„Posaďte se mladý muži, snad byste tu jen tak nestál.“
Hbitě mě obešel a jal se obsluhovat kuchyň.
„Uvařil jsem kávu kdybyste chtěl.“ Odvrátil jsem zrak od hvězdy a sedl jsem si do křesla. “Ne děkuji, možná později.“ Mužík pokýval hlavou a sám si nalil šálek. „Pane Shore, ve vašem dopise…“ „Říkejte mi Bille, prosím.“ naléhal.
„Dobrá tedy, Bille, ve vašem dopise stálo že pro mě máte příběh.“ Bill se posadil a usmál se. „Oh ano, víte, pane Seale, čtu vaše noviny, hlavně tedy vaše sloupky. Zajímavé příběhy z mé doby. Rád se tím vracím do dob kdy jsem byl ještě mlád a nepráchnivěli mi kosti.“ chraptivě se zasmál a usrkl ze své kávy.
„A myslíte si že váš příběh bude pro naše čtenáře zajímavý?“ podíval jsem se na Billa vážně. „Ano ano, myslím že můj příběh je vskutku zajímavý…“ na pár sekund se odmlčel a zíral kamsi za mě, přes mě. „Možná i trochu poučný.“ dodal a v jeho hlase byl nádech smutku. Přikývl jsem hlavou. Vytáhl jsem z pod stolu svůj kufr a z něj těžký audio rekordér do kterého jsem vložil pásku. Rozmístil jsem dva stříbrné mikrofony na stůl a podíval se na Billa jestli je připraven. „Copak to tu máte za hračku?“ zeptal se zmateně.
Hbitě mě obešel a jal se obsluhovat kuchyň.
„Uvařil jsem kávu kdybyste chtěl.“ Odvrátil jsem zrak od hvězdy a sedl jsem si do křesla. “Ne děkuji, možná později.“ Mužík pokýval hlavou a sám si nalil šálek. „Pane Shore, ve vašem dopise…“ „Říkejte mi Bille, prosím.“ naléhal.
„Dobrá tedy, Bille, ve vašem dopise stálo že pro mě máte příběh.“ Bill se posadil a usmál se. „Oh ano, víte, pane Seale, čtu vaše noviny, hlavně tedy vaše sloupky. Zajímavé příběhy z mé doby. Rád se tím vracím do dob kdy jsem byl ještě mlád a nepráchnivěli mi kosti.“ chraptivě se zasmál a usrkl ze své kávy.
„A myslíte si že váš příběh bude pro naše čtenáře zajímavý?“ podíval jsem se na Billa vážně. „Ano ano, myslím že můj příběh je vskutku zajímavý…“ na pár sekund se odmlčel a zíral kamsi za mě, přes mě. „Možná i trochu poučný.“ dodal a v jeho hlase byl nádech smutku. Přikývl jsem hlavou. Vytáhl jsem z pod stolu svůj kufr a z něj těžký audio rekordér do kterého jsem vložil pásku. Rozmístil jsem dva stříbrné mikrofony na stůl a podíval se na Billa jestli je připraven. „Copak to tu máte za hračku?“ zeptal se zmateně.
„To je audio rekordér, nahraje to váš hlas. Je to snadnější než si to celé psát.“
Starý muž nevěřícně zakroutil hlavou. „Za našich dob byste na něco takovýho potřeboval celou místnost a ne jen kufr,“ usmál se.
„Dobrá tedy, jste připraven Bille?“
„Ano, pane.“ Opřel se do křesla a udělal si pohodlí. Tlačítkem jsem zapnul zařízení a kotoučky pásku se začaly točit.
„5. května 1943, Wichita, Kansas, pro Kansas Daily Tribune, Johnatan Seal. Přestavte se prosím a řekněte mi něco o sobě.“ Bill se na mě chvíli s úsměvem koukal, třídil si myšlenky, a potom začal. „Moje jméno je Bill Shore. Je mi osmdesát let a v letech 1881 až 1912 jsem působil jako šerif v Midway county v Jižním Texasu,“ hrdě prohlásil. „Dobře, teď mi řekněte váš příběh.“
„Budu to muset vzít trochu… no dejme tomu trochu oklikou. Aby to dávalo smysl, víte?“ souhlasně jsem pokýval hlavou. „Jistě, nemusíme nikam spěchat.“ Bill odložil kávu a začal přemýšlet. „Bylo to někdy kolem roku 1883. To už jsem byl dva roky v úřadu. Midway county nebylo tehdá žádný velký okres. Vlastně to bylo jen jedno město a poušť.“
„Ano, pane.“ Opřel se do křesla a udělal si pohodlí. Tlačítkem jsem zapnul zařízení a kotoučky pásku se začaly točit.
