Chlapec mlčí. Je to divné, protože normálně toho namluví, a matka začne mít starost. Něco se děje, zapnou její mateřské signály. Můj chlapce je smutný a nastřádali to u mne.
„Co se děje ve škole?“
Paťa mlčí. Detektivní pud matky se však nevzdává. Dneska by se to hodilo si ulevit na školu.
„No, tak Pato.“
„No přece,“ začne Páťa pomalu a pak jako obvykle vypálí ze sebe jako z kulometu: „Luky sebral Šimonovi skateboard, když odjížděli ze školy. A pak jim učitelka tak vynadala, tak hrozně. Myslím si, že to učitelka přehání a moc jim ublížila. On totiž Luky pak chtěl taky jezdit na skatebordu a chtěl ho od Lukáše a ten ho nechtěl půjčit, a tak pochopitelně ho chodil Lukáše a on spadl a z toho učitelka nadělala. Tahle padáme všichni na běžně, na betonu. Není jí do toho nic. Měla by se starat sama o sebe.
„Hm, ano Páto,“ řekne matka a ještě jednou rukou zavírá počítač a ukládá soubory. Neslyšela úplně všechno, ale je naštvaná už z práce a hlavně chce.
„Co se děje ve škole?“
Paťa mlčí. Detektivní pud matky se však nevzdává. Dneska by se to hodilo si ulevit na školu.
„No, tak Pato.“
„No přece,“ začne Páťa pomalu a pak jako obvykle vypálí ze sebe jako z kulometu: „Luky sebral Šimonovi skateboard, když odjížděli ze školy. A pak jim učitelka tak vynadala, tak hrozně. Myslím si, že to učitelka přehání a moc jim ublížila. On totiž Luky pak chtěl taky jezdit na skatebordu a chtěl ho od Lukáše a ten ho nechtěl půjčit, a tak pochopitelně ho chodil Lukáše a on spadl a z toho učitelka nadělala. Tahle padáme všichni na běžně, na betonu. Není jí do toho nic. Měla by se starat sama o sebe.
„Hm, ano Páto,“ řekne matka a ještě jednou rukou zavírá počítač a ukládá soubory. Neslyšela úplně všechno, ale je naštvaná už z práce a hlavně chce.
„To je mi líto Páťo.“
„Mně taky mami. A vůbec to bylo před školou a do toho jí nic není. A každý by si měl starat o svoje. Pak kolem toho byly řeči. Tolik řečí.“
Učitelky by neměli být tak moc nepříjemné a nedělat mi večer starosti s dětmi, myslí si matka. Měli by být pro děti milé a vždy všechno pochopit a nikdy nic nepřehánět.
„Budu o tom přemýšlet Páťo. „
A večer si matka zapne počítač a přemýšlí. Ta učitelka je kráva. Jen takovou hloupost a stresuje děti. Měla by být citlivá a mít pochopení především pro Patu. Co pro něj vymyslím.
A klikne do Google. A napíše: „Další škola pro mého syna.“
A objeví se dalších 7 škol, které ještě s Pátou nevyzkoušela.
„Máme to smůlu na školství,“ řekne večer manželovi, který jí poslouchá tak na půl ucha u počítače. Zase Páťu šikanují, jako obvykle. Už jsem to zařídila, našla jsem jinou školu a ještě ušetříme.
Manžel zaslechl slovo ušetříme, a tak souhlasil. A vůbec mají tohle rozdělené, tohle vždy zařizovala ona.
Další sen ráno ve škole. „Kluci odcházím ze školy, matka mi vybrala jinou školu. Jste fajn parta, ale je mi tu smutno. Vám tu není smutno?“ vystřelí na ně, jako obvyklý kulomet Pá’ta.
A každému je líto, že Páta odchází, ale zase je tu míč a jede se.
„Mami...“
„Mně taky mami. A vůbec to bylo před školou a do toho jí nic není. A každý by si měl starat o svoje. Pak kolem toho byly řeči. Tolik řečí.“
Učitelky by neměli být tak moc nepříjemné a nedělat mi večer starosti s dětmi, myslí si matka. Měli by být pro děti milé a vždy všechno pochopit a nikdy nic nepřehánět.
„Budu o tom přemýšlet Páťo. „
A večer si matka zapne počítač a přemýšlí. Ta učitelka je kráva. Jen takovou hloupost a stresuje děti. Měla by být citlivá a mít pochopení především pro Patu. Co pro něj vymyslím.
A klikne do Google. A napíše: „Další škola pro mého syna.“
A objeví se dalších 7 škol, které ještě s Pátou nevyzkoušela.
„Máme to smůlu na školství,“ řekne večer manželovi, který jí poslouchá tak na půl ucha u počítače. Zase Páťu šikanují, jako obvykle. Už jsem to zařídila, našla jsem jinou školu a ještě ušetříme.
Manžel zaslechl slovo ušetříme, a tak souhlasil. A vůbec mají tohle rozdělené, tohle vždy zařizovala ona.
Další sen ráno ve škole. „Kluci odcházím ze školy, matka mi vybrala jinou školu. Jste fajn parta, ale je mi tu smutno. Vám tu není smutno?“ vystřelí na ně, jako obvyklý kulomet Pá’ta.
A každému je líto, že Páta odchází, ale zase je tu míč a jede se.
