„Večer si zkazit nenechám,“ zopakuje si sama pro sebe a rozběhne se k večerce naproti. Červený nápis „Nonstop“ bliká stejně rychle jako buší její srdce. Vletí do prodejny a rozhlédne se kolem.
Jde rovnou za prodavačem: „Potřebuju hodně svíček. Ty nejvíc voňavé, jaké máte.“
Vietnamec si všimne nože v jejích rukou. Vyskočí a jeho nohy zdřevěnělé z celodenního sezení ho sotva drží.
„Ano, donést. Paní počkat tady.“
„Ještě bych potřebovala nějaké čerstvé maso. Ať je pořádně krvavé,“ volá za ním žena.
„Nemáme, sehnat hned, nebát se pani,“ koktá prodavač kdesi zpoza regálu.
Žena se netrpělivě rozhlíží kolem a přemýšlí, co by mohla ještě pořídit, aby se zbavila toho příšerného zápachu, který se už jistě rozšířil po celém bytě. Jak jen zahladit stopy?
Po chvilce se v obchodě objeví prodavačova manželka. Položí na pult balíček s masem a pohlédne na ženu. Otočí se na svého muže a s neměnnou tváří mu něco říká. Ženě začne být nepříjemné, že si ji po každém slově nebo větě, těžko říct, prohlížejí. Už nic dalšího nepotřebuje. Šáhne pro peněženku a najednou si uvědomí, že stále v ruce drží nůž. Podívá se vyděšeně na oba manžele.
„Pani vařit, ne zabít?“ zeptá se jí prodavač.
Žena se rozesměje a poprvé si za celý den oddechne.
Vstávala v šest ráno, aby připravila dětem svačinu na cestu, sbalila jim vše, co budou na táboře potřebovat a odvezla je před školu. Nemohla se přestat usmívat. Celý týden nebude nikdo žadonit, že potřebuje nový mobil, nebude muset hledat klíče nebo nabíječku na starý mobil, nebo vyžehlit jiný tričko, protože tohle je blbý. Nikdo jí nebude měnit plány. A jaksi tak jede šťastná do práce, najednou si uvědomí, že zapomněla vyvenčit Ronyho.
„Sakra, to ale nestihnu odpoledne zajet do toho super řeznictví na Dlouhé. No, co se dá dělat, ještěže máme u kanclu obchoďák.“
Po práci se stavila na nákup v Kauflandu. Potkala se tam s Vietnamkou z obchodu odnaproti. I když tam moc nechodí, znají se.
„Dnes Vy velká večeře,“ pokyvovala na ní Vietmanka, která byla sotva vidět za vozíkem naplněným vším, co bylo zrovna v akci.
„Ano,“ usmála se zdvořile žena. „Manžel se po týdnu vrací ze služebky.“
Do vaření se pustila hned, jak dorazila domů.
„Kvalitní maso nemusíte zbytečně marinovat“ radí Kamu ve své knize.
„Na marinování stejně není čas. Budu věřit, že kvalitní je,“ vysvětlila žena Nejbarevnější kuchařce a pustila se do práce.
„Pánev je rozpálená, maso odpočinuté, šup tam s ním. Rajčata na osminky, cibuli na úzké proužky, celer lehce na šikmo na tenké plátky,“ prozpěvovala si.
Rušil ji akorát Rony, který neustále kňučel.
„Nee, tady ne. Rony, ježiši, pojď s tím ven,“ čapla rychle vodítko a psa a utíkala na ulici.
„Tak honem Rony, dělej. Co to je? Co jsi to proboha snědl?“ zírala zoufale na psův zadek. Podívala se na nůž, který ve spěchu vzala s sebou, a na chvilku ji napadlo..
„No nic, tak pojď sem ty náš milovaný pse.“
Sklonila se k němu, odložila nůž a ze zadku mu pomalu za šňůrku vytáhla použitý tampón. Radost z toho, že jí skončily krámy dřív, než přijede manžel domů, dosáhla nyní nového rozměru.
„Sakra,“ vylítla, „maso!“
Už na chodbě bylo jasné, že z tohoto totální nářez v puse nevznikne. Po celém bytě se linul smrad spáleného hovězího.
„Večer si ale zkazit nenechám!“
Pozotvírala všechna okna, pánvičku s masem hodila do popelnice a vyběhla ven do deště. Cestou sebrala nůž, který tam předtím zapomněla. Zastavila se při pohledu na blikající nápis „Nonstop“. Po těle ji stékala voda, stejně jako bude stékat, až se budou s manželem milovat ve sprše.
„Ano, donést. Paní počkat tady.“
„Ještě bych potřebovala nějaké čerstvé maso. Ať je pořádně krvavé,“ volá za ním žena.
„Nemáme, sehnat hned, nebát se pani,“ koktá prodavač kdesi zpoza regálu.
Žena se netrpělivě rozhlíží kolem a přemýšlí, co by mohla ještě pořídit, aby se zbavila toho příšerného zápachu, který se už jistě rozšířil po celém bytě. Jak jen zahladit stopy?
