Milý deníčku,
Jsem tak zamilovaná. Je úžasný. Holky na vejšce mi ho budou závidět. Už je hotový učitel. Učí na gymnáziu.
Na víkend mě pozval k němu do školy. Chce mi ukázat svůj kabinet a prý se můžeme vykoupat ve vnitřním bazénu školy. Je mi jasný, o co mu jde, ale co. Aspoň to bude romantické a zážitek, který jen tak nějaká kámoška nemá.
Už se nemůžu dočkat.
SOBOTA
Májové odpoledne láká všechny ven. Sluníčko svítí, parky kvetou a vůně jara se mísí s něžnými doteky milenců. Láska je cítit na každém kroku. Jen blázen by zůstával doma a nenasával tu atmosféru, která na všechny venku útočí.
Lucie dojela ke škole, kde už na ni její vyvolený čekal. Dala si záležet, aby jí to patřičně slušelo. Lehké šatečky, které vlály kolem její štíhlé postavy, pouze zvýrazňovaly její ladný krok a dlouhé nohy. Nezapomněla ani na voděodolnou řasenku, parfém a vlasy ležérně zamotané do drdolu, který zvládne i vlhké prostředí kolem bazénu. Vypadala božsky a dobře to věděla. Chtěla udělat dojem. Byla přece tak zamilovaná.
„Ahoj Luci, páni, tobě to ale sluší,“ pronesl Pavel. Oči mu zářily, sjížděl Lucii od hlavy až k patě a zase zpátky. Nemohl se nabažit pohledu na ni. Dlouze ji políbil a ucítil její opojný parfém.
Májové odpoledne láká všechny ven. Sluníčko svítí, parky kvetou a vůně jara se mísí s něžnými doteky milenců. Láska je cítit na každém kroku. Jen blázen by zůstával doma a nenasával tu atmosféru, která na všechny venku útočí.
Lucie dojela ke škole, kde už na ni její vyvolený čekal. Dala si záležet, aby jí to patřičně slušelo. Lehké šatečky, které vlály kolem její štíhlé postavy, pouze zvýrazňovaly její ladný krok a dlouhé nohy. Nezapomněla ani na voděodolnou řasenku, parfém a vlasy ležérně zamotané do drdolu, který zvládne i vlhké prostředí kolem bazénu. Vypadala božsky a dobře to věděla. Chtěla udělat dojem. Byla přece tak zamilovaná.
„Ahoj Luci, páni, tobě to ale sluší,“ pronesl Pavel. Oči mu zářily, sjížděl Lucii od hlavy až k patě a zase zpátky. Nemohl se nabažit pohledu na ni. Dlouze ji políbil a ucítil její opojný parfém.
„Tohle dlouho nevydržim,“ prolétlo mu hlavou, „budu muset zkrátit prohlídku kabinetu na minimum a šup do bazénu.“
Jeho „šup do bazénu“ mělo v jeho mysli poněkud jinou podobu. Ještě že mu Lucie neviděla do hlavy.
Lucka ale nebyla hloupá a jaro dělalo divy i s ní.
„Tak kde tady máte ten bazén?“ zeptala se rozverně, „nemůžu se dočkat, až mi ho ukážeš.“
Lucka ale nebyla hloupá a jaro dělalo divy i s ní.
„Tak kde tady máte ten bazén?“ zeptala se rozverně, „nemůžu se dočkat, až mi ho ukážeš.“
I ona si pod pojmem bazén představovala něco zcela jiného.
Pavlův plán byl jasný. Rychle ukázat kabinet, nechat si v něm všechny důležité věci a pouze s klíčem, ručníkem a plavkami do bazénu.
Jaké bylo rozčarování, když oba zamilovaní zjistili, že nejsou sami. V bazénu už si plavala Pavlova kolegyně s manželem a dětmi.
„Jé, ahoooj, co ty tady, Radko?“ drmolil Pavel.
Pavlův plán byl jasný. Rychle ukázat kabinet, nechat si v něm všechny důležité věci a pouze s klíčem, ručníkem a plavkami do bazénu.
