 |
| Keeway TX v černo-zlaté barvě |
Gabriela jde odhodlaně do pracovny svého manžela, protože ví, že ho tam najde, jako vždy, nepřítomně se šťourajícího v jídle a přemýšlejícího nad různými věcmi, které už byly leckdy nad její chápání. Opravdu ho tam nachází, přesně jak čekala, nepřítomně zírajícího na monitor, s vidličkou těsně u pusy, ze které mu pomalu odpadávají do klína špagety, čehož si ovšem, jako obvykle, vůbec nevšímá. Trochu ji to rozladilo. I přes to, že dnes měli vyrážet na týdenní pobyt na zámku Loučeň, který jim zařídila, její muž pořád stejně myslí jenom na práci. Protože ho právě vyrušila z jeho soustředění, odpoví jí značně neochotně.
„Gabčo? Co se děje? Omlouvám se, ale teď opravdu nemám čas a ani chuť s tebou něco probírat.“
„Vážně? A co se stalo, že jsi tak moc rozhozený?“ zeptá se Gabriela a nasadí zaujatý tón, protože ví, jakou pro ni má její muž slabost. Obtočí mu ruce kolem krku, nakloní se k němu a zlehka ho políbí. Kdyby se Erik dostatečně uvolnil, mohl by se pak věnovat i tomu, co mu chtěla sdělit.
„Ach, to ani nechtěj slyšet!“ rozhořčeně spustí Erik příval slov. „To můj šéf! Víš, jak jsem ti říkal o tom, že teď máme v redakci hrozný fofr? Neustále po mně něco chce. Dneska mi od něj přišla esemeska, že prý ať napíšu nějaký článek o dřívějším životě na zámku Loučeň, něco o její historii atd…Mám na to tři dny!“
„Ale to je přece skvělé,“ usmála se Gabriela. „Vždyť na Loučeň se dneska chystáme! Určitě tam nachytáš inspiraci…a já vím, že ty jsi schopný za tři dny napsat báječný článek.“
„To možná,“ připustí Erik. „Jen je toho na mě už nějak moc. Valí se to na mě jako lavina. Jedu si tam s tebou a Alexem odpočinout, ne tam pracovat! Chápeš to?“
„Jasně že ano!“ zvolá dotčeně Gabriela. „Ale podívej se na to z té druhé stránky: napíšeš báječný článek o Loučeni, když k tomu budeš mít tak skvělou příležitost. Tvůj šéf si musel všimnout, že makáš za tři a určitě to ocení. Takže až se po rekreačním pobytu na zámku vrátíme domů, zajdeš hezky do práce a poprosíš ho, aby ti nechal alespoň další dva tři dny volna, ano? Co ty na to?“
„Máš pravdu,“ přisvědčí Erik a konečně si do úst strčí vidličku s už studenými špagetami. „Moc si to beru. Zapomeňme na to. O čem že jsi to se mnou chtěla mluvit?“
Gabriela se narovnala a řekla mu: „Myslím že je načase, aby Alex dostal motorku.“
„Motorku?“ nechápal Erik.
„Jasně, vždyť víš jak moc si ji přeje. Příští týden mu bude sedmnáct a říkal nám, že by chtěl motorku. Copak jsi na to zapomněl?!“ Gabriela nebezpečně zvedla hlas.
„To ne! Nezapomněl. Ale…“
„Nooo?“
„Víš, jen jsem si říkal jestli je to…bezpečné…“
Gabriela se rozohnila: „Alexovi bude za týden sedmnáct! Myslím že sám moc dobře ví, na co stačí. Věřím, že motorku zvládne, ty snad ne? Mně můj otec koupil první motocykl v patnácti a učil mě na něm a v šestnácti letech už jsem jezdila sama všude, kde se mi zachtělo.“
„No dobře, dobře,“ krotí ji Erik. „Ale taky jsem si říkal, že auto by možná bylo lepší. Přece jen, čtyři kola jsou lepší než dvě. Víš, kdyby si ještě rok dva, možná tři počkal, mohl by dostat parádní Ferrari.“
„To tak určitě!“ ztratila Gabriela všechny zábrany. „A bude se s ním vytahovat před kamarády. Bude jim chtít ukázat, jak to auto rychle jezdí, dupne na plyn, rozjede se, nevybere zatáčku a pak…pak třeba narazí někde do stromu!“ vymýšlela hned katastrofické scénáře.
„A s motorkou mu to snad nehrozí?“ zeptal se posměšně Erik.
„Ne,“ prohlásila sebevědomě. „Motorka je bezpečnější než auto, lépe se s ní zatáčí, nejezdí tak rychle, je prostě…“
„Fajn,“ skočil jí manžel do řeči. „Vyhrála jsi. Řekni mi, jakou motorku by Alex chtěl?“
Gábina se pyšně usměje a řekne: „Přeje si Suzuki supersport GSX-R s černo-zlatou metalízou. Já věděla že náš syn má vkus.“
Erik se uchechtne: „Jasně, vkus možná má ale ten mu, když se zabije, nebude nic platný. Vždyť kdyby spadnul, ta motorka ho rozdrtí! Nebo i kdyby přežil, byl by z něj nadosmrti mrzák! To bys chtěla?“
„To… to jsem trochu nedomyslela,“ přiznala Gabriela. „Máš pravdu, hodila by se mu menší motorka. Co třeba BUFFLER eD1000Y? Je malý a lehký.“
Erik vyprsknul smíchy, až se všude po stole válely špagety smíchané s rajčatovou omáčkou. „To myslíš vážně? Buffler? Vždyť ten váží sotva dvacet kilo! Všichni by se mu smáli!“
„Hmm, tak co třeba Cruiser? To je elegantní, pěkná a výkonná motorka.“
„S tou se špatně manipuluje.“
„Babetta?“
„Ta jezdila někdy v osmdesátkách! Ani za našich dob to nebylo žádné terno ale teď?“
„A co Naháč?“
„To ne, je moc obyčejný a hlavně nevyzpytatelný. Nikdy nevíš, kdy by se na něm mohlo něco porouchat.“
Gabriele už pomalu docházely nápady i trpělivost. Nemohla na nic přijít. Usilovně přemýšlela, když v tom dostala skvělý nápad. Proti tomu nebude moct Erik nic říct!
„Keeway TX Enduro!“ vykřikla hlasitěji, než zamýšlela a podívala se na manžela.
Ten ji chvíli zamyšleně pozoroval. Pak vstal ze židle a obejmul svou ženu kolem ramen.
„Jsi si tím jistá, miláčku? Opravdu si myslíš, že zrovna Keeway je vhodnou motorkou pro Alexe?“
„Ano,“ pravila Gabriela se skálopevným přesvědčením. „Jsem si jistá že právě Keeway je správná volba.“
„Tak tedy budiž, ať je po tvém,“ sklopil Erik smířlivě hlavu.
„Důvěřuju ti a věřím, že ty víš, co je pro něj nejlepší.“
A tak, když Alex oslavil své sedmnáctiny, dostal Keeway TX v černo-zlaté barvě, který mu dělal společníka spoustu dlouhých a šťastných let.
