 |
| Foto: Bohuna Kopřivová |
Žirafí ženy
Vydali jsme se k nim lodí po řece……JMÉNO ŘEKY plné kvetoucích hyacintů. Jsou to hotové plovoucí zahrady. Hyacinty, původem z Jižní Ameriky, jsou agresivní a rychle rostou. Lidé zahrady opečovávají z lodiček. Vstoupit na ně není jen tak. Opatrně jen někde, protože vodní záhony se strašně houpou, jak jsme se přesvědčili. Do každé zahrady vedou i vrátka zavřená na petlici. Že by se tu kradlo?, pomyslela jsem si. Lidé na nich pěstují zeleninu i kytičky. Jen se divím, že vše kvůli věčnému vlhku neshnije. Domorodci asi vědí, jak na to. I bydlení je úzce spjato s vodní hladinou.
Na kůlech zde z vody trčí celé vesnice. Poklid zvenčí je jen zdánlivý. Během občasných zastávek jsme měli možnost navštívit útroby takové dřevěné budovy na kůlech. Překvapil nás čilý pracovní ruch. Ocitli jsme se přímo uprostřed tkalcovny. Všude kolem byly v permanenci tkalcovské stavy, tolik podobné ručním stavům, na kterých se tkávalo dříve u nás na horách v každé chalupě.
Zde bydlí a taky stavy obsluhují ženy s takzvanými žirafími krky. Mají na krku nasazeny mosazné kroužky, které jim vytvářejí jeho prodloužení. Tyto ženy tu nejsou původními obyvateli, ale pocházejí z hranic s Laosem, kde je velmi nebezpečno, proto žijí zde. Sedí vzpřímeně na zemi, před sebou stav. Ruce jim nad stavem kmitají v pravidelném rytmu, pod kterým vznikají krásně barevné výrobky. JAKÉ? Zatímco u nás býval výchozí surovinou len, tady ke tkaní používají kořen vodního hyacintu, který naříznou a vytáhnou z něj nit, kterou spřádají a pak tkají.
Ženy jsou stále usměvavé, což mně vyrazilo dech. Hlavu mají zafixovanou stále ve stejné poloze a takto pracují celý den. Ony jsou na své zdobení pyšné, vláda jim to zakázala, ale ony si prosadily, že chtějí mít zdobení jako jejich babičky a taky být tak krásné. Mně to připadalo jako mrzačení těchto hezkých bytostí. Mosazné kruhy mají na krku, někdy se jimi zdobí i na zápěstí a pod koleny. Od 4 let se tyto mosazné kroužky nasazují dívkám a 2x do roka se přidává další, aby si pomalu zvykly. Tak se to opakuje zhruba do věku 16 let. Dosáhne se tak stlačení klíčních kostí a prodloužení krku až o 15 cm. Celá tato ozdoba váží až 5 kg. No to musí být zátěž, ale jak říkala moje maminka, pro parádu musí ženská něco vydržet.
 |
| Foto: Bohuna Kopřivová |
Dvě pověsti jsou o tom, proč se takto ženy zdobí. Je to již z 11. století. 1. žena byla dcerou mořského draka a dívky si začaly vyčesávat vysoko vlasy a dlouhými krky se snaží napodobit dračí pramáti. Druhá, z kmene Padaung, hovoří o tom, že je to z důvodu, aby jim tygr neprokousl hrdlo. Ale ať to bylo jakkoliv nebo jinak, pravda je ta, že se tento zvyk dochoval i do 21. století a udržuje se stále.
(Anna Vocelová)
Téměř na všem se vydělává, zvláště, je-li to něco
zvláštního. Nemám ráda skanzeny, kde domorodci předvádějí turistům jakýsi
jejich život, nic nedělají, jen se nechávají fotit. To je pro mě dost smutné. A
tak jsme díky našemu kamarádu, který žije v Thajsku měli možnost nakouknout do
opravdového života žirafích žen v Barmě.
Za žirafími ženami v Barmě jsme pluli
Pluli jsme po řece (název?) plné kvetoucích hyacintů.,
které vypadají báječně, i když to nejsou původní rostliny, ale zanesený druh z
Jižní Ameriky, který je velice agresivní a rychle roste.
Míjeli jsme Na této řece jsou místní výjimečnost - plovoucí
zahrady, což je taková další výjimečnost. L které lidé zahrady musí
opečovávat z lodiček., vstoupit se na ně moc nedá, jen někde a strašně
se to houpá, jak jsme se přesvědčili. Do každé zahrady vedou i vrátka
zavřená na petlici, že by se tu kradlo?