Jaké bylo rozčarování, když oba zamilovaní zjistili, že nejsou sami. V bazénu už si plavala Pavlova kolegyně s manželem a dětmi.
„Jé, ahoooj, co ty tady, Radko?“ drmolil Pavel.
Ani se nemohl podívat na Lucku. I přesto, že šla za ním, cítil její povzdech a zkaženou náladu. Sám na tom nebyl o moc líp.
„Chce to změnu plánu,“ pomyslel si. Jeho mozkové závity začaly šrotovat. Radce to bylo okamžitě jasné. Výraz Pavlovy tváře mluvil za vše. Její mladý kolega si přivedl doprovod v době, kdy jsou všichni venku a užívají si sluníčka. Kdo by se chtěl zavřít v podzemním bazénu školy? No kdo? Milenci přece!
„Neboj, my už se chystáme k odchodu, co rodinko? Máme toho dneska už dost, půjdeme se trošku opálit,“ zavolala Radka z bazénu a vyháněla děti i manžela z vody.
„Těší mě,“ pozdravila se s Luckou a mrkla na Pavla. Popadla klíč, který předtím Pavel položil na lavičku, a celá rodinka zmizela ve sprše. Pavel zatím Lucce ukazoval, jak je bazén úžasný, dá se polohovat dno, jak to umí ovládat a všelijak se čepýřil jako tetřev, který láká svou samičku k páření.
Po pár minutách bylo slyšet zabouchnutí dveří, to jak rodinka opustila šatnu.
Pavlův plán se vracel do původních kolejí. Teď už stačí jenom zamknout dveře zevnitř a nechat klíč v zámku. Kdyby někdo přišel, tak na ně zabouchá. Pavel už by pak pouze předstíral, že se to stalo omylem, že zapomněl klíč v zámku. Jenže kde je klíč?
„Luci, ty jsi brala klíč?“
„Jaký klíč?“
„No ten, kterým jsem otevíral dveře sem k bazénu.“
„Ne, proč bych brala tvůj klíč?“
„No protože ho teď nemůžu najít?“
„Nenechal jsi ho v šatně?“
Pavel přešel od bazénu přes sprchu do šatny a zpátky, ale klíč nikde. A dveře navíc zamčené. Vrátil se do šatny a vzal za kliku. Zamčeno. Chytrá kolegyně mu chtěla dopřát soukromí a zamkla. Zamkla ale jeho klíčem, protože ten svůj měla na dně batohu pod hordou ručníků jejich početné rodinky.
Pavlovi došlo, co se stalo. Má jí to říct nebo nemá? Může využít situace a dělat jako by nic. Nikde nikdo, zamčeno, prakticky téměř podle plánu. Ale pouze téměř. Jsou sice sami a zamčení, ale taky bez jídla, mobilů a jakéhokoliv spojení s okolním světem. Když jí to řekne hned, bude naštvaná a nic nebude. Když jí to hned neřekne, možná něco bude, ale on pak bude za pitomce, lháře a chlapa zneužívajícího situace, což by mohlo znamenat, že už nic nebude do budoucna a to jednou provždy.
„Do prdele, do prdele, do prdele, Pavle, mysli,“ křičel na sebe v duchu Pavel.
„Tak jak je to s tím klíčem?“ zavolala zatím Lucka od bazénu. Seděla už na kraji a máchala si ležérně nohy ve vodě.
Pavel k ní přistoupil zezadu. Teď se ukáže, jestli má slečna smysl pro humor. Objal ji, lehce políbil na krk a zašeptal: „Máme tady malý problém.“ Lucka vzrušená polibkem jen odvětila: „ Já bych raději něco velkého.“
„No, může to být i velké, podle toho, z jakého úhlu se na to budeme dívat,“ pokračoval Pavel.
Lucce zatím pořád nic nedocházelo. Omámená blízkostí a doteky svého milého ani tak neprokazovala svůj smysl pro humor jako neschopnost racionálně uvažovat.
„Opravdu? A jak velké to může být?“ snažila se povzbudit a vydráždit muže, v jehož náručí už si představovala budoucí dlouhé chvíle.