„5. května 1943, Wichita, Kansas, pro Kansas Daily Tribune, Johnatan Seal. Přestavte se prosím a řekněte mi něco o sobě.“ Bill se na mě chvíli s úsměvem koukal, třídil si myšlenky, a potom začal. „Moje jméno je Bill Shore. Je mi osmdesát let a v letech 1881 až 1912 jsem působil jako šerif v Midway county v Jižním Texasu,“ hrdě prohlásil. „Dobře, teď mi řekněte váš příběh.“
„Budu to muset vzít trochu… no dejme tomu trochu oklikou. Aby to dávalo smysl, víte?“ souhlasně jsem pokýval hlavou. „Jistě, nemusíme nikam spěchat.“ Bill odložil kávu a začal přemýšlet. „Bylo to někdy kolem roku 1883. To už jsem byl dva roky v úřadu. Midway county nebylo tehdá žádný velký okres. Vlastně to bylo jen jedno město a poušť.“
Znovu se zasmál svým chraplákem až se rozkašlal.
„Měl jsem tehdy jednu vážnou známost. Nebyly jsme manželé ale plánovali jsme spolu život někde kde bude pěkně, víte. Midway county a město Freewater ve kterým jsme bydleli, nebylo úplně to nejhezčí místo pod sluncem. Venkov. No a Sophia… teda takhle ta dívka se jmenovala Sophia, Sophia Daltonová. No a Sophia vždycky snila o městě. Takže jsme se domluvili že pověsím hvězdu na hřebík a přestěhujeme se do New Yorku. Mě to bylo fuk kde budu, hlavně že budu s ní.“
Bill se odmlčel a jen tak smutně koukal do šálku kafe. Pak jakoby chtěl zahnat vnitřní chmury a dodal: „To víte, pane, blondýnka, hezký úsměv, velká prsa… co víc by chlap jako já mohl chtít?“
Lišácky na mě mrkl a pokračoval ve vyprávění. „Šetřily jsme pěkných pár let než jsme měli dost peněz na to abychom se tam přestěhovali. Problém byl můj odstup z úřadu šerifa. Musel jsem pak po podání výpovědi čekat ještě půl roku než by za mě byla vybraná náhrada a tak dále… znáte to, ouřady a papíry. To je doteď. Já jsem rád že jsem se naučil číst. Jo, kdyby to bylo o padesát let dřív tak bych se prostě jen sbalil a jel pryč. Lidi by si někoho za šerifa dosadili ale takhle jsem měl ještě půl roku. Vymysleli jsme teda že Sophia pojede do New Yorku napřed a připraví to tam pro nás.“
Všiml jsem si jak Bill křečovitě svírá opěradlo křesla a nervózně podupává. „Takže Sophia odjela do New Yorku?“
Bill se hořce uchechtl: „Dejme tomu. Víte tehdy to nebylo jen tak, někoho dostat s celým majetkem z Texasu do New Yorku. Byla to cesta tak na týden. A to muselo jít všechno hladce.“
„Takže teď jsme v jakém roce?“ zeptal jsem se abych měl jasnou časovou osu. Bill zapátral v paměti. „To bylo, pane, jaro roku 1885.“
„Dobře, pardon za přerušení, říkal jste že cestovaní tehdy bylo složité.“
„Dobře, pardon za přerušení, říkal jste že cestovaní tehdy bylo složité.“
Bill přikývl. „To ano. Museli jsme Sophii nějak dostat do Louisiany, odkud by jela vlakem do Californie. Tam by nasedla na parník do NW. Největší problém byl se dostat z Freewater do Louisiany. Auto jsem tehdy viděl jen na obrázku. Takže jsme potřebovali dostavník. Nabídl se nám…“
Bill se znovu odmlčel a tentokrát stiskl opěrku židle tak že jsem se divil že ji neulomil. „... nabídl se nám Ethan Sharp,“ procedil mezi zuby. „Byl to farmář, který žil na okraji Midway county. Všichni ho měli rádi, zdál se jako férovej chlap, měl milou ženskou, takže jsem si řekl proč ne. Prej ji doveze na hranice a tam si ji vyzvedne jeho synovec který ji vezme dál. Byly jsme u nich dokonce na večeři. Všechno bylo v pořádku, jen když jsme odcházeli tak jsem si něčeho všiml. Byla tam krvavá skvrna. U vchodu v rohu dveří. Sharp řekl že to udělal pes, že mu jeho žena dala kus masa v kuchyni a čokl udělal bordel. Řekl jsem si: no co … pes. Zaplatil jsem mu a domluvili se na cestě. Sbalili jsme, dal jsem jí všechny peníze a další den odjížděla.“
Bill pomalu otočil hlavou a hleděl z okna.
„Když nastupovala do vozu měla na sobě zelené šaty a vínové kožené boty na podpatku. Nikdy nebyla tak šťastná jako tehdy. Byla překrásná.“ Usmál se a chvíli jsem přemýšlel jestli se rozpláče. Nakonec se otočil a prostě řekl: „No, a tehdy jsem ji viděl naposled.“
Vzal kávu a napil se.
