Háčky k příběhu Jacqueline Štěpanovské - napsali Jiřina Dubová, Vladimíra Kuchařová a Pavel Doležel

„No tak jo, tak mě teda uhoď...“ Už to nemůžu vydržet. Cítím, že to dnes večer nebude jako jindy. Už nebudu předstírat něco, co není. Petr je naštvaný a vlastně se mu ani nedivím. Už s ním nechci spát, už se ho nechci dotýkat.. Už jen chci, aby to skončilo. Ani nevím, kdy přesně to začalo. Kdy se to mezi námi celé rozbilo, pokazilo, od základu změnilo.

(Pavel Doležel)

Proč jsem tady? Proč vůbec jsem v tomto domě? Vždyť bych chtěla být úplně někde jinde a s úplně někým jiným.
(Jiřina Dubová)

„Bože! Za co si ze mě udělal ženu! A k čemu je oheň, když se nedá bezbolestně použít k očistě místo vody!" Skoro pláču, když myslím na své krásné nové povlečení, jak stvořené k odpočinku, jak má být znesvěcené tím odporným tělocvikem, co podle Tebe znamená lásku.

(Marek Bucko)

Měla bych jít za manželem. Čeká na mě, na sex. Tak to se dneska hochu nechytáš, dnes tedy opravdu ne. Nechci. Ale proč vlastně nechci? Vím to já sama? Když vcházím do ložnice slyším jeho hlas.
(Vladimmíra Kuchařová)

Ložnice je mé popraviště. Dnes se již musím podvolit svému muži, jinak mě potrestá několikadenní ignorací s podtónem tiché zloby. Ve vzduchu už několik let visí hrozba jako gilotina – chceš-li udržet rodinu pohromadě, tak sexuj.

(Jacqueline Štěpanovská)