„No, jde o to, že jsme tu jaksi zamčeni a není zcela jasné, na jak dlouho, Lucinko.“
„To zní skvěle, pokračuj,“ špitla Lucka a tetelila se nad tím, jak jí Pavel něžně říká Lucinko.
„Takže záleží jen na nás, jak si ten společný čas zkrátíme a užijeme, protože nejspíš nemáme kam spěchat.“
„To opravdu nemáme, tak už nemluv a pojď se mnou do vody,“ řekla Lucka a seskočila z hrany a začala plavat. Pavel jako správný tělocvikář přes ni skočil vzorovou šipku do vody a počkal na ni uprostřed bazénu. Když k němu doplavala, vášnivě ji políbil.
„Jen se bojím, abys pak neměla hlad.“
„Myslíš po sexu? Tak s tím počítej, to bývám hladová,“ chtěla mu Lucka dokázat, že je dračice a že to bude stát za to.
„Já myslel spíš obecně, protože není jasné, jak dlouho tu budeme zamčení.“
V tom to Lucce začalo docházet. „Jak to není jasné? Copak ty nemáš klíč?“ opadl jí úsměv z roztoužených rtů a vytřeštila oči.
„No nemám, asi ho omylem odnesla Radka a pak nás ještě zamkla,“ řekl Pavel s výrazem nevinného štěněte. Stále Lucii objímal a nečekal její reakci.
„To si děláš prdel? Takže jsme tu jen tak? Uvnitř školy? V sobotu? Takže když nikdo nepříde, tak nás najdou třeba až v pondělí?“ hystericky ječela ta úchvatná bytost, která ještě před chvilkou byla roztouženou bohyní a teď se z ní stávala řvoucí saň.
„Tak snad někdo přijde, ne? Je sobota, přece.“
„A kdo by tak asi chodil? Venku je nádherně, všichni normální lidi jsou venku, jenom debil by byl zalezlej v ňákym vnitřnim bazénu. A já kráva s nim,“ mlela si Lucie dál tu svou. Měla mysl zatemněnou úzkostí. Neměla ráda dlouhé pobývání v uzavřených prostorách, navíc v podzemí bez denního světla.
Vylezla z bazénu a hledala možnosti úniku. Vchod byl pouze dveřmi přes sprchy a šatnu.
Lucie pobíhala sem a tam, panika ji zcela prostoupila. Pavel se ji snažil uklidňovat, chlácholit, ale nic nepomáhalo. Nakonec ji násilím osprchoval ve studené vodě, což jediné zabralo. Plačící a zabalenou do ručníku ji pak objímal a hladil, dokud se jí nezklidnil dech. Byla to dobrá lekce první pomoci pro učitele tělocvikáře.
Ani ve snu ho nenapadlo, jak může jeho plán skončit. A jak se může jedna křehká žena proměnit během pár sekund. Nejdřív si říkal, že s takovou ženskou už nechce mít nic společného, protože její reakci nečekal. Pak mu jí bylo líto a obviňoval sebe, protože ona za to přece nemůže.
Ostatně na přemýšlení měli oba dost času. U bazénu strávili celých 9 hodin. Až v noci po hodinách hledání čehokoli, co by mohlo rozbít vchodové dveře, napadlo Pavla, že použije úchyty, které umožňovaly posouvat pohyblivé dno bazénu. Tak dlouho s nimi pak tloukl do dveří, až vylomil zámek.
Jakmile společně vstoupili do chodby školy, spustil se alarm. Bezpečnostní služba včetně policie byla na místě během pár minut.
„Okamžitě k zemi, lehněte si na zem a ruce za hlavu,“ křičeli policisté a mířili na milence nabitými zbraněmi.
„Já jsem učitel, učím na téhle škole,“ volal Pavel a doufal, že to u Lucky nespustí další panickou reakci. Naštěstí adrenalin a závan čerstvého vzduchu udělali své a Lucka jen vystrašeně ležela na podlaze.
Po chvíli vysvětlování, návštěvě kabinetu, doložení dokladů totožnosti a potvrzení, že se jedná o kantora a jeho přítelkyni, byli oba milenci propuštěni.