„To je vše?“ otázal jsem se s lehkým zklamáním v hlase.
„Vůbec ne, tohle byl teprv začátek. To důležitý se stalo o dva měsíce později. Přišel mi totiž dopis. Od ní. Byly v něm moje peníze. Napsala mi že je jí to líto ale našla si někoho jinýho a je vdaná. Že by město stejně nebylo místo pro mě a že je konec. Vůbec jsem to nechápal.“
„Co jste dělal?“
„No co by? Byl jsem zdrcený. Týden na to jsem poslal do Austinu dopis a stáhl svojí výpověď. Zůstal jsem u šerifovaní.“ Upřímně jsem začal pochybovat že bude mít staříkův příběh nějakou složitější poentu. Pak ale začal být příběh zajímavější.
„No co by? Byl jsem zdrcený. Týden na to jsem poslal do Austinu dopis a stáhl svojí výpověď. Zůstal jsem u šerifovaní.“ Upřímně jsem začal pochybovat že bude mít staříkův příběh nějakou složitější poentu. Pak ale začal být příběh zajímavější.
„Jdu si takhle o tři měsíce později po městě. Už chci vejít do krámu a v tom narazím do Marie Sharpové. Manželky Ethana. Pozdravil jsem ji, pověděli si jaký je hezký počasí a podobný kecy. Z papírový tašky co nesla v náručí ji vypadla konzerva. Schýbnu se a co nevidím. Vínové kožené boty na podpatku.“
„Jako měla Sophie?“
„Ne to byly ony, pane Seale. Sophiiny boty. Dělal jsem jakoby nic ale sledoval jsem ji pak až k jejímu domu. Měl jsem takový tušení že je něco špatně. Seděl jsem tam na kopci snad … pf… šest hodin. Když tu najednou, akorát když se začínalo stmívat, otevřeli se dveře a vyšel Sharp. Táhl za sebou pytel na brambory, ve kterým brambory rozhodně nebyli. Nechával za sebou pěkně tlustou krvavou čáru. Táhl ten pytel někam za dům. Vzal jsem zbraň a šel dolů. Obešel jsem dům a šel za řekou krve. Vedla do stodoly za domem. Vešel jsem tam a to co jsem viděl… pane Seale já…“
„Jako měla Sophie?“
„Ne to byly ony, pane Seale. Sophiiny boty. Dělal jsem jakoby nic ale sledoval jsem ji pak až k jejímu domu. Měl jsem takový tušení že je něco špatně. Seděl jsem tam na kopci snad … pf… šest hodin. Když tu najednou, akorát když se začínalo stmívat, otevřeli se dveře a vyšel Sharp. Táhl za sebou pytel na brambory, ve kterým brambory rozhodně nebyli. Nechával za sebou pěkně tlustou krvavou čáru. Táhl ten pytel někam za dům. Vzal jsem zbraň a šel dolů. Obešel jsem dům a šel za řekou krve. Vedla do stodoly za domem. Vešel jsem tam a to co jsem viděl… pane Seale já…“
Bill se roztřásl. Zeptal jsem se jestli nechce vodu ale mávnutím ruky mě umlčel.
„Byly tam všude kosti, lidské kosti, naskládané do podivných hromad a symbolů. Sharp klečel nahý uprostřed a vyndával z pytle kusy těla. Ruce, nohy… no prostě je začal skládat do další takové hromady a matlal na sebe krev. Bylo to jak z jiného světa. “
„Ježiši,“ vyhekl jsem ale stařík jen vzdychl.
„Ježiši,“ vyhekl jsem ale stařík jen vzdychl.
„To nemá s Ježíšem co dělat, pane.“
Pak se znovu podíval z okna. „Byla tam taková hromada oblečení. Bylo ho hodně. Všechno od krve. Tolik lidí. Byly tam i její zelené šaty.“
Uronil slzu, která se mu valila po obličeji.
„Ty zrůdy ji tam někde ubližovali. Donutili ji napsat ten dopis a pak ji zabili. A já jsem jim ještě zaplatil. Nikdy se do New Yorku nedostala. Nedostala se ani za hranice Midway county “
„Co jste udělal?“
„Co jste udělal?“
Bill si utřel slzu a podíval se na mě naprosto mrtvím pohledem.
„Upálil jsem je v jejich domě. Když si mě Sharp všiml skoro se podělal. Křičel na mě že tam nemám co dělat a že to není jak to vypadá. Měl jsem co dělat abych ho nezastřelil na místě. Nahnal jsem ho zpátky do domu kde byla Marie. Sklízela krvavé prádlo z toho nebožáka v pytli. Zamkl jsem je tam a podpálil jsem barák. Od toho pak chytla i stodola. Nezůstalo po nich nic.“
Nevěřícně jsem na Billa zíral a nedostávalo se mi slov.
„Poslal jsem je přímo do pekel.“
Usmál se a vtom došla páska a kotouček se roztočil naprázdno.
