Tulák a Yorkšír - napsal Matyáš Souček

(Na motiv bajky Vlk a pes)

Malý toulavý pes hledal potravu. Několik dní již nejedl. Hlad ho nakonec zahnal až k popelnicím u jednoho z domů. Při pátrání ve smetí ho však vyrušil malý yorkšírský teriér. „Fuj, ty jíš odpadky?“
„Ano,“ odvětil tulák „…chceš snad také příteli?“
„Kdepak, v mém domě na mě čeká masíčko.“
„Ve tvém domě? Já myslel, že je to dům lidí.“
„Teoreticky ano, ale fakticky patří mě. Chovají se ke mně jako k bohu… krmí mě, kartáčují, myjí a uklízejí po mě. Ostatně, klidně pojď se mnou. Sám uvidíš, jak tě uvítají. Stejně vůbec nechápu, jak můžeš takhle žít. Na ulici, bez něhy a jídla. A navíc pořád v nebezpečí, že tě něco srazí nebo odchytí.“
„Opravdu?“ zarazil se toulavý, „no, a kdybych mohl k tobě, co proto musím udělat?“
„Vůbec nic, jen hodně štěkat a vrtět ocáskem,“ odpověděl yorkšír.
„To by šlo. Dobrá tedy“ 

Oba dva psi se vydali k vrátkům.
Tulák se však zarazil: „Co to je?!“
„Tohle? To je jen mašlička“
„Mašlička?“
„Ano, mašlička. Panička mi ji připíná, moc se hodí k mému kostýmku.“
„Počkej, kostýmku? To snad ne!“
„O co jde? Je velice vkusný a praktický“ podivil se yorkšír.
„O co jde? Jsem pes! Radši budu hladový a bez paničky než ze sebe dělat osla,“ řekl tulák a odešel.

Poučení: Svoboda je někdy cennější než luxus.