„Mami...“
„Co je Šímo?“
„Páta odchází ze třídy.“
„To, je mi líto Šímo a víš proč?“
„Netuším, říká, že se je s námi fajn.“
„A děje se něco ve škole, Zdeňku!“ oznámí večer matka Šimy manželovi.
„No nevím. Jak to víš? brání se znepokojeně manžel.
„Učitelka hodně vyváděla tehdy, když Šíma provedl tu klukovinu a půjčil jsi si ten skatebord.
„Možná měla pravdu. Když jsem byl malej kluk všechno se řešilo daleko vážněji. “
„Ale to přece byla klukovina, žádný problém. Je divná a přehání.“
Chvíli je ticho a po chvíli žena napěti nevydží: „Nedáme Šímu taky pryč?“
„Proč bychom to dělali, je to výborná škola.“
„Ale na jiné škole by mu možná bylo líp. Na státní by si toho ani nevšimli.“
„Ale to bylo opravdu vážné, přece víš, že náš Kája hodil Libora ze skatebordu. Mohl si zlomit vaz.“
„Ale jdi, všechno přeháníš, stejně jako učitelka, prostě to byla klukovina.“
„To si nemyslím,“ snaží se uhájit manžel
„Ty si myslíš ve výchově všechno jinak než já,“ změní manželka strategii.
„Víš, že je potřeba na Šímu dát pořádně pozor.“
A pak celý večer zdárně pokračovala manželská hádka a Šíma se v posteli probudí se starostí o rodiče, jako už tolikrát.
Na stole u Liborovi matky zvoní mobil. Zvedne ho.
„Ahoj Lenko. To jsme ráda, že voláš...“ a pomyslí si, to je zase nějaký problém ve škole.
„Představ si, že Pája ze školy odchází, jaký máš z toho pocit?“ ptá se maminka Šimona se zjevně klouzavou pracovní dobou.
„No, nevím Lenko, víš já teď nemůžu, za chvíli mi přijde klienta zavolám Ti večer.“
Ale sémě pochybnosti bylo už zasazeno a e se ptá matka Libora.
„Víš proč Pája ze školy odchází.“
Libor neví.
„Říkal, že odchází.“
„Netuším, říká, že se je s námi fajn.“
„A děje se něco ve škole, Zdeňku!“ oznámí večer matka Šimy manželovi.
„No nevím. Jak to víš? brání se znepokojeně manžel.
„Učitelka hodně vyváděla tehdy, když Šíma provedl tu klukovinu a půjčil jsi si ten skatebord.
„Možná měla pravdu. Když jsem byl malej kluk všechno se řešilo daleko vážněji. “
„Ale to přece byla klukovina, žádný problém. Je divná a přehání.“
Chvíli je ticho a po chvíli žena napěti nevydží: „Nedáme Šímu taky pryč?“
„Proč bychom to dělali, je to výborná škola.“
„Ale na jiné škole by mu možná bylo líp. Na státní by si toho ani nevšimli.“
„Ale to bylo opravdu vážné, přece víš, že náš Kája hodil Libora ze skatebordu. Mohl si zlomit vaz.“
„Ale jdi, všechno přeháníš, stejně jako učitelka, prostě to byla klukovina.“
„To si nemyslím,“ snaží se uhájit manžel
„Ty si myslíš ve výchově všechno jinak než já,“ změní manželka strategii.
„Víš, že je potřeba na Šímu dát pořádně pozor.“
A pak celý večer zdárně pokračovala manželská hádka a Šíma se v posteli probudí se starostí o rodiče, jako už tolikrát.
Na stole u Liborovi matky zvoní mobil. Zvedne ho.
„Ahoj Lenko. To jsme ráda, že voláš...“ a pomyslí si, to je zase nějaký problém ve škole.
„Představ si, že Pája ze školy odchází, jaký máš z toho pocit?“ ptá se maminka Šimona se zjevně klouzavou pracovní dobou.
„No, nevím Lenko, víš já teď nemůžu, za chvíli mi přijde klienta zavolám Ti večer.“
Ale sémě pochybnosti bylo už zasazeno a e se ptá matka Libora.
„Víš proč Pája ze školy odchází.“
Libor neví.
„Říkal, že odchází.“
„A ty nechceš odejít?“
Do školy přijde dopis: „Z důvodů vážného porušení smlouvy mezi školou a rodičem dáváme mimořádnou výpověd a Pája odchází ze školy.“
„Dobrý den, prosím můžete nám vysvětlit, co je vážné porušení?“ ptá se školní administrátor matky Páji.
„Vážně porušili smlouvu a šikanujte děti. Škola šikanuje žáky, a tak dáváme výpověď. Hlavně vraťte peníze a s žádným jinými už nepočítejte. Už s vámi ani bavit se nebudeme.“
Do školy přijde dopis: „Z důvodů vážného porušení smlouvy mezi školou a rodičem dáváme mimořádnou výpověd a Pája odchází ze školy.“
„Dobrý den, prosím můžete nám vysvětlit, co je vážné porušení?“ ptá se školní administrátor matky Páji.
„Vážně porušili smlouvu a šikanujte děti. Škola šikanuje žáky, a tak dáváme výpověď. Hlavně vraťte peníze a s žádným jinými už nepočítejte. Už s vámi ani bavit se nebudeme.“