„Neboj, my už se chystáme k odchodu, co rodinko? Máme toho dneska už dost, půjdeme se trošku opálit,“ zavolala Radka z bazénu a vyháněla děti i manžela z vody.
„Těší mě,“ pozdravila se s Luckou a mrkla na Pavla. Popadla klíč, který předtím Pavel položil na lavičku, a celá rodinka zmizela ve sprše. Pavel zatím Lucce ukazoval, jak je bazén úžasný, dá se polohovat dno, jak to umí ovládat a všelijak se čepýřil jako tetřev, který láká svou samičku k páření.
Po pár minutách bylo slyšet zabouchnutí dveří, to jak rodinka opustila šatnu.
Pavlův plán se vracel do původních kolejí. Teď už stačí jenom zamknout dveře zevnitř a nechat klíč v zámku. Kdyby někdo přišel, tak na ně zabouchá. Pavel už by pak pouze předstíral, že se to stalo omylem, že zapomněl klíč v zámku. Jenže kde je klíč?
„Luci, ty jsi brala klíč?“
„Jaký klíč?“
„No ten, kterým jsem otevíral dveře sem k bazénu.“
„Ne, proč bych brala tvůj klíč?“
„No protože ho teď nemůžu najít?“
„Nenechal jsi ho v šatně?“
Pavel přešel od bazénu přes sprchu do šatny a zpátky, ale klíč nikde. A dveře navíc zamčené. Vrátil se do šatny a vzal za kliku. Zamčeno. Chytrá kolegyně mu chtěla dopřát soukromí a zamkla. Zamkla ale jeho klíčem, protože ten svůj měla na dně batohu pod hordou ručníků jejich početné rodinky.
Pavlovi došlo, co se stalo. Má jí to říct nebo nemá? Může využít situace a dělat jako by nic. Nikde nikdo, zamčeno, prakticky téměř podle plánu. Ale pouze téměř. Jsou sice sami a zamčení, ale taky bez jídla, mobilů a jakéhokoliv spojení s okolním světem. Když jí to řekne hned, bude naštvaná a nic nebude. Když jí to hned neřekne, možná něco bude, ale on pak bude za pitomce, lháře a chlapa zneužívajícího situace, což by mohlo znamenat, že už nic nebude do budoucna a to jednou provždy.
„Do prdele, do prdele, do prdele, Pavle, mysli,“ křičel na sebe v duchu Pavel.
„Tak jak je to s tím klíčem?“ zavolala zatím Lucka od bazénu. Seděla už na kraji a máchala si ležérně nohy ve vodě.
Pavel k ní přistoupil zezadu. Teď se ukáže, jestli má slečna smysl pro humor. Objal ji, lehce políbil na krk a zašeptal: „Máme tady malý problém.“ Lucka vzrušená polibkem jen odvětila: „ Já bych raději něco velkého.“
„No, může to být i velké, podle toho, z jakého úhlu se na to budeme dívat,“ pokračoval Pavel.
Lucce zatím pořád nic nedocházelo. Omámená blízkostí a doteky svého milého ani tak neprokazovala svůj smysl pro humor jako neschopnost racionálně uvažovat.
„Opravdu? A jak velké to může být?“ snažila se povzbudit a vydráždit muže, v jehož náručí už si představovala budoucí dlouhé chvíle.
„No, jde o to, že jsme tu jaksi zamčeni a není zcela jasné, na jak dlouho, Lucinko.“
„To zní skvěle, pokračuj,“ špitla Lucka a tetelila se nad tím, jak jí Pavel něžně říká Lucinko.
„Takže záleží jen na nás, jak si ten společný čas zkrátíme a užijeme, protože nejspíš nemáme kam spěchat.“
„To opravdu nemáme, tak už nemluv a pojď se mnou do vody,“ řekla Lucka a seskočila z hrany a začala plavat. Pavel jako správný tělocvikář přes ni skočil vzorovou šipku do vody a počkal na ni uprostřed bazénu. Když k němu doplavala, vášnivě ji políbil.
„Jen se bojím, abys pak neměla hlad.“
„Myslíš po sexu? Tak s tím počítej, to bývám hladová,“ chtěla mu Lucka dokázat, že je dračice a že to bude stát za to.