Po chvilce se v obchodě objeví prodavačova manželka. Položí na pult balíček s masem a pohlédne na ženu. Otočí se na svého muže a s neměnnou tváří mu něco říká. Ženě začne být nepříjemné, že si ji po každém slově nebo větě, těžko říct, prohlížejí. Už nic dalšího nepotřebuje. Šáhne pro peněženku a najednou si uvědomí, že stále v ruce drží nůž. Podívá se vyděšeně na oba manžele.
„Pani vařit, ne zabít?“ zeptá se jí prodavač.
Žena se rozesměje a poprvé si za celý den oddechne.
Vstávala v šest ráno, aby připravila dětem svačinu na cestu, sbalila jim vše, co budou na táboře potřebovat a odvezla je před školu. Nemohla se přestat usmívat. Celý týden nebude nikdo žadonit, že potřebuje nový mobil, nebude muset hledat klíče nebo nabíječku na starý mobil, nebo vyžehlit jiný tričko, protože tohle je blbý. Nikdo jí nebude měnit plány. A jaksi tak jede šťastná do práce, najednou si uvědomí, že zapomněla vyvenčit Ronyho.
„Sakra, to ale nestihnu odpoledne zajet do toho super řeznictví na Dlouhé. No, co se dá dělat, ještěže máme u kanclu obchoďák.“
Po práci se stavila na nákup v Kauflandu. Potkala se tam s Vietnamkou z obchodu odnaproti. I když tam moc nechodí, znají se.
„Dnes Vy velká večeře,“ pokyvovala na ní Vietmanka, která byla sotva vidět za vozíkem naplněným vším, co bylo zrovna v akci.
„Ano,“ usmála se zdvořile žena. „Manžel se po týdnu vrací ze služebky.“
Do vaření se pustila hned, jak dorazila domů.
„Kvalitní maso nemusíte zbytečně marinovat“ radí Kamu ve své knize.
„Na marinování stejně není čas. Budu věřit, že kvalitní je,“ vysvětlila žena Nejbarevnější kuchařce a pustila se do práce.
„Pánev je rozpálená, maso odpočinuté, šup tam s ním. Rajčata na osminky, cibuli na úzké proužky, celer lehce na šikmo na tenké plátky,“ prozpěvovala si.
Rušil ji akorát Rony, který neustále kňučel.
„Nee, tady ne. Rony, ježiši, pojď s tím ven,“ čapla rychle vodítko a psa a utíkala na ulici.
„Tak honem Rony, dělej. Co to je? Co jsi to proboha snědl?“ zírala zoufale na psův zadek. Podívala se na nůž, který ve spěchu vzala s sebou, a na chvilku ji napadlo..
„No nic, tak pojď sem ty náš milovaný pse.“
Sklonila se k němu, odložila nůž a ze zadku mu pomalu za šňůrku vytáhla použitý tampón. Radost z toho, že jí skončily krámy dřív, než přijede manžel domů, dosáhla nyní nového rozměru.
„Sakra,“ vylítla, „maso!“
Už na chodbě bylo jasné, že z tohoto totální nářez v puse nevznikne. Po celém bytě se linul smrad spáleného hovězího.
„Večer si ale zkazit nenechám!“
Pozotvírala všechna okna, pánvičku s masem hodila do popelnice a vyběhla ven do deště. Cestou sebrala nůž, který tam předtím zapomněla. Zastavila se při pohledu na blikající nápis „Nonstop“. Po těle ji stékala voda, stejně jako bude stékat, až se budou s manželem milovat ve sprše.
Zadání
Představte si úvodní scénu: Žena stojí v noci v uličce v dešti a v ruce drží nůž.
Pak si, aniž byste o tom příliš přemýšleli, zkuste představit hned další věc, která se stane, pak další a další. A zkuste napsat celý příběh. Jak to dopadne, je jen na vás. Nebojte se použít všechny cihličky a třeba i esence. Nebojte se zapojit například i nějakého ducha... Fantazii se meze nekladou!
Proč to cvičíme: Naše příběhy mohou začínat v různé časové fázi.
1. Začínáme vyprávění od začátku, postupujeme chronologicky až k vyvrcholení a závěru.
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít.
(Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
2. Začínáme od konce a vracíme se na počátek věcí, kdy se objasní, proč to dopadlo, jak to dopadlo...(často v detektivkách)
3. Příběh začneme uprostřed. V bodě, kdy děj už probíhá. Vybereme nejdramatičtější okamžik, kdy začít.
(Pozn.: Shakespeare mohl Hamleta začít pohřbem Hamletova otce nebo následným sňatkem Hamletovy matky se strýcem Poloniem, ale rozhodl se otevřít to okamžikem, který s největší pravděpodobností přiměl Hamleta přehodnotit nedávné události. Okamžikem, kdy na scénu vstupuje duch jeho otce, který se dožaduje pomsty.)
