Nejošklivější ženská ozdoba jsou terakotové destičky Afričanek - napsala Bohuna Kopřivová

Může být něco tak ošklivého ještě ženská ozdoba? Může...
Velké hliněné destičky (labrety) vkládané mezi dolní ret jsou znakem žen afrického kmene Mursi v dolním toku řeky Omo v Etiopii. 

Pro nás naprosto nepochopitelné, pro ně krásné. 

Kmen žije daleko od civilizace, a tak vládě, které se to také nelíbí, se nedaří tento zvyk vymýtit.

Mursiové jsou považováni za jeden z nejagresivnějších afrických kmenů. Už jsou ale mírumilovnější, jen v ruce má téměř každý muž kalašníkova... ale snad ne na obranu manželek. 

Při prvním setkání s těmito lidmi jsem byla v šoku. To přeci není možné, to musí hrozně bolet a vypadá to strašně. 

Docela postavou pěkná žena nám vyšla vstříc, když jsme se po strastiplné cestě dostali k tomuto kmeni. Věděli jsme, že labreta u Mursiů stále přetrvává, ale, že je to ve skutečnosti tak hrozné, to mně vyrazilo dech. Měli jsme obavy, jak nás přijmou, vzhledem k pověsti o jejich bojovnosti. 

Dopadlo to nad očekávání dobře, tedy pro ně, já jsem nemohla překonat tu hrůzu, kterou ve mně jejich terakotové ozdoby vyvolávaly. Ale to ještě nebylo to nejhorší. 

Vzápětí přišla žena, která měla tu ozdobu vyndanou. Nenosí ji totiž stále. A to byl tedy mazec. 

Dolní ret jí visel jako „držka“ (jiné přirovnání nemám) a opravdu se mi zvedal žaludek. 

Je zajímavé, jak k tomu dospívají. Jako malé dívky si vkládají pod ret dřevěné kotoučky a postupem času se ret natahuje. 

Kolem patnácti let se musí dívce vyrazit dva dolní zuby a prořízne se jí ret. Vloží se destička a dívky jsou nadšené. Nechápu. 

Údajně platí, že čím větší destička, tím větší věno dívka dostane. A

le už to tak úplně neplatí. Sňatky se uzavírají i v době, kdy dívky žádné destičky ještě nemají. 

Někteří antropologové tvrdí, že je to proto, aby pro ně neprojevili zájem lovci otroků. 

Tak nevím, pravda je ta, že ženy jsou na to hrdé, nepokládají to za zohavení a rozšíření rtů má velký vliv na roli ženy v kmeni a na kouzlo osobnosti (jak bychom řekli dnes). 

Přes odlehlost tohoto kmene dorazila už i sem tržní ekonomika. 

Destičky si vyrábí kmen sám, a i mnoho pro ně důležitých věcí. Případným návštěvníkům je rádi prodávají, ale ceny jsou rozmanité. Žádná dohoda neplatí, a to ani při prodeji drobností, tak při focení, a komunikace s nimi je opravdu náročná. 

Žádné smlouvání nepřichází v úvahu, ba ceny se zvyšují nahoru, a tak se ani dlouho nezdržujeme, udělali jsme pár fotek a odjeli zpět. Na rozdíl od jiných kmenů jsme neměli moc příjemný pocit. 

Ta bojovnost byla cítit i z jejich chování.
Destička je dosti těžká. Doma jsem ji zvážila a při průměru 10,5 cm, váží 10 dkg. A to ještě některé ženy mají v ušních lalůčcích menší destičky, které jsou někdy ze dřeva. 

Opravdu, my ženy jsme schopny pro parádu udělat leccos.