Lidé Místní tam pěstují zeleninu i
kytičky. Jen se divím, že to neshnije.
Cestou po řece jsme měli několik zastávek. pak navštívili několik vesnic umístěných na
kůlech. Na kůlech zde jsou celé vesnice, a tak jsme také navštívili jednu
V jedné z nich nás uvítala tkalcovna, kde na ručních stavech tkaly se
tkalo na ručních stavech jako dříve u nás na horách v každé chalupě. Zde žily i
pracovaly ženy s tzv.žirafími krky. Tyto dámy mají na krku nasazeny
mosazné kroužky různého průměru, které jim vytvářejí jeho prodloužení. (Tady bych více popsala – aspoň
dle fotky soudím – že jsou různého průměru, že vypadají jako v přesýpacích
hodinách) Tyto zde nejsou původní obyvatelé, ale Pocházejí
z hranic s Laosem, kde je velmi nebezpečno, a tak žijí zdeproto raději
žijí zde. Sedí vzpřímeně na zemi, před sebou mají stav a tkají krásně barevné věci
(jaké? – doplnila bych
třeba, že jsem si taky jeden kobereček odnesla…). Ke tkaní se používá
používají kořen vodního hyacintu, ze kterého se po naříznutí který se nařízne a vytáhne se z něho
nit, která se spřádá a pak tká. Ženy jsou stále usměvavé, což mně vyrazilo
dech. Ačkoli mají ženy hlavu mají zafixovanou stále ve stejné poloze
a pracují takto celý den, jsou stále usměvavé. a pyšné na své zdobení. Ony
jsou na své zdobení pyšné, Chtějí mít stejné zdobení vypadat jako
jejich babičky, i když se jim to vláda snažila zakázat. jim to zakázala, ale
ony si prosadily, že chtějí mít zdobení jako jejich babičky a taky být tak
krásné. Mně to připadalo jako mrzačení těchto hezkých bytostí.
Mosazné kruhy mají na totiž nejen na krku, ale někdy se jimi zdobí i na zápěstí
a pod koleny.
Holčičkám se tyto mosazné kroužky nasazují už od Od 4 let. Aby si
krční páteř pomalu zvykala, přidávají se další vždy dvakrát do roka, a to až do
věku 16 let, kdy celá ozdoba váží až 5 kilogramů.. se tyto mosazné kroužky
nasazují dívkám a 2x do roka se přidává další, aby si pomalu zvykly. Tak se to
opakuje zhruba do věku 16 let. Dosáhne se tak Klíční kosti se tak stlačí a
krk se prodlouží až o 15 centimetrů. Připadá mi to jako mrzačení křehkých bytostí,
ale ony jsou na to hrdé. stlačení klíčních kostí a prodloužení krku až o 15
cm. Celá tato ozdoba váží až 5 kg. No to musí být zátěž, ale jak říkala
moje maminka, pro parádu musí ženská něco vydržet. Jsem ráda, že jsem ošklivá a
nepatřím mezi těch asi 40 000 lidí těchto kmenů a můžu se kdykoliv napít, či
běžet. To ony nemohou a k pití potřebují brčko a s pohybem je to pro ně
také obtížné. Pokud nemají kruhy zarostlé do kůže, mohou si je doma sundat (asi
ošetřit odřeniny), ale opatrně a v leže, ale jen opatrně vleže, aby se jim díky
mezerám vzniklým mezi obratli nezlomil vaz. O tom, zda budou chtít ozdobu
nosit, se mohou rozhodnout do 12 let, dokud krk není natažen natolik, že by to
návrat do normálu nevydržel. Také jsme se dověděli, že se o této parádě mohou
kolem 12 roku ještě samy rozhodnout, později již ne. Krk by to nevydržel, ale
prý se to v podstatě nestává.
A proč se takto ženy horského kmene Kayan zdobí? První Jedna pověst
tvrdí, že si dívky česaly vysoké drdoly a natahovaly krky proto, aby napodobily
dračí pramáti. Dvě pověsti jsou o
tom, proč se takto ženy zdobí. Je to již z 11. století. 1. žena byla dcerou
mořského draka a dívky si začaly vyčesávat vysoko vlasy a dlouhými krky se
snaží napodobit dračí pramáti. Druhá, pocházející z kmene Padaung, hlásá,
že hovoří o tom, že je to z důvodu, aby jim tygr neprokousl hrdlo.
