.jpg)
Technicky vzato se obě skupiny dobře doplňovaly, a jak se brzy ukázalo, nebyla náhoda, že se všichni sešli ve stejnou dobu na jednom místě. Sotva se zaklaply dveře hotelu za posledním hostem, obloha se zatáhla a začalo hustě sněžit. Hotel se ponořil do bílé tmy. Zpočátku to vypadalo zábavně, jak však sněhu přibývalo podobně jako krupicové kaše v pohádce „Hrnečku vař“, začala na všechny padat tíseň. Zatímco esoterici se zavřeli v meditárně, psavci se v místnosti sloužící zároveň jako jídelna pod vedením paní Dany rozhodli nepříjemné pocity rozptýlit psaním.
„Na začátku vyzkoušíme háčky,“ začala Dana zvesela. „Každý z vás napište první odstavec nebo dva této výchozí situace, kdy skupinu lidí odřízne sněhová kalamita v horském hotelu od ostatní civilizace. Neomezujte se žánrem, fantazii se meze nekladou. Koneckonců inspirace máme za okny dost,“ mrkla na skupinu.
V tu chvíli v celém hotelu zhasla světla. Nastalo napjaté ticho. Jedna z účastnic Klára v něm s lehkou nervozitou rozezvučela svou tibetskou mísu, kterou měla před sebou. Patřila sice mezi psavce, ale byla tak trochu „eso“. „Já to tušila, že to nebude jen tak,“ naklonila se k ní Štěpánka. „V pokoji jsem si po ubytování vytáhla tarotovou kartu Smrt.“ Taky patřila mezi psavce, ale tarot vozila všude s sebou.
„Velmi se vám všem omlouvám,“ vystoupil ze tmy majitel hotelu se svíčkou v ruce. Svítila na jeho obličej tak, že vypadal spíš jako hrabě Dracula než člověk. Pohled na něj rozhodně neuklidňoval. „Bohužel výpadek elektřiny doprovází i výpadek všech ostatních sítí, takže jsme bez internetu i telefonického spojení. Nicméně hotel je zásoben úplně vším pro přežití,“ pokusil se o vtip. Nikdo se nesmál. Ze tmy se vynořily další „zlověstné“ postavy a ticho by se v tu chvíli dalo krájet.
Majitel nervózněji pokračoval: „Nicméně s ohledem na vaši bezpečnost a nouzový provoz by bylo vhodné obě skupiny hostů spojit do jedné.“
Ukázalo se, že ony temné bytosti nejsou žádní zombie, ale „ezoši“ z meditárny, kteří se na základě pokynu recepčního přesunuli do jídelny.
„Mohli bychom si udělat společnou meditaci světla,“ navrhla šéfka „ezošů“ s poetickým jménem Ariadna.
Radek, známý mezi psavci svým pragmatickým přístupem k životu, se nekontrolovatelně rozesmál. „Promiňte,“ zvedl omluvně ruce, „jen mi to ta stávajících okolností přišlo vtipné.“
Paní Dana se ovšem svých záměrů nemínila jen tak zlehka vzdát: „Psát při svíčkách sice nemůžeme, ale mohli bychom si něco vyprávět.“
Jedna z „ezošek“, později se ukázalo, že se jmenuje Julie, zatleskala rukama: „To je skvělý nápad. Jako v Dekameronu. Oni utekli před morem, nás zasype sníh. Jak poetické.“
Ariadna pohlédla na Danu, jakoby ji tím chtěla vyzvat ke kompromisu.
„Mohli bychom to všechno nějak spojit,“ připustila Dana. „Oni se tenkrát modlili, my bychom mohli zkusit nějakou meditaci.“
Adriana ji přerušila: „Bylo by vhodné se představit a seznámit. My jsme zvyklí si všichni tykat,“ rozhlédla se po své skupině.
„My taky,“ nezůstala Dana pozadu. „Možná bychom si pro začátek mohli zahrát takovou hru se slovy. Každý se představí a v jedné větě popíše pocit, který v něm celá tato situace vyvolává.“
