Ztráta - napsal Matyáš Souček

Netajím se tím, že jedna z mých nejoblíbenějších zálib je stavění plastikových modelů. Zde, na rozdíl od skutečného života, jsem opravdový puntičkář. Při každé stavbě se snažím překonat dokonalost předešlého.Od realistické zeminy na podvozku, přes nejtintěrnější detaily kabelů z drátků.
Jinak tomu nebylo ani před několika lety, kdy jsem si s velkou slávou koupil model legendárního tanku Tiger.

Po několika dnech stavby se však děje katastrofa. 

„Kde je…?!“ Nenápadný leč nepostradatelný hlavní poklop věže se ztratil. Prolézám každou píď místnosti ve snaze najít nenahraditelný díl, který v průměru nemá ani centimetr. Marná snaha. Dočista se po něm slehla zem. Týdny plynou, rozdělaný Tiger leží v koutě a já již s nálezem nepočítám.

Po čase, kdy již jsou rány zhojené jdu vyvenčit psa. Jako obvykle projdu s ním les okolo obce. Na samém kraji vesnice je dětské hřiště. Na něm se nachází trochu zpustošená, stará houpací lavička, které nikdo neřekne jinak než „Americká“. Občas se sem s přáteli chodíme sednout. I dnes se zde na konci vycházky zastavím a sednu si. 

Dal bych si žvýkačku. Zašátrám tedy v kapse bundy, vytáhnu balení , ale mou nemotorností mi padá na zem. Skloním se tedy pod Americkou. Pročísnu drn trávy pod ní a… poklop! Ona centimetrová součástka, po více jak měsíci a dále jak jeden kilometr od místa ztráty. Že by vypadl z bundy je vyloučené, jak by se tam dostal?

Ano. Uznávám že příběh je vesměs banální, ale míra náhody, podivnosti a štěstí mě fascinuje dodnes.