V ten osudný den jsme byli kousek odtud, svítilo slunce, obloha byla čirá jako ranní rosa a byli slyšet zpívající ptáčci. Ty jsi byl opilý, my tě potkali, ale nic jsme neudělali, neřešili jsme to, i když jsme měli. Večer jsme šli ven, ale bez tebe. Nereagoval jsi a nezvedal telefon, asi jsi chtěl být sám...
Je to již dlouhá doba a já se smířila s realitou. Občas na tebe vzpomínáme. Snad jsi šťastný a jednou se nahoře potkáme, znovu jako nerozlučná parta.