„Já myslel spíš obecně, protože není jasné, jak dlouho tu budeme zamčení.“
V tom to Lucce začalo docházet. „Jak to není jasné? Copak ty nemáš klíč?“ opadl jí úsměv z roztoužených rtů a vytřeštila oči.
„No nemám, asi ho omylem odnesla Radka a pak nás ještě zamkla,“ řekl Pavel s výrazem nevinného štěněte. Stále Lucii objímal a nečekal její reakci.
„To si děláš prdel? Takže jsme tu jen tak? Uvnitř školy? V sobotu? Takže když nikdo nepříde, tak nás najdou třeba až v pondělí?“ hystericky ječela ta úchvatná bytost, která ještě před chvilkou byla roztouženou bohyní a teď se z ní stávala řvoucí saň.
„Tak snad někdo přijde, ne? Je sobota, přece.“
„A kdo by tak asi chodil? Venku je nádherně, všichni normální lidi jsou venku, jenom debil by byl zalezlej v ňákym vnitřnim bazénu. A já kráva s nim,“ mlela si Lucie dál tu svou. Měla mysl zatemněnou úzkostí. Neměla ráda dlouhé pobývání v uzavřených prostorách, navíc v podzemí bez denního světla.
Vylezla z bazénu a hledala možnosti úniku. Vchod byl pouze dveřmi přes sprchy a šatnu.
Lucie pobíhala sem a tam, panika ji zcela prostoupila. Pavel se ji snažil uklidňovat, chlácholit, ale nic nepomáhalo. Nakonec ji násilím osprchoval ve studené vodě, což jediné zabralo. Plačící a zabalenou do ručníku ji pak objímal a hladil, dokud se jí nezklidnil dech. Byla to dobrá lekce první pomoci pro učitele tělocvikáře.
Ani ve snu ho nenapadlo, jak může jeho plán skončit. A jak se může jedna křehká žena proměnit během pár sekund. Nejdřív si říkal, že s takovou ženskou už nechce mít nic společného, protože její reakci nečekal. Pak mu jí bylo líto a obviňoval sebe, protože ona za to přece nemůže.
Ostatně na přemýšlení měli oba dost času. U bazénu strávili celých 9 hodin. Až v noci po hodinách hledání čehokoli, co by mohlo rozbít vchodové dveře, napadlo Pavla, že použije úchyty, které umožňovaly posouvat pohyblivé dno bazénu. Tak dlouho s nimi pak tloukl do dveří, až vylomil zámek.
Jakmile společně vstoupili do chodby školy, spustil se alarm. Bezpečnostní služba včetně policie byla na místě během pár minut.
„Okamžitě k zemi, lehněte si na zem a ruce za hlavu,“ křičeli policisté a mířili na milence nabitými zbraněmi.
„Já jsem učitel, učím na téhle škole,“ volal Pavel a doufal, že to u Lucky nespustí další panickou reakci. Naštěstí adrenalin a závan čerstvého vzduchu udělali své a Lucka jen vystrašeně ležela na podlaze.
Po chvíli vysvětlování, návštěvě kabinetu, doložení dokladů totožnosti a potvrzení, že se jedná o kantora a jeho přítelkyni, byli oba milenci propuštěni.
NEDĚLE – ZÁPIS DO DENÍČKU
Milý deníčku,
Včerejšek byl neuvěřitelný. Sice jsem čekala něco úplně jiného, ale tolik vzrušení, napětí a adrenalinu asi dlouho nezažiju. Pavel je skvělý. Teda nevím, jestli po všech stránkách, ale to snad brzy zjistím. Holky už mi teď nebudou věřit, co se dá zažít během jednoho sobotního odpoledne…
Milý deníčku,
Včerejšek byl neuvěřitelný. Sice jsem čekala něco úplně jiného, ale tolik vzrušení, napětí a adrenalinu asi dlouho nezažiju. Pavel je skvělý. Teda nevím, jestli po všech stránkách, ale to snad brzy zjistím. Holky už mi teď nebudou věřit, co se dá zažít během jednoho sobotního odpoledne…
