Poprvé venkovan a měšťák - napsala Jasmin Carmel

Jednou pozval městský zbohatlík svého přítele z venkova k sobě do velkoměsta. Sotva sedlák v kalhotách umazaných od bláta dorazil, přivítal ho ve svých dveřích ve skvělém obleku s kravatou. ,,Vítej příteli,“ pozdravil ho. ,,Pojď dál, vstup do mého království.“

Boháč poručil služebné, ať jim udělá čaj a chvíli si povídali. Po nějaké době jim další služebnictvo doneslo oběd-ústřice a chobotničky. Vypadalo to chutně a hospodář už se do nich chtěl pustit, když v tom se mu na talíři jeden z malých hlavonožců pohnul. Sedlák div leknutím nespadl ze židle.
,,To jídlo…“ koktal vyděšeně. ,,To jídlo se hejbe!“
,,Samozřejmě,“ odvětil klidně jeho přítel. ,,V tom je to zajímavé. Chobotničky se jedí syrové a zaživa. Je to zábava.“
,,Zábava?!“ nechápal venkovan. ,,Tímhle se tady u vás bavíte?!“
,,Neboj příteli, zvykneš si.“
Sedlák o tom pochyboval ale už se nehádal. Chobotniček ani ústřic se však po celou dobu jídla ani nedotkl, spokojil se s kusem chleba s máslem a jeho přítel mu to nevymlouval. Po jídle si chtěli oba odpočinout a měšťák navrhl: ,,Pojďme si zahrát šachy!“
,,Cože?“ nechápal druhý muž. ,,Ani nevím, jak se to hraje!“
,,To se naučíš,“ opáčil druhý. ,,Jdeme hrát!“
Po hodině a půl se hospodáři pomalu začínali klížit oči.
,,Je tady nuda,“ prohlásil. ,,Nedá se tu dělat něco jiného?“
,,To víš že ano!“ vykřikl jeho přítel nadšeně. ,,Jdeme do města!“
,,Budete si přát limuzínu, pane?“ zeptala se služebná.
,,Ne,“ rozhodl měšťák. ,,Půjdeme pěšky.“
Sotva vyšli z domu, chtěl venkovský prosťáček přejít silnici. Vtom spatřil, jak se na něj řítí gigantická černá dodávka a za sklem na něj křičí a gestikuluje rozezlený řidič. Sedlák už se viděl v rakvi, když ho náhle na poslední chvíli jeho kamarád strhl na stranu. Venkovan nemohl šokem ani promluvit, měl pocit, že se mu rozskočí srdce.
,,To… to je tady takovejhle provoz pořád?“ zeptal se roztřeseně.
,,Jo,“ odpověděl mu naštvaně jeho přítel. ,,A právě proto tady každý ví, že na červenou se do silnice neleze! Co tě to prosím tě napadlo?!“
Sedlák se dostatečně vydýchal a pak řekl: ,,Příteli, tohle není pro mě. Vy jste tady asi zvyklí na to, že jídlo vám leze ven z talíře, celé dny se nudíte a každý den vám hrozí přejetí autem. Já se však nehodlám každý den takhle stresovat. Díky za všechno ale já se vracím tam, kam patřím. Sbohem!“
S těmi slovy se sebral a odešel domů.

Poučení: Všude dobře, tam kde to znáš, nejlíp.