(veselé)
Při poslední návštěvě akvaparku se ke mně manžel, který se právě vynořil z pánské šatny, něžně zezadu přitulil a řekl: „Miláčku, nebraň se a pojď rychle do bazénu. A pokud možno plav a nevycházej bez mého doprovodu. Je ti vidět celej zadek.“ Celou hodinu jsem se neodvážila vylézt. Pak mi opět kryl záda a doprovodil mě k šatně. Měl pravdu, voda dělala s řídkou textilií divy.
Takže mě čekalo nenáviděné zrcadlo v kabince v prodejně plavek. Vždy mám pocit, že tahle zrcadla zvětšují... Vybrala jsem dva kusy, víc nezvládnu. První pokus nevyšel. Druhé plavky měly pěkný střih podprsenky, ale kalhotky byly nějak krátké. Navíc ozdobná spona na zadku.
„Sedý?“ Vietnamská prodavačka poodhalila závěs.
Při poslední návštěvě akvaparku se ke mně manžel, který se právě vynořil z pánské šatny, něžně zezadu přitulil a řekl: „Miláčku, nebraň se a pojď rychle do bazénu. A pokud možno plav a nevycházej bez mého doprovodu. Je ti vidět celej zadek.“ Celou hodinu jsem se neodvážila vylézt. Pak mi opět kryl záda a doprovodil mě k šatně. Měl pravdu, voda dělala s řídkou textilií divy.
Takže mě čekalo nenáviděné zrcadlo v kabince v prodejně plavek. Vždy mám pocit, že tahle zrcadla zvětšují... Vybrala jsem dva kusy, víc nezvládnu. První pokus nevyšel. Druhé plavky měly pěkný střih podprsenky, ale kalhotky byly nějak krátké. Navíc ozdobná spona na zadku.
„Sedý?“ Vietnamská prodavačka poodhalila závěs.
„Pekná pany, sedý, moc susí.“ Zjevně potřebovala uvolnit kabinku, kolem které se už tvořila fronta. Znova se svlékat nebudu a plavky potřebuji. Však se do nich nějak narvu. Zaplatila jsem a domů.
Až za dva dny jsem dostala odvahu nákup zkontrolovat v klidu, u svého zrcadla, které nezvětšuje. A ejhle, sedí, sluší, stačí si dát tu sponu správně na břicho.
Mláďata
Mláďata
(krásné)
„Maminko, támhle se v té vysoké trávě něco hýbe, pojď se tam podívat.“
„To nemůžeme, Adélko, bude to nejspíš mládě srnky. Viděla jsem ji, jak utíkala, asi jsme ji vyplašily. Lekla se nás.“
„Pojď, zachráníme ho.“
„Zachránit ho můžeme, jen když se k němu nepřiblížíme. Srnka si ho najde. Ale kdyby cítila lidský pach, už by si ho neodvedla. Ale pojď, možná ho uvidíme z horní terasy na chatě.“
„Leží tam, já se o něj bojím. A mami, ty bys taky ode mne utekla, kdyby ses lekla?“
„Jdi, ty drndo, lidské maminky to mají jinak. Ale ani srnka nenechá své mládě, uvidíš.“
Přitulily se k sobě na lehátku a pozorovaly, co se bude dít. Čekání je unavilo a obě usnuly. Ádě se zdály divné sny o opuštěných srnčatech a dětech bez maminky.
„Mami, mami,“ vzbudil matku šepot. „Podívej, už je tam.“
Srnka se několikrát zastavila, rozhlížela se a nasávala vzduch. Vítr vál od ní, takže nezpozorovala přítomnost lidí. Došla až k mláděti. Začala ho očichávat a olizovat. Pak si k němu lehla a srnče se přisálo.
„Maminko, ty dvě se tulí, jako jsme se tulily my. Já jsem tak ráda, že se našly. Já jsem ráda, že tě mám.“
Dárek
„Maminko, támhle se v té vysoké trávě něco hýbe, pojď se tam podívat.“
„To nemůžeme, Adélko, bude to nejspíš mládě srnky. Viděla jsem ji, jak utíkala, asi jsme ji vyplašily. Lekla se nás.“
„Pojď, zachráníme ho.“
„Zachránit ho můžeme, jen když se k němu nepřiblížíme. Srnka si ho najde. Ale kdyby cítila lidský pach, už by si ho neodvedla. Ale pojď, možná ho uvidíme z horní terasy na chatě.“
„Leží tam, já se o něj bojím. A mami, ty bys taky ode mne utekla, kdyby ses lekla?“
„Jdi, ty drndo, lidské maminky to mají jinak. Ale ani srnka nenechá své mládě, uvidíš.“
Přitulily se k sobě na lehátku a pozorovaly, co se bude dít. Čekání je unavilo a obě usnuly. Ádě se zdály divné sny o opuštěných srnčatech a dětech bez maminky.
„Mami, mami,“ vzbudil matku šepot. „Podívej, už je tam.“
Srnka se několikrát zastavila, rozhlížela se a nasávala vzduch. Vítr vál od ní, takže nezpozorovala přítomnost lidí. Došla až k mláděti. Začala ho očichávat a olizovat. Pak si k němu lehla a srnče se přisálo.
„Maminko, ty dvě se tulí, jako jsme se tulily my. Já jsem tak ráda, že se našly. Já jsem ráda, že tě mám.“
Dárek
(trapné)
„Pane, pane, zastavte se.“ Táta s asi čtyřletým synkem se ohlédne. Za ním běží muž v zanedbaném obleku, v ruce potrhanou igelitku, ze které čouhá všelijaké harampádí. Proboha, co tenhle bude chtít? Muž natahuje druhou ruku.
„Pane, pane, zastavte se.“ Táta s asi čtyřletým synkem se ohlédne. Za ním běží muž v zanedbaném obleku, v ruce potrhanou igelitku, ze které čouhá všelijaké harampádí. Proboha, co tenhle bude chtít? Muž natahuje druhou ruku.
„Pane, dejte to chlapečkovi, uděláte mu radost,“ podává otci koníčka.
Otec rozpačitě odmítá. Kde k tomu takovej člověk přišel? Vždyť to může stát tak tři stovky. Proč to nezkusí prodat?
„Pane, já to neukrad, ale co já bych s tím dělal. Dejte mu to doma, až to umejete.“ Vtiskne tátovi hračku do dlaně a odchází se slovy: „Mně tím taky uděláte radost.“
„Táto, to byl bezdomovec?“
„Asi, Petříku, ale především člověk, který tě chtěl potěšit.“
Proč se ten táta tak divně tváří, vrtá Péťovi hlavou. Asi, že jsem nepoděkoval.
„Táto, to byl bezdomovec?“
„Asi, Petříku, ale především člověk, který tě chtěl potěšit.“
Proč se ten táta tak divně tváří, vrtá Péťovi hlavou. Asi, že jsem nepoděkoval.
„Děkujuuu, pane!“
