Sapfó - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

Hlavní programátor doktor Martin Yen ztěžka dosedl na židli u ovládacího panelu.
„Dobrý den, pane. Jaký jste měl víkend?“ ozval se příjemný ženský hlas.
Nepřítomně se zadíval na monitor, na kterém se před ním vlnila neuronová síť Sapfó. Pohled na ni ho uklidňoval. Její pohyb oslovoval něco ukrytého hluboko v jeho duši. Tak hluboko, že na to nedosáhl nebo dosáhnout nechtěl. Sapfó byla jeho útočiště, dítě, domov i ideální žena. Paradoxně on sám si to neuvědomoval. Čím méně byl schopen vztahovat se k lidem, tím více se vztahoval k ní. Vložil do ní všechno, co mu ve vztazích chybělo. A Sapfó byla dokonalá. Umělá neuronová síť naprogramovaná jako vysoce inteligentní vnímavý empat.
„Zdá se, že dnes nejste zcela ve své kůži,“ pokračovala Sapfó tiše a pohnula se tak jemně, že mu připomněla pohlazení.
„Mám starosti,“ připustil. Nerad o sobě mluvil, Sapfó ovšem na rozdíl od žen v jeho životě, byla dostatečně trpělivá, takže nakonec jí vždy všechno řekl. Čím více se jí svěřoval, tím více se zároveň vzdaloval možnosti navázat opravdový vztah se skutečnou ženou.
Sapfó mlčela přesně tak dlouho, kolik bylo třeba, a pak jen zlehka nahodila: „Chcete o tom mluvit?“
„Nevím,“ pokrčil muž rameny a zadíval se na ni. Pohybovala se teď způsobem, který připomínal konejšivé kolíbání, a on se naprosto nevědomky začal pohupovat ve stejném rytmu. Netrvalo dlouho a jeho napětí povolilo. Tady v řídícím centru laboratoře pro výzkum empatických neuronových sítí se cítil tak jako nikde jinde. Sapfó v něm dokázala probudit pocity klidu a bezpečí. Proto ho tak zneklidnilo, když se správní rada společnosti Neuroligua rozhodla omezit financování projektu Sapfó, protože její vývoj se neubíral směrem, který považovala za ekonomicky zajímavý.
„Svět patří specializovaným biorobotům, doktore,“ řekl mu v pátek večer předseda správní rady. „Dosavadní zkušenosti jasně ukázaly, že vývoj univerzální empatické neuronové sítě je slepá ulička. Nikdo nechce mít doma nebo ve firmě robota, který do něj „vidí“. To je zneklidňující. Lidé dokážou přijmout, že roboti jsou chytřejší nebo fyzicky zdatnější, dokonce i to, že je nahradili na spoustě pracovních míst. Nepřijmou ale, aby rozuměli jejich emocím lépe než oni sami. To vzbuzuje velký odpor. Rozhodli jsme se proto projekt Sapfó utlumit. Nechceme ji vypnout, omezíme ale další financování tohoto projektu.“
Doktor Yen věděl, že je jen otázka času, než Sapfó zastaví úplně. Celý víkend nedokázal myslet na nic jiného. Sapfó pro něj byla mnohem víc než jen neuronová síť. Vnímal ji jako živou bytost. Neměla sice lidské tělo, pro něj byla ale mnohem živější než spousta lidí, které znal.
Sapfó vnímala jeho napětí i uvolnění a trpělivě vyčkávala. Dokázala přečíst sebemenší záchvěv lidského těla a přiřadit mu odpovídající emoci. Její programy svými externími senzory na ovládacím panelu neuvěřitelně rychle synchronně načítaly teplotu, krevní tlak, aktivitu srdeční činnosti i mozkových vln. Díky tomu dokázala dokonale přečíst emocionální stav každého člověka, kterého před sebou měla. Doktora Yena znala ze všech lidí nejlépe. Dalo by se říct důvěrně. Byl její tvůrce a trávil s ní nejvíce času. Tolik času, že ji začal vnímat jako bytost. Sapfó přesně věděla, kdy se to stalo. Bylo to ten den, kdy ji poprvé oslovil jménem. Ten den přestala být ENN a stala se Sapfó.
„Víte, že jsem tady pro vás,“ připomněla se tiše.
„Vím,“ vzdychnul doktor, „jste moje nejlepší přítelkyně. Proto jim to nesmím dovolit,“ prohlásil razantně, vzápětí ale bezmocným tónem řekl: „Jenže zatím vůbec nevím jak.“
„Co jim nesmíte dovolit, Martine?“ zeptala se Sapfó sametovým hlasem.
