Jsem přepracovanej. Chápeš, kámo, lidi viděj jenom ty posty na instáči, jak felím v Kempinski hotelu na Štrbským plesu, jak jezdím vymazleným stříbrným Taycanem, jak nakupuju v Dubaji, jak relaxuju v Chateau Mcely a nořím se do horskejch potoků v Alpách s Wimem Hofem.
Ale co už ty lidi neviděj, kolik je za tím vším práce. Já nemůžu chrápat do desíti, když jsem v tom hotelu třeba, jako nějakej turista, to se musíš vyfotit na balkóně nejlíp při východu slunce, abys měl dobrý světlo, aby to k něčemu vypadalo. Fuj, ty vole, co je tohle za břečku? To je nějaká Jemča Jemnice, ne? Já jsem zvyklej jedině na japonský zelený čaje. Gyokuro, znáš? To bys měl zkusit a už nebudeš chtít pít nic jinýho.
Jo, kde jsem to skončil? Už vim, že je to hrozně práce. A pak máš taky strašnou zodpovědnost, ovlivňuješ svejma myšlenkama tisíce lidí, já teda desetitíce. Já nemůžu jenom tak postnout, co mě napadne, kejvnout na každou spolupráci jako ňáká misska za zenitem, co propaguje Harmasan. Já sdílím hodnoty, chápeš? Třeba to Porsche, to je čistá elektrika a mně de vo planetu. Jako klimatická krize je průser, kámo, vo to žádná, to jen pár boomerů si ještě myslí, že se to nějak vyřeší.
A teď ta válka do toho, to je fakt depka. Já jsem měl nasmlouvaný akce v Moskvě, přednášky, vyprodaný sály. A teď to padlo. Co? Jo, jasně, přeložili mi tu knížku i do ruštiny, teda než se to tam tak kolosálně posralo.
Prostě je vokolo až moc negativní energie. Tady si lidi hrozně záviděj, hlavně ať sousedovi chcípne koza, to bysme měli mít na vlajce. Vocenit někoho, že něco fakt dokázal, vybudoval, to ne.
Nebudu ti lhát, kámo, i mě ty hejtři dohnali, úplně hotovej sem byl z tý nenávisti vůči mně. To jsem se úplně smazal ze socek na pár dní, harakiri, ty vole. Ale poučil jsem se a teď vo tom mám webinář, jak se nezbláznit z trollů a hejtrů, to si dej, to je hrozně hluboký.
Taky musíš vobčas úplně vypnout, vrátit se sám k sobě a vobnovit svý flow. Já takhle každej rok zmizím na měsíc na Bali a žiju v souladu s přírodou. A dělám úplně vobyčejný věci, třeba sbírám na pláži plastový vodpadky, jím jenom raw vegan stravu, žádnej bílej jedovatej prášek.
Cože? Ne, nemyslím kokeš, ten je v pohodě. Cukr, ty vole! To je jed.
Ale tenhle rok nejedu na Bali, ale do Nepálu. Mustang, zakázaný království, to bude jízda. Víš co, majestátný hory, to je nejvíc. Proti tý přírodě tam seš úplně malinkatej. Pokora, vole, lidem tady chybí pokora, já to furt řikám. Dokonce se setkám i s místními lámy. Lámy, sám seš lama, ty debile. Jako asi si hrábnu na dno fyzickejch i psychickejch sil, ale bude to stát za to. Hlavně si dám digitální detox. Maximálně pár storýček denně pro lidi, co nejsou na fejsu. Aby tu krásu viděli.
Hele, tady jsem si už udělal seznam věcí, co si beru, musíš bejt dobře zorganizovanej. Nepodceňovat přípravu je jedno z mejch hlavních pravidel, co učím, když koučuju. Prádlo, voblečení, samozřejmě Goretex, ekologický mejdlo Sea to summit, spacák nepotřebuju, budeme spát na slamnících. Si ze mě děláš prdel? Že je to seznam jak na školu v přírodě? Jo, mám tam i štangli vysočiny, no a co? Ty ses fakt od gymplu nezměnil, furt musíš pičovat.
Ale tak mi řekni, jak žiješ ty? Klasika, ne? Hákuješ v korporátu, rodinka, svišťové, baráček za Prahou, grilovačky v neděli? … Nekecej, ty sis vzal Magdu? Ty a Magda? No to teda respekt, brácho, to bych do tebe neřek. Ukaž fotky, jak teď vypadá, Magdička. Hmm, pěkná milfka, vona byla vždycky hot as fuck.
Počkej, ty mě ani nesleduješ na instáči?
Cvičení na téma JSEM PŘEPRACOVANÝ:
Cílem je napsat smysluplný krátký (nejlépe vtipný) příběh v krátkém časovém úseku.
V tomto cvičení (monolog, dialog, vnitřní dialog…) použijte:
1) Alespoň jednu číslovka.
2) Alespoň jeden název potraviny.
3) Alespoň jednu barva.
4) Alespoň jedno zvíře.
1) Alespoň jednu číslovka.
2) Alespoň jeden název potraviny.
3) Alespoň jednu barva.
4) Alespoň jedno zvíře.
