PŘEDKURZOVNÍ HOREČKA - napsal Jiří Wilson Němec

Jiří Wilson Němec

Nic mi neříkej. Já sám vím, že jsu nervózní jak prase. No dobře. Nechytej mě za slovíčka. Já vím, že nevím, jestli prase může být nervózní. Ale víš co? Nejspíš jo. Když jsem byl naposledy na zabíjačce, to už je takových třicet let, tak to Vágnerovic prase vědělo, co ho čeká. Vědělo, že jde na porážku, že je konečná. Chovalo se úplně jinak, než jiné dny, kdy jej pouštěli proběhnout se na dvůr. Fakt. Nelžu.
Já si asi dám panáka, Já su tak nervózní…
Já vím, že mě ta Dana Emingerová neukousne. S tím Šípem když byla, byla úplně v pohodě, ale znáš to. Bůh ví, jaká je v reálu. V televizi sladká a pak tě rozdrtí jak šutr parní válec.
Ne, nemám chuť cokoli jíst. Normálně mám žaludeční třesavku. 

Co jsem dělal přes den? To jsou mi otázky! Tak dobře, no. Ráno normálka. Ty odjíždíš do fachy, já vstávám. Hygiena, kafe, ne nejdřív jsem si udělal čaj. Snídaně, pak až to kafe a pak jdu k počítači. 

Kolik je hodin? Tři čtvrtě na pět. Ty bláho, to abych už… 

Pak jedu pro noviny. Pustím rádio ČR dvojku. Poslouchám ráno Gondíka a jeho partu. Ti mě baví. Akorát ty jejich srdcovky od dvojky, to fakt nemusím. Furt na stejný brdo. Stejný vykopávky dokolečka každý den. Mě baví povídání a rozhovory, však víš, co myslím.
A je pět hodin. Já už ten kompjútr zprovozním. Říkala, že máme být na příjmu tak deset minut před začátkem kurzu, že ať se navzájem vyladíme. To už je za chvíli, že jo? Čisté tričko jsem si vzal. Co? Deodorant? Ses pomátla nebo co? Dyť je to na dálku. Pro tebe se milerád napajcuju čímkoliv, co si budeš přát, ale pro Emingerovou na displeji? Naživo jo, to by byla jiná, ale obrazovce fakt vonět nemusím, té je to fuk. Lepší pocit, lepší pocit… já si dám toho panáka a hned budu mít lepší pocit. Tak si ho nedám. Máš pravdu. Čistá hlava je lepší, ještě by sem udělal ostudu. Ale stejně, jeden panáček by… Dobře, až potom, podle toho jak to dopadne, jaký bude dojem a hlavně výsledek, že jo?!
Kolik je? Čtvrt na šest. Tak já jdu na to. Drž mi palce. Jo, vodu tady mám, úkol mám v liště a do boha! Zrovna teď! No, musím na wecko. To ta nervóza. Snad to stihnu. Uf. Kolik je? Za pět půl. 

Tak jo. Jdu na to. Co? Jo, mobil jsem si vypnul.
„Ahoj! Zdravím. Já jsem Dana Emingerová. My si tady všichni tykáme, tak jestli by to nevadilo… Ne? Fajn. Je půl a můžeme začít…“