Jsem přepracovaná - napsala Jana Bednářová

Nastartovaná bílá služební škodovka, tiše přede u závory vjezdu do školy. Vrátný má sklopenou hlavu nad mobilem, naštěstí.
,,Aspoň na mě nemluví. Jsem vyděšená a mluvím nahlas, sama pro sebe, no super, je mi čtyřicet a já trpím samomluvou.
Co to bylo? Ty jo, ty seš fakt marná, co blbneš, zase si myslíš, že spasíš svět? Vždyť je to každému jedno, co pro školu děláš, všichni už jsou dávno doma. A jen zdržuješ vrátného. Vlastně ne, dnes ne, mají kroužek kováři, to bude školu zavírat až za hodinu. To je jedno, jsi prostě blbá. Vůbec na sebe nemyslíš, jen na druhé a na svou práci. 

Kolikrát už sis dala předsevzetí, že budeš pracovat jen do výše svého platu a nebudeš svými nápady plýtvat, když si je pak lidé z vedení berou za své.
Teď se hlavně zklidni a zkus se někdy řídit úslovím, které tak často používáš, no ano, to, že ,,aktivní blbec je horší než třídní nepřítel.“ 

Nebožko pilná, měla jsi se na to vykašlat, poslat někoho jiného, nebo se prostě omluvit. Furt někomu radíš, jak je přednější zdraví, rodina, ne práce a děláš to přesně naopak. Ty jo, jsi fakt nepoučitelná, jsi jak blondýna na kruháči. Nestačí ti to jednou, klidně si to zopákni, jednou dvakrát, třikrát. Hlavně už nedělej tu stejnou chybu, posuň se trochu. Furt něco čteš o work-life balance a kde to je? V nedohlednu, že?“

Hlavou ji probíhá, vše, co situaci předcházelo.
,,Tento týden to byla moje třetí služební jízda. Každý den ráno od půl sedmé v práci, o půl čtvrté odjezd na další školu, vzdálené většinou do dvaceti kilometrů, za desítkami žáků, jejich rodiči a výchovnými poradci. Spánek asi tři hodiny denně. Těch přesčasů a nevybraných hodin, bože.
A teď jsem na poslední křižovatce před školou vjela do protisměru, vjela jsem do pruhu pro odbočující auta. Jak se to mohlo stát? Jezdím tady skoro denně. Už když jsem tam mířila, věděla jsem si, že je něco špatně. Zpátečka a rychle pryč, a ani jsem se neohlédla, vycouvala a najela jsem do správného pruhu. Ještě, že toho pošmourného listopadového večera nebyl provoz, nevím, jak by to dopadlo za plného provozu tak frekventované silnice. Delisa, má oblíbená oplatka s hořkou čokoládou. Zachránkyně při náročných pracovních dnech, která mě nakopne a povzbudí místo kávy. Má zachránkyně sjela při těch manévrech pod sedadlo spolujezdce. Ty seš Jano fakt blbá, kvůli ,,tajli“ jsi ji nesnědla a teď tohle, takováto nepozornost, mohla tě trochu nakopnout, probrat. Jsem přepracovaná, utahaná jako kůň.
Můj milý strážný anděli, slibuji, od zítřka to budu dělat jinak, změním to.

Od zítřka trvá už tři roky.
Čtyři měsíce si oplatku Delisu s hořkou čokoládou občas dávám, jen tak na chuť ke kávě.
Dva měsíce jsem bez zaměstnání, vyždímaná jak citrón řeším spoustu zdravotních problémů, svět jsem nespasila a nikoho to nezajímá.
Můj milý strážný anděli, od zítřka...

Stručná verze příběhu:

Je osmnáct třicet, čtvrtek 4. listopadu roku 2019. 

Oplatka s hořkou čokoládou, Delisa, mi padá z rukou pod sedadlo bílého služebního auta, jsem utahaná jako kůň.

 

Zadání:

1. Sice se stále snažíme, aby naši účastnící psali dramatičtěji, aby konflikty byly ničivé, dialogy uvěřitelné a závěry strhující, ale... není na škodu si vyzkoušet psaní takzvaného proudu vědomí. Ponořit se do hlavy úplně obyčejného člověka v úplně běžný den jeho života, podobně, jako to udělala impresionistická spisovatelka Virginia Wolf v Paní Dallowayové.
Takže vyberte si postavu a popište běžnou hodinu v jejím životě. Nevybírejte si dobu, kdy se postavě stalo něco významného (např. spáchala vraždu nebo se zamilovala). Místo toho si vyberte obyčejnou hodinu v životě člověka, kde se nic zvlášť důležitého neděje. Ale snažte se o svém hrdinovi napsat co nejvíce podrobností, včetně vzpomínek nebo flashbacků, které vyprovokovala například vůně nebo zaslechnutá poznámka, písnička... (Omezením časového úseku - jedna hodina - získáte strukturu, která se nespoléhá na zápletku, ale pokud zahrnete významné detaily, můžete být příjemně překvapeni, kolik toho o postavě můžete získat.)

Zároveň zkuste formulovat jednou větou, o čem váš příběh je.