Opírám se o malý pultík.
„Poslední možnost, přistupte k našemu řetízku!“
Z koutku vytáhnu nedopalek a zkušeně jej odcvrnknu na ulici, povytáhnu si tříčtvrtky a zpocené ruce otřu o tílko. Jdu kasírovat.
„70 korun, chlapče.“
„Já mám jen 100.“
„Díky,“ vytrhnu mu bankovku z ruky a strčím ji do ledvinky pod pupkem. Vím, že to nebylo dýško, ale výhoda dětí je, že nikdy moc neprotestujou.
„Držte si klobouky, jedeme!“ a zmáčknu tlačítko v budce.
Kolotoč se roztáčí. Šahám po zvětralým pivu v kelímku. Odporně teplý, ale už mi to moc nevadí. Jen se opírám o pult a sleduju, jak se přede mnou míhají děcka na sedačkách řetízáku. To je pohoda. Z repráku hrajou pořádný pecky a sluníčko hezky hřeje.
Jó, jestli se tu nikdo nepobije, tak to bude fajn den.
