tak jí přeji hlavně zdraví, ať je čím dál veselejší.
Od cihličky k cihle jdeme postupně a pomaličku,
můžem si psát, už co chceme, když tedy zvládnem bajčičku.
Flinty na zdi vymýtíme, i když to jde někdy ztuha,
trefný název vymyslíme, pochvala je totiž vzpruha.
Ocelové má snad nervy, nikdy jí nic nebrání,
aby zase plna vervy nutila nás k škrtání.
Kdo dýl píše, ten víc maže, Dana zvedá nároky,
shit-detektor pětkrát ba že, jsme snad psaní otroky?
Jistě že jsme, ale šťastně, byť to mozek zavaří,
lebedíme si pak slastně, když se textík podaří.
Daně patří velké díky, nejen že dnes oslavuje,
naučila nás od píky, jak se čtivé dílko kuje.