Ať je původ jakýkoli, Ale ať to bylo jakkoliv nebo jinak, pravda je
ta, že se tento zvyk se dochoval do dnešních dní. i do 21. století a
udržuje se stále.
ŽIRAFÍ KRKY
(Zuzana Kratochvílová)
Plujeme po řece (Po jaké řece plují? Kde se místo přibližně nachází? Přiložit fotky a mapu.). Je plná kvetoucích hyacintů. Jejich vůně se mísí s parným vzduchem a je tak opojná, až se nám z ní motá hlava. I když to nejsou původní rostliny, ale byly sem zaneseny z Jižní Ameriky, vypadají božsky. Jedná se o velice invazivní a rychle rostoucí druh.
Další výjimečností vyskytující se v této oblasti jsou plovoucí zahrady. Lidé zahrady opečovávají z lodiček, vstoupit se na ně moc nedá, protože se to strašně houpá, jak jsme se sami přesvědčili.
Do každé zahrady vedou i vrátka zavřená na petlici, jako by se tu snad kradlo? Lidé tam pěstují zeleninu i kytičky. Jen se divím, že to neshnije.
Cestou po řece jsme měli několik zastávek. Na kůlech zde stojí celé vesnice a tak jsme také navštívili jednu tkalcovnu, kde se tkalo na ručních stavech, jako dříve u nás na horách v každé chalupě.
Nemám ráda skanzeny, kde domorodci předvádějí turistům jakýsi jejich život, nic nedělají, jen se nechávají fotit. To je pro mě dost smutné a je v tom jenom business. A tak jsme díky našemu kamarádovi, který žije v Thajsku, měli možnost nakouknout do opravdového života žirafích žen v Barmě.
Zde žijí i pracují ženy s tzv. žirafími krky. Mají na krku nasazeny mosazné kroužky, které jim vytvářejí jeho prodloužení. Nejedná se o původní obyvatele. Pocházejí z hranic s Laosem, kde je velmi nebezpečno, a proto žijí zde. Sedí vzpřímeně na zemi, před sebou mají stav a tkají výrazně barevné věci. Ke tkaní používají kořen vodního hyacintu, který naříznou, vytáhnou z něho nit, tu pak spřádají, obarví a z ní tkají.
Ženy jsou stále usměvavé, což mne vyrazilo dech. Hlavu mají zafixovanou stále ve stejné poloze a takto pracují celý den. Jsou na své zdobení pyšné. Přestože jim to vláda zakázala, ony si prosadily, že chtějí mít zdobení jako jejich babičky a také být tak krásné. Mně to připadalo jako mrzačení těchto hezkých bytostí. Mosazné kruhy mají na krku, někdy se jimi zdobí i na zápěstí a pod koleny. Od 4 let se tyto mosazné kroužky nasazují dívkám a 2x do roka se přidávají další a další, aby si pomalu zvykly. Tak se to opakuje zhruba do věku 16 let. Dosáhne se tak stlačení klíčních kostí a prodloužení krku až o 15cm. Celá ozdoba váží až 5kg. No, to musí být zátěž, ale jak říkala moje maminka – pro parádu musí ženská něco vydržet.
Jsem ráda, že jsem ošklivá a nepatřím mezi těch asi 40 000 lidí těchto kmenů a můžu se kdykoliv napít či běžet. To ony nemohou a k pití potřebují brčko. I s pohybem je to pro ně obtížné. Pokud nemají kruhy zarostlé, mohou si je doma sundat (asi ošetřit odřeniny), ale opatrně a vleže, aby se jim nezlomil vaz. Je známo, že orgán, který se nepoužívá, ochabne. Tak je to i s krčními svaly žen, které mají léta podpěru hlavy. Při natahování se rozšíří prostor mezi obratli a tím dojde ke zlámání vazu.
Také jsme se dozvěděli, že se o této parádě mohou kolem 12. roku ještě samy rozhodnout, později již ne. Krk by to nevydržel, ale prý se to v podstatě nestává.
Existují dvě pověsti o tom, proč se takto ženy zdobí. Obě pochází již z 11.století. První legenda hovoří o ženě, která byla dcerou mořského draka. Dívky si pak začaly vyčesávat vysoko vlasy a dlouhými krky se snažily napodobit dračí pramáti. Druhá, z kmene Padaung, hovoří o tom, že je to z důvodu, aby jim tygr neprokousl hrdlo. Ale ať už to bylo tak nebo tak, pravda je ta, že se tento zvyk dochoval i do 21. století a udržuje se stále.
Zajímalo by mě:
Jak probíhá hygiena žirafích žen?
Po jaké řece plují?
Pluli jsme po řece plné kvetoucích hyacintů[HM2] .
Na řece jsou plovoucí zahrady, což je další výjimečnost. Lidé zahrady
opečovávají z lodiček, vstoupit se na ně moc nedá, jen někde a strašně se to
houpá, jak jsme se přesvědčili. Do každé zahrady vedou i vrátka zavřená na petlici,
že by se tu kradlo? Lidé tam pěstují zeleninu i kytičky. Jen se divím, že to
neshnije.
Cestou po řece jsme udělali několik zastávek. Na kůlech jsou
zde celé vesnice. Měli jsme možnost navštívit jednu tkalcovnu, kde se tkalo na
ručních stavech jako dříve u nás na horách v každé chalupě. Zde žily i
pracovaly ženy s tzv. žirafími krky[HM3] .
Mají na krku nasazeny mosazné kroužky, které ho prodlužují. Tyto zde
nejsou původní obyvatelé, ale pocházejí z hranic s Laosem, kde je velmi
nebezpečno, a tak žijí zde.[HM4]
Sedí vzpřímeně na zemi, před sebou stav, tkají krásně barevné výrobky. Ke tkaní
se používá kořen vodního hyacintu, který se nařízne a vytáhne se z něho nit,
která se spřádá a pak tká. Ženy jsou stále usměvavé, což mně vyrazilo dech.
Hlavu mají zafixovanou ve stejné poloze a takto pracují celý den. Ony jsou na
své zdobení pyšné, vláda jim to zakázala, ale ony si prosadily, že chtějí mít
zdobení jako jejich babičky a taky být tak krásné.[HM5]
Mně to připadalo jako mrzačení těchto hezkých bytostí. Mosazné kruhy mají na
krku, někdy se jimi zdobí i na zápěstí a pod koleny.
Od čtyř let se tyto mosazné kroužky nasazují dívkám a dvakrát
do roka se přidává další, aby si pomalu zvykly. To se opakuje zhruba do věku šestnácti
let. Dosáhne se tak stlačení klíčních kostí a prodloužení krku až o 15 cm. Celá
tato ozdoba váží až 5 kg. Musí to být pro ně zátěž, ale jak říkala moje
maminka, pro parádu musí ženská něco vydržet. Jsem ráda, že nepatřím mezi asi
40 000 lidí těchto kmenů a jsem v jejich očích ošklivá. Můžu se kdykoliv
napít, či běžet. To ony nemohou. K pití potřebují brčko a pohyb je to pro
ně také obtížný. Pokud nemají kruhy zarostlé, mohou si je doma sundat (asi
ošetřit odřeniny), ale opatrně a v leže, aby se jim nezlomil vaz.[HM6]
Také jsme se dověděli, že se můžou ženy této ozdoby vzdát. Musí tak učinit
nejpozději do dvanáctého roku. Později již ne, protože by to krk nevydržel. Stane
se to však málokdy.
Existují dvě pověsti o tom, proč se takto ženy zdobí. Obě pocházejí[HM7]
již z 11. století. Podle jedné byla první žena dcerou mořského draka a dívky se
dlouhými krky a vyčesáváním vlasů snaží
napodobit svojí dračí pramáti. Podle druhé, pocházející z kmene Padaung, je to z důvodu, aby jim tygr neprokousl hrdlo.
Ale ať to bylo takto nebo jinak, pravda je, že se tento zvyk
dochoval i do 21. století a udržuje se stále.
 |
| Foto: Bohuna Kopřivová |
[HM1]nadbytečná
informace
[HM2]nadbytečná
informace
[HM3]jenom
v té tkalcovně nebo v celé oblasti?
[HM4]Jenom
v té tkalcovně nebo v celé oblasti? Kdy přesídlili? Jeto podstatná
informace? Nebylo by lepší předsunout tuto informaci k větě - Na kůlech
zde jsou celé vesnice
[HM5]začít
zákazem vlády a pak prosazením, rozsekat do kratších vět.
[HM6]Jak
se sundávají? Jsou zezadu nějak rozevírací?
[HM7]?
je to tak?
