Našla ji tehdy ležet v bezvědomí na udusané hlíně ve stodole, na bledém obličeji měla krev a její šaty byly špinavé. Rozběhla se k bezvládnému tělu a objala ho tak silně, jak jen dokázala.
Po obličeji se jí kutálely slzy, ale nebylo je vidět v tom hustém dešti. Hřbetem ruky je setřela a vydala se slepou uličkou směrem k nábřeží.
Zastavila se až uprostřed Železničního mostu a chvíli pozorovala hru světel na hladině. Blyštěly se, jak světýlka na stromečku.
„Mami, maminko, probuď se!“ chvěla se a nemohla popadnout dech. Chvíli doufala, že otevře oči a ona jí pomůže vstát, dozví se, co se stalo. Ale ne, matka jen ležela a nedýchala, vypadala jako mrtvá labuť, kterou spolu na podzim našly u rybníka.
Vyběhla ze stodoly do dvora a na moment zavadila pohledem o hejno ptáků letících proti obloze.
Vyběhla ze stodoly do dvora a na moment zavadila pohledem o hejno ptáků letících proti obloze.
„Letět tak s vámi,“ pomyslela si a v puse jí vyschlo. Podlamovala se jí kolena.
Doběhla přes dvůr k domu babičky, která si právě v kuchyni nalévala do hrnku kávu. Žena zvedla oči. „Pojď se mnou, maminka…!“
Po obličeji se jí kutálely slzy, ale nebylo je vidět v tom hustém dešti. Hřbetem ruky je setřela a vydala se slepou uličkou směrem k nábřeží.
„Je večer, půjdu spát, na dnešní den budu vzpomínat, na místa, kde jsem byla, na radost, co jsem způsobila,“ cestou jak mantru odříkávala slova modlitbičky, kterou jí naučila babička. Odříkávaly ji spolu před spaním pokaždé, když se něčeho bála.
Zastavila se až uprostřed Železničního mostu a chvíli pozorovala hru světel na hladině. Blyštěly se, jak světýlka na stromečku.
Přelezla zábradlí a pevně se zapřela o římsu, natáhla před sebe levou ruku, kterou tak dlouho svírala křečovitě v pěst. Začala pomalu rozevírat prsty, až je docela uvolnila. Držela je natažené celou dobu, co se dívala dolů za blyštivým předmětem, který se právě zabodl do vody a zmizel. Cítila úlevu, tlak v hlavě i pichlavou bolest v konečcích prstů.
„Teď už bude všechno v pořádku,“ chvíli se zdržela na místě a myšlenky i pocity nechala plout.
Do svého podkrovního bytu se vrátila nad ránem unavená. Nasypala kočce granule a šla si dát horkou sprchu. Oblékla si plyšový župan a kuchyní prošla na balkón, kde si zapálila cigaretu.
Do svého podkrovního bytu se vrátila nad ránem unavená. Nasypala kočce granule a šla si dát horkou sprchu. Oblékla si plyšový župan a kuchyní prošla na balkón, kde si zapálila cigaretu.
Hluboce natahovala kouř do plic a vychutnávala si každý výdech, přimhouřila oči proti obloze, její barva byla ledově modrá, jak ty jeho chladné oči.
Vyfoukla do vzduchu kroužek a pohotově ho propíchla prstem: „Teď už se nebudeme bát, mami!“
Přečtěte si znovu vaše příběhy o ženě s nožem v ruce a pokuste se definovat hlavní myšlenku vašeho příběhu. Jak na to? Například hlavní myšlenka Orwellova románu 1984 by mohla znít: Totalita je zrůdný systém. Romeo a Julie má jako hlavní myšlenku: Velká láska překoná i smrt. Král Lear: Slepá důvěra vede ke zkáze. Othello: Žárlivost ničí sebe sama i objekt své lásky.
Zkuste najít ve svých příbězích hlavní myšlenku, základní pohnutku, hnací sílu, onu premisu, jak se také říká. A zvykněte si hledat ji vždy. Když dopíšete, zamyslete se nad tím, o čem to vlastně je. A pokud to najdete, tak podle toho příběh upravte. Vaše příběhy tak dostanou další rozměr.
Vyfoukla do vzduchu kroužek a pohotově ho propíchla prstem: „Teď už se nebudeme bát, mami!“
Hlavní myšlenka: Příběh, kdy dcera po letech pomstí matku.
Zadání:
"Co bude dál? ... aneb otevření příběhu uprostřed děje"
Proč to cvičíme: Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít. (Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
A vaším úkolem pro dnešek bude začít uprostřed:
Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Zadání:
"Co bude dál? ... aneb otevření příběhu uprostřed děje"
Proč to cvičíme: Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít. (Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
A vaším úkolem pro dnešek bude začít uprostřed:
Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Přečtěte si znovu vaše příběhy o ženě s nožem v ruce a pokuste se definovat hlavní myšlenku vašeho příběhu. Jak na to? Například hlavní myšlenka Orwellova románu 1984 by mohla znít: Totalita je zrůdný systém. Romeo a Julie má jako hlavní myšlenku: Velká láska překoná i smrt. Král Lear: Slepá důvěra vede ke zkáze. Othello: Žárlivost ničí sebe sama i objekt své lásky.
Zkuste najít ve svých příbězích hlavní myšlenku, základní pohnutku, hnací sílu, onu premisu, jak se také říká. A zvykněte si hledat ji vždy. Když dopíšete, zamyslete se nad tím, o čem to vlastně je. A pokud to najdete, tak podle toho příběh upravte. Vaše příběhy tak dostanou další rozměr.
