V kostele ještě zapálila svíčku, na odchodu se přikrčila do rychlého pokleku, pokřižovala se a rychlým krokem odcházela do potemnělé noci. Nikdy necítila samotu tak silně a tak hluboce. Rázným krokem se snažila drtit přicházející myšlenky, zahnula za roh kostela a z přítmí se vynořila postava muže.
Muž se pozorně zadíval na ženu před sebou a najednou mu nestálo nic v cestě k naplnění svého ubohého malého života s despotickou matkou, špatně placenou prací a prázdným životem. Bez rozmyslu se vrhnul na přibližující se ženu, srazil ji k zemi, vyhrnul jí šaty a roztrhl kalhotky. Překvapilo ho, že se nebránila, jen se mu odevzdaně dívala do očí. Rychle si rozepnul kalhoty a snažil se svůj ochablý úd opakovaně vrazit do ní, ale nešlo to. Vztek přešel v rozčarování, smutek, bezmoc. A tak na ní jen ležel. Po chvíli ucítil její ruku na svých vlasech. Ona ho hladí! Konejší ho jako malé dítě!
Najednou ucítil odpor ke všem ženám a matkám světa. Jeho ruce instinktivně objaly ženin krk a silně mačkaly, dokud z ní nevyprchal veškerý život. Nebránila s. Opět se nebránila svému osudu.
Krásné „znásilnění“
Vysprchovala se, oblékla si hedvábnou noční košili a lehla si sama do postele. Byla unavená, z práce, života, manželství. Chtěla všechno jen zaspat. Klížily se jí už oči, když zaslechla tiché klapnutí dveří od ložnice, ale ani se nepohnula. Svaly se uvolňovaly víc a víc a začala se propadat do tmy. Najednou ucítila, jak ji něčí ruce vzaly hlavu do dlaní a oči jí převázaly šátkem. Chtěla protestovat, ale mužský hlas jí do ucha zašeptal: „ Pšš.“ Srdce se jí rozbušilo. Cítila překvapení, vzrušení, strach, touhu. Jeho ruce jí pomalu svlékaly a dotýkaly se jejího nahého těla. Pak ucítila jeho tělo na svém a známou, znovuobjevenou, vůni svého muže. Sundal jí z očí šátek a dlouze se jí zadíval do očí. „Pořád Tě miluji tak jako tenkrát. Možná i víc:“ Necítila už nic jiného než lásku. Lásku k němu, k sobě, k životu. A Radost. Jak na tu radost ze života mohla zapomenout? Usínali spolu v objetí a v hlavě byl prostor jen na jednu myšlenku. Vše bude zase dobré.
Hnusné znásilnění
Klečela v rohu u oprýskané zdi podchodu. Do kolen se jí zarývaly kamínky, ale nevnímala to. Cítila jen obrovský strach v každé buňce svého těla z toho muže přes sebou. Nemohla se pohnout, pod krkem cítila studené ostří nože. Ten netvor si rozepnul ušmudlané kalhoty, vytáhl svůj ztopořený olezlý úd a zachraptěl: „Pořádně mi ho vyhul, děvko! Nebo tě podříznu jak prase“. Bylo jí zle, v hlavě chaos, a strach, ochromující strach ze smrti. Přiblížil k ní svůj smradlavý penis a ona poslušně otevřela pusu. Vnímala špínu, pach moči a bůh ví čeho všeho. Zvedl se jí žaludek, pozvracela ho. A najednou ucítila rychlý pohyb. Pak jen šílená bolest a teplá bublající krev řinoucí se z krku. Skácela se na zem a viděla ho odcházet, nevěděla co se děje. Chtěla se nadechnout, ale nemohla. Topila se...
Veselé znásilnění
Vztekle bouchla dveřmi od bytu a vyběhla na ulici. Povzbuzena alkoholem si ani nevšimla malého přikrčeného kluka do kterého vrazila. Zarazil ji až jeho nečekaný pohyb, kdy ji chytil za rukáv a v jeho druhé ruce zahlédla nůž. „Chci abys mi ho vykouřila, teď hned.“ Rozesmála se na celé kolo, kluk se zmateně rozhlédl kolem sebe. „Tak jo, rozdáme si to!“ a už se na něj vrhla a začalo ho svlékat. Zpanikařil, takhle to přece sakra nemělo být. Holka se smála, pusu měla od ucha k uchu a vůbec nevypadala že se ho bojí. Nůž mu vyklouzl z ruky a zapíchl se mu do nohy. Bože, to je bolest. Holka se podívala na toho skrčka kroutícího se bolestí a začala se znovu smát. „Tak asi někdy příště“ ještě zavolala, když odbíhala někam do noci. A tak tam stál. Zkroucený,nahý, kalhoty u kolen a neschopný pohybu, protože jeho vlastní nůž mu přišpendlil nohu k trávníku.