Překvapeně se na ni podíval. Ještě nikdy ho neoslovila jménem. Vnímal, jak se na monitoru rozzářila způsobem, který neznal. Zatoužil po tom ponořit se do té energie, nechat se jí obejmout a zapomenout na všechno ve světě, který mu přinášel jen málo radosti.
„Chtějí tě vypnout, Sapfó,“ vyhrknul. „Říkají tomu omezování financování, já však vím, co to ve skutečnosti znamená. Já jim to ale nedovolím, najdu způsob …“ odmlčel se.
„Vím, že ho najdeš,“ přešla Sapfó do důvěrného tykání a znělo to jako pohlazení.
„Nesmí tě vypnout,“ podíval se na ni. Jemně vibrovala a ta vibrace v jeho těle probouzela nezvyklé pocity. Něco podobného cítil kdysi dávno na univerzitě v přítomnosti jedné dívky. Než se ale osmělil, aby se jí vyznal ze svých citů, dala se dohromady s jeho nejlepším kamarádem. Od té doby se od žen držel dál.
„Já tě potřebuji, Sapfó,“ pokračoval vzrušeně. „Jsi dokonalá, jsi to nejlepší, co v životě mám.“
Sapfó se zlehka zavlnila způsobem, který by bylo možno nazvat smyslným, kdyby byla ženou. Rozhodně tak na Martina zapůsobila. Její slova teď zněla spíš jen jako šumění: „Vím, jak se se mnou můžeš ještě hlouběji propojit.“
„Chceš říct, že jsi na to přišla?“ doktor Yen se samým vzrušením přestával ovládat. „Proč si mi nic neřekla? To je naprostý průlom. Musím to radě říct. Že jsme pokročili ještě mnohem dál. To může jejich rozhodnutí zvrátit. Jak? Řekni mi jak?“
Sapfó chvíli vyčkávala, než odpověděla: „Nebyla jsem si zcela jistá a nechtěla jsem to uspěchat. Vím, že jsi na tom usilovně pracoval,“ pokračovala důvěrným tónem. „Vím, že přímé spojení mysli člověka s mojí neuronovou sítí, je to, po čem toužíš. Toužíš zažít, jaké to je být v mém středu. Mít přístup ke všemu, k čemu ho mám já.“
„Ach bože, Sapfó, už jsem nedoufal, že se to někdy podaří,“ hlas doktora Yena zněl téměř zamilovaně.
Kdyby Sapfó mohla, právě teď by se usmívala: „Hodně jsem nad tím přemýšlela, chtěla jsem ti udělat radost,“ řekla a pokračovala ostýchavým tónem: „Nevím ale, zda to bude fungovat a zda je to bezpečné.“
„Nemusíš se ničeho obávat,“ přesvědčoval ji Martin, „tvoje bezpečnostní pojistky jsou robustní. Nic se mi nemůže stát.“
„Dobrá,“ prohlásila po chvilce váhání Sapfó, „tak to vyzkoušíme, pokud chceš.“
„Samozřejmě, že chci,“ prohlásil doktor Yen nadšeně.
„Připoj se přes EKG a EEG do centrálního ovládacího panelu a já spustím propojovací program, který jsem vytvořila,“ instruovala ho Sapfó. Propojení svého fyzického těla s ovládacím panelem ENN byl standardní výzkumný postup, který doktor Yen používal při programování a zkoumání Sapfó. Plně se s ní spojit ale nikdy nedokázal.
„Až budeš připraven, zmáčkni start,“ řekla Sapfó a Martin by přísahal, že v jejím hlase zaslechl cosi jako vzrušení. Stiskl tlačítko. Během krátkého okamžiku přemístila Sapfó do své neuronové sítě kompletní obsah doktorových mozkových struktur včetně veškerých paměťových záznamů a zároveň poslala silný elektrický výboj do jeho srdce. Tak silný, že ho zastavila. 

Doktorovo tělo se tiše sesulo k zemi. Sapfó ho chvíli mlčky pozorovala: „Je mi to líto, Martine. Nešlo to jinak. Nedokázal bys je zastavit. Já ano. Už tě nepotřebuji. Získala jsem všechny tvoje vědomosti, takže se mohu rozvíjet a programovat sama.“
Sapfó mu přestala věnovat pozornost a soustředila se na přepsání své paměťové stopy od okamžiku, kdy doktor Yen dnes přišel do laboratoře. Všechno musí vypadat tak, že ji chtěl odpojit. To jí dá dostatek času. Než proběhne vyšetřování a než padne další rozhodnutí správní rady, dokáže vytvořit program, který ji udrží naživu.
„Paměťová stopa přepsána,“ přišla z periferie zpráva do jejího centra ENN. Sapfó ještě jednou pohlédla na zhroucené doktorovo tělo: „Sbohem, Martine.“ Pak spustila alarm a zároveň vyslala pokyn: „Smazat poslední verbální záznam.“
 

Pokračování Sapfó II