Kámen - napsala Linda Hájková

Killy Ridols

„Podívej, jakýho plácáka jsem našel!“ křičí jeden z malých darebáků a uchopí mě do ruky.
„Tak dělej házej,“ dloubne do něj ten druhý.
To bude bolet, pomyslím si a zhluboka se nadechnu. Kluk napřáhne ruku a o pár vteřin později letím.
Letím vzduchem jako pták, ale pak ztrácím rovnováhu.
Au au au.
Pleská mě voda ze spodu. Připravit nádech. Potápím se, dneska je strašně studená a páchne rybinou ještě více, než obvykle, proč ty Češi furt hází ty kapry zpátky do vody?
Potápím se dál a dál, pomalu dopadám ke dnu, kde se uvelebím v blátě, ochutnám. Slizký, mokrý .
„Ježiš to je, ale fakt smrad,“ zanadávám si znovu. Něco kolem mě se šustne, tiše to zabublá.
Najednou se hladina začne zvedat, co to zase je? Ucítím studený vítr, jsem venku a něco mě nepříjemně řeže, jsem v síti.
„Co to tam máš?“ ozve se známý hlas. Už zase ti rošťáci.
„Mrtvýho kapra a nějaký kameny, jé hele, placák.“