenej psychopate! Tak kamarádky mi vyčítáš? To jsi už zapomněl na Milušku? Na tu couru? Bylo ti úplně fuk, že jsem s Pavlíkem v šestým měsíci. Byla jsem na úplným dně, ale tobě bylo všechno jedno. Hlavně, že sis to užíval, co?“
„Proboha, co to sem taháš?“ udeřil prudce do konferečního stolu a zvýšil taky hlas. „To s Mílou dávno skončilo. Je to už víc než patnáct let! A taky jsem to mockrát odčinil. Kdo ke klukovi vstával, co? Kdo s ním dělal úkoly, kdo mu vařil, když jsi byla v luftu?“ Zmlkl, aby nabral ztracený dech a zuřivě pokračoval. „Nevydělávám dost? Nežiješ si jako bavlnce? Do hospod na rozdíl od tebe nechodím... Tak já jsem podle tebe psychopat. A co jsi teda ty? Líná hysterka, abys věděla. Mrcha jseš!!!
„To... to jsi vážně přehnal..“ Zakryla si rukama obličej. „To si vymejšlíš. Ale já vím proč! Ruku do vohně bych nedala, že máš pořád za mými zády nějaký ženský. Kdo jednou zradil, zrazuje pořád. A mně chceš kázat morálku?“
„Nehraj to ne mě. Řekla sis o to sama... Teď už jsem na dně já. Najdi si advokáta, žádost o rozvod dávám já. Hned zejtra. Pavlovi to vysvětlím sám, už je dost velkej a už taky hodně věcí chápe. A ode dneška už ode mě nic nečekej...“ Otočil se a prásknul za sebou dveřmi.
---------------------------------------
VERZE 3
To jsem si mohla myslet. Zase se válíš... To ti teda miláčku nedaruju. „Budeš tak laskavý a zvedneš svůj ctěný zadek z toho gauče? Musím vyluxovat,“ pronesla nasládle. Zaúčinkovalo to tak, jak si představovala.Prudce se posadil : „Budeš tak laskavá a necháš toho luxování, než skončí zprávy?“
Hajzl jeden, jen by si hověl, a mně nechá, abych snad už dělala úplně všechno. Já ti dám zprávy. A hlavně fotbal, viď? Já ti ukážu, co je pohodička. „Tak tobě ještě vadí, že tady uklízím?“ Zapnula lux na nejvyšší obrátky.
„Aha! Zase začínáš svý oblíbené hrátky, co? Ani ty podělaný zprávy mě nenecháš v klidu dokoukat!“ Rozbolela ho najednou hlava, jak měl chuť po ní něčím těžkým hodit. Klid jí vadí! Musí provokovat! Vstal, kopnul do nohy křesla a umlčel aspoň televizi. „Kdo tady nehne prstem? Já??? Jednou za tejden vytáhneš lux a předstíráš, jak pečuješ o domácnost. Přitom ti jde jen o to mě zkazit tu chvíli odpočinku. Jsi prostě nemožná.
Ještě je sprostej, pomyslela si a také i jí zlost nad tou manželovou reakcí vytočila stejně jako byl vytočený do nejvyšších obrátek lux. „ No né, vaše výsost byla vyrušena z relaxování. Tak teda abych podle tebe už ten lux nevytahovala, že. Nebejt mě, tak shniješ ve špíně!“ V hlase měla jed.
Já jí snad vážně zabiju. Myšlenku, která se mu sama vnutila potlačil jen s velkým úsilím. Ztišil hlas a taky přikápnul jed. „Jsi nejen nemožná. Jsi navíc sprostá! Tak já shniju. A co ty? Tobě práce vždycky smrděla. Ani o kluka jsi se pořádně nestarala. Jen lítáš po kamarádkách nebo sedíš na mobilu.“
No to snad ne? On si dovolí mi tvrdit do očí, že jsem kašlala na rodinu. Na Pavlíka? Tolik sem se pro ně obětovala, a nikdy žádnej vděk. Ty kamarádky, to byla a je jeho vina. Ne, nebudu brečet, tu radost ti hajzle neudělám. „Tak já se podle tebe nikdy nestarala? Tohle odvoláš nebo...“
Tak vona mi ještě vyhrožuje! Fakt ji snad budu muset zabít... Hlas se mu proti jeho vůli opět zvýšil. „Nebo co? Vyhrožuješ? Chceš se rozvíst? To jsem měl udělat spíš já, a dávno. Už mě vážně hrozně sereš!“
„Tak já tě seru?“ zaječela a vykročila proti němu. „ A sebe nevidíš, co? Kdy jsi mi naposledy řekl něco hezkýho, někam mě pozval... Ocenil, jsi někdy, co všechno pro tebe a rodinu dělám?“ Ne, nebudu brečet. Ne...
Zachechtal se a uvolnil pěsti. „Nedala jsi mi k tomu nikdy žádnej důvod. Ocenil bych, ale kdyby bylo co!!! Jak je tejden dlouhej dřu v práci jak mezek, a když se večer utahanej vrátím, plotna studená, prádlo nevypraný leží v koši už měsíc, a milostivá buď v tahu nebo se vykecává o píčovinách. Kámošky a drby jsou ti milejší. Ty jsi vlastně vždycky myslela jen na sebe.“
Oči se jí zalily slzami sebelítosti a taky překypělé zloby. Ne, ne, budu slušná, klidná... Vůle to nezvládla. „Ty zatracenej psychopate!“ vyletělo z ní Tak kamarádky mi vyčítáš? To jsi už zapomněl na Milušku? Na tu couru? Bylo ti úplně fuk, že jsem s Pavlíkem v šestým měsíci. Byla jsem na úplným dně, ale tobě bylo všechno jedno. Hlavně, že sis to užíval, co?“
„Proboha, co to sem taháš?“ udeřil prudce do konferečního stolu. Nesmím se nechat vyprovokovat, o to jí teď nejspíš jde. Abych praštil ji. Toho se ale mrcha nedočká. „To s Mílou dávno skončilo. Je to už víc než patnáct let! A taky jsem to mockrát odčinil. Kdo ke klukovi vstával, co? Kdo s ním dělal úkoly, kdo mu vařil, když jsi byla v luftu?“ Zmlkl, aby nabral ztracený dech a zuřivě pokračoval. „Nevydělávám dost? Nežiješ si jako bavlnce? Do hospod na rozdíl od tebe nechodím... Tak já jsem podle tebe psychopat. A co jsi teda ty? Líná hysterka, abys věděla!!!
„To... to jsi vážně přehnal..“ Zakryla si rukama obličej. „To si vymýšlíš! Ale já vím proč! Ruku do vohně bych nedala, že máš pořád za mými zády nějaký ženský. Kdo jednou zradil, zrazuje pořád. A mně chceš kázat morálku?“ Napětí uvolnil příval dušených slz a nahlas se rozbrečela. „Tak to mám za všechno. Lhář jeden. Psychouš.
„Nehraj to ne mě. Řekla sis o to sama... Najdi si advokáta, žádost o rozvod dávám já. Hned zejtra. Pavlovi to vysvětlím sám, už je dost velký a už taky hodně věcí chápe. A ode dneška už ode mě nic nečekej...“ Otočil se a prásknul za sebou dveřmi. Ještě na schodech začal listovat v mobilu, aby zavolal Milušce. Nedávno se rozvedla. Třeba ho u sebe nechá bydlet, než si něco najde, a třeba...
Civěla na dveře jako Lotova žena na zkázu Sodomy. To přece není žádná pravda! On ale uměl vždycky všechno dobře prodat. Vždyť já bych pro ně dýchala. To už neví, jak jsem s klukem lítala po doktorech, jezdila s ním na výlety sama, když on byl v práci nebo na fotbale? Byla jsem tak blbá... Ty kámošky, to je taky jeho vina. Zanedbával mě. Nikdy mě neocenil... Vytočila na mobilu Marii. „Maruško, můžu k tobě přijít? Stalo se něco strašného!“
