„Ano, sluníčko?“
„Neříkej mi už sluníčko, tati. Je to trapný.“
„Tak promiň, Esmee,“ zasměje se otec. „Ale vždycky, když jsi byla malá a já jsem ti takhle říkal, tak se ti to líbilo, pamatuješ?“ zasní se a na chvíli se ztratí ve vzpomínkách.
„Tati, to už bylo dávno. Byly mi tři a teď už jsem skoro dospělá.“
„No, tak moment! Ve čtrnácti ještě v žádném případě dospělá nejsi.“
„No a? Někdy už mám stejně víc rozumu než ty,“ provokuje dcera.
„Neříkej mi už sluníčko, tati. Je to trapný.“
„Tak promiň, Esmee,“ zasměje se otec. „Ale vždycky, když jsi byla malá a já jsem ti takhle říkal, tak se ti to líbilo, pamatuješ?“ zasní se a na chvíli se ztratí ve vzpomínkách.
„Tati, to už bylo dávno. Byly mi tři a teď už jsem skoro dospělá.“
„No, tak moment! Ve čtrnácti ještě v žádném případě dospělá nejsi.“
„No a? Někdy už mám stejně víc rozumu než ty,“ provokuje dcera.
„Nebuď drzá, holčičko!“ brzdí ji otec a naoko se zlobí.
Esmee se ušklíbne: „Pche! Jestli já jsem drzá, tak určitě míň než ty.“
„O čem to mluvíš?!“
„To jsem právě chtěla s tebou probrat,“ zvážní dcera. Udělá chvilku pauzu a pak odhodlaně spustí: „Nerespektuješ moje soukromí, tati.“
Otci mizí úsměv z tváře: „Cože? Jak to myslíš?“
„No, jak asi?!“ vybuchne Esmee náhle jako sopka. „Jen tak si třeba přijdeš do mého pokoje, ani nezaklepeš. Prostě vejdeš dovnitř a začneš na mě mluvit, a je ti při tom úplně jedno, když zrovna něco dělám.“
„Dej mi příklad,“ navrhne klidně otec.
„Třeba když v pokoji skypuju se Sabčou a ty si tam jen tak nakráčíš v trenýrkách!“ běsní Esmee. „A vůbec ti nedojde, že je to před ní dost nevhodný.“
„Nevhodný? Mám se snad kvůli tomu, že trávíš víc času na tabletu než se mnou, omezovat ve vlastním baráku?“ rozčílí se i otec.
Esmee se ušklíbne: „Pche! Jestli já jsem drzá, tak určitě míň než ty.“
„O čem to mluvíš?!“
„To jsem právě chtěla s tebou probrat,“ zvážní dcera. Udělá chvilku pauzu a pak odhodlaně spustí: „Nerespektuješ moje soukromí, tati.“
Otci mizí úsměv z tváře: „Cože? Jak to myslíš?“
„No, jak asi?!“ vybuchne Esmee náhle jako sopka. „Jen tak si třeba přijdeš do mého pokoje, ani nezaklepeš. Prostě vejdeš dovnitř a začneš na mě mluvit, a je ti při tom úplně jedno, když zrovna něco dělám.“
„Dej mi příklad,“ navrhne klidně otec.
„Třeba když v pokoji skypuju se Sabčou a ty si tam jen tak nakráčíš v trenýrkách!“ běsní Esmee. „A vůbec ti nedojde, že je to před ní dost nevhodný.“
„Nevhodný? Mám se snad kvůli tomu, že trávíš víc času na tabletu než se mnou, omezovat ve vlastním baráku?“ rozčílí se i otec.
„Přesně o to tě žádám!“
„Kruci, Esmee! Mám tě jednou za dva týdny, a to jen na víkend! A chci si čas s tebou zatraceně užít! A ne jen sedět na pohovce v obýváku a čekat, až dotelefonuješ s nějakou kamarádkou, se kterou se vidíš denně, když jsi u matky!“
Nešťastně se sveze na židli a z jeho hlasu zaznívá bolest. „Mám tě radši než cokoli na světě, Esmee. Ty jsi moje světlo, jsi moje hvězda v temnotě, moje malá holčička…“
Esmee vhrknou slzy do očí a vrhne se tátovi kolem krku.
„Ach, tati, promiň,“ vzlyká mu u ucha. „Nedošlo mi to. Nedošlo mi, jak ti ubližuju, jak se k tobě chovám hnusně.“
„Ty jsi můj důvod, proč žít,“ šeptá otec a sevře ji v náručí.
„Od téhle chvíle už s tebou budu trávit víc času,“ tulí se k tátovi Esmme. „Slibuju.“
„Ach, Esmee,“ povzdechne si otec „Nic víc bych si nepřál.“
Esmee vhrknou slzy do očí a vrhne se tátovi kolem krku.
„Ach, tati, promiň,“ vzlyká mu u ucha. „Nedošlo mi to. Nedošlo mi, jak ti ubližuju, jak se k tobě chovám hnusně.“
„Ty jsi můj důvod, proč žít,“ šeptá otec a sevře ji v náručí.
„Od téhle chvíle už s tebou budu trávit víc času,“ tulí se k tátovi Esmme. „Slibuju.“
„Ach, Esmee,“ povzdechne si otec „Nic víc bych si nepřál.“
