Blbost. Vidím dobře. Můj mozek analyzuje situaci dál.
To vzezření, ke kterému se blížím, je na zcela jiném místě, než bych čekala. Travesty show. Dobře, je to už patnáct let, co jsem na nějaké byla, ale takhle to tam tehdy vypadalo. Jen oblečení bylo jiné. Tam nikdo uniformu z Lidlu neměl.
Dobrá tedy, poslední možnost. Realita, genderová vyváženost a svoboda, kdy si ani zaměstnavatel netroufne odmítnout uchazeče na post pokladního. Bingo!
A sakra, prolítne mi hlavou. Máme určitě problém.
Dcera ho zatím ještě neviděla. Jen si to uvědomím, mé zlatíčko otáčí hlavu a kulí oči na ty neonově zbarvené nehty. Než stihnu odvést její pozornost a nalákat ji na cokoliv, po čem bych mohla sáhnout před pokladnou, slyším ten pronikavý bezelstný dětský hlásek: „Jé, mami, podívej, jak má ta paní najakované nehty! Vidíš to?“
„Hmm,“ utrousím, jako že se nic neděje.
„Tak vidíš to, mami?“ dožaduje se mé dítě většího nadšení a souhlasu.
„Ano, vidím. Hezké, viď?“
„Mami, a podívej, ta paní má i pstýnky. Tooojik pstýnků.“
„No, vidíš to, ta se ale má,“ snažím se mluvit zcela klidně a jen si říkám, jak co nejrychleji odsud zmizet.
Kupující před námi právě platí. Sleduji ho, jak se na pokladní ani nepodívá, jen si bere účet a pryč…
A pak už jsme před kasou my.
„Mami, to aje neni pani, to je pán!“
Fronta za mnou zašumí.
„Ale ne, je to paní, broučku.“
„Ne, neni! Je to pán!“ Jde do tuhého, protože se ozve rozhořčený mužský hlas: „Já jsem paní!“
„Ploč ten pán žíká, že je paní, dyž je to pán?“
Fronta za mnou zašumí. Někteří dělají, že koukají jinam, jiní naopak sledují mé dítě a koutky jim cukají potlačovaným smíchem.
„Vysvětlete laskavě svému dítěti, že jsem žena,“ upozorňuje mě postava za kasou.
„No vidíš, je to paní, sama to říká, tak to tak je,“ snažím se.
„Aje neni to pani. Je to pán! A je namajovanej! Ty to nevidíš, mámo?“
„No, to je vrchol, já jsem žena a mám na to právo!“ „Tak kdybyste byla žena, tak máte pochopení pro malé dítě, které popisuje prostě jenom to, co vidí,“ rupnou mi nervy. Platím, házím zbytek nákupu do košíku a vnímám, jak si na mě pokladní stěžuje dalším zákazníkům. Ale to už spěchám na parkoviště do bezpečí našeho sice vyhřátého leč bezpohlavního auta.
