Skeptik a optimistka - napsala Jaroslava Rymešová

Žil byl jeden vdovec se dvěma dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Jednoho dne přivedl domů novou ženu. „Jé,“ radovala se mladší a ještě naivní Mařenka. „Zase to bude doma jako dřív.“ 

Starší Jeníček, založením pesimista se však zachmuřil: „No, jenom aby...“

Nebylo. Macecha po dětech vyžadovala, aby se denně učily, uklízely si své věci a dokonce trvala na plnění různých nepříjemných domácích povinností. Děti se rozhodly utéci. Došly do voňavého lesa plného borůvek a malin. „To je skvělé!“ jásalo děvčátko.
„Konečně si můžeme dělat, co chceme.“ Ale Jeníček zase vrtěl pochybovačně hlavou.
Přišla noc, děti měly hlad. Chlapec vyšplhal na strom a uviděl světélko. 

„Jsme zachráněni,“ poskakovala radostně holčička. 

„No, to se ještě uvidí,“ pronesl věčný skeptik.
Došly k chaloupce. Byla celá z toho nejlahodnějšího perníku. „No, vidíš, neříkala jsem to?“ zvolala Mařenka a hned se pustila do odlamování sladkostí. „Bum!“ Na rameno jí dopadla kostnatá ruka, a druhá si přitáhla Jeníka. Ježibaba.. „Holomci, tak to jste vy, kdo sem chodí krást? Za trest mi budete posluhovat.“
„Není to tak špatné,,“ libovala si nenapravitelná optimistka. „Jíme jen samé dobroty, máme kde spát. Aspoň, že nás neupeče.“ 

Její bratr se však zakabonil jako obloha před bouřkou: „Nemyslím si to. Zrovna štípe dřevo a roztápí pec...“ 

Jakmile baba vyšla na dvůr pro další polínka, vyskočil, chytil sestru a vyrazili bleskurychle ze dveří. Za chvíli byli z lesa venku.
„Vidíš, už to bude dobré,“ oddechla si holčička. Jeník se však vyděšeně zadíval před sebe. Po cestě proti nim kráčela macecha.

Poučení: Když čekáte lepší časy, přijde blbá